Taxidermia

Rozhodně to není žádný experiment, jak se tvrdí zde v několika komentářích, a už vůbec ne hříčka (dost pejorativní označení), jak je možné se dočist v různých recenzích. Neustálé omílání toho, že něco takového by mohlo vzniknout u nás, nechám tentokrát stranou stejně jako tvrzení o tom, ža maďarská kinematografie posledních let od dob taktéž karlovarského objevu Revizoři má čím překvapovat a posunovat možnosti kinematografie jako takové. Pokud se dá Taxidermii něco vytknout, je to přílišná popisnost v samotném závěru, kterou trpěl i Pálfiho předchozí debutový snímek Škyt, a rytmická nevyrovnanost příběhů. Ale proč něco takového dělat, když tahle podívaná překypuje nápady a je k zbláznění vtipná, přičemž se jí v její ďábelské promyšlenosti ve spojování různých časů a prostorů pomocí jízd či rakurzů nedá upřít genialita sama? Ještě jedna věc: vzhledem k přechodu od surrealismu k hyperrealismu je nepatřičné filmu vytýkat laciné lpění na všech možných i nemožných bizardnostech a nechutnostech, už kvůli tomu, jak jsou zapracovány do samotného vyprávění. Zářný důkaz toho, že manýra může jednou sloužit i něčemu smysluplnému... (13.01.2007)

Taxidermia posouvá hranice sofistikované dekadence a neředěné amorálnosti tak daleko, jak to jen jde. „Epický“ maďarský film o třech generacích jedné rodiny, během něhož se dočkají dehonestujícího zesměšnění sex, jídlo a smrt, přináší mimo spousty originálních nápadů v mnoha ohledech velmi neotřelou koncepci organizace časových rovin. Zejména však metody překračování omezujících představ o vkusnosti jsou fascinující: od klování zobákem do penisu a znásilňování prasečích ostatků přes nechutné žraní a nekonečné zvracení až k lidským embryím v klíčenkách. Jeho uvědomělost a ďábelská propracovanost navíc znemožňuje jej i přes okázalou absenci morálky nařknout z jakékoli lacinosti. Už kvůli formální dokonalosti, s níž inscenuje sérii odporností, překonává čas (od vizuální metafory s neckami v dlouhém krouživém záběru ke zdánlivě prostým jízdám napříč továrnou) a vytváří svět, ve kterém byste NIKDY nechtěli žít a žádného jeho hrdinu znát, ale který je takovým způsobem naplněný nápady, že by to vystačilo na několik dalších filmů. Pokud v sobě máte jen trochu dekadentního myšlení, budete se smát až k slzám. A pokud budete prostě jen zvracet, nebuďte smutní. Postavy na plátně vám budou ochotně asistovat. Dokonce dobrovolně. Sportu zdar. (18.01.2007)

Po zhlédnutí tohoto filmu se mi nabízí otázka, jak mám tohle sakra hodnotit. Jsem z toho velmi rozporuplný. Jediné čím jsem si po tomto filmu jistý je to, že s hororem to nemá naprosto nic společného. Film je rozdělen na 3 časově oddělené příběhy, jak si také můžete přečíst v samotném obsahu a abych se alespoň o kousek pohnul z místa, tak je rozeberu jednotlivě. Ta první je v podstatě o jednom magorovi mezi jehož koníčky patří pálení svého těla ohněm, chrlení ohně z penisu, masturbace při sledování čůrajících žen a mimo jiné taky sexuální uspokojování se s ostatky prasete. Posledně zmíněný koníček značně ovlivní jeho předčasné skonání. Na filmu mě dosti zaráží to, že si tak nějak nemohu úplně vybavit jiný film, ve kterém by ukazovali mužská i ženská přirození tak jako tady. Tato první část však trvá asi dvacet minut. Poté co jeden šikovný pán doběhne do dílny pro kleště, aby asi na 3x přeťal pupeční šňůru jsme přeneseni do docela nudné etapy. Alespoň co se tedy mého vkusu týče. Spartakiáda, soutěž jedlíků, tvrdá pravidla, zvracení, pro vítězství je každý ochoten jít daleko za svoje hranice. Tahle část se mi tedy nelíbila asi přibližně vůbec. Přetrpěl jsem ji. Následuje poslední část, kde generačně nejmladší člen prapodivné rodinky. Vzhled magora od podívání. Vycpává zvířata. Poté co mu jeho tlustého otce sežerou kočky vycpe prapodivným způsobem sám sebe, a věřtě mi že jsem z filmu naprosto nepochopil jak to udělal, a zvěční se tak. Docela mě na snímku zaujala veškerá práce s kamerou a jednotlivé přechody. Bohužel asi nepatřím mezi vás osvícené a nějakou zázračnou genialitu v snímku nestíhám pozorovat. Přesto bylo ve filmu něco, co si získalo moji pozornost. Jen pevně věřím, že za tím nestojí ty úchylárny, na kterých je film prakticky vybudován. Zatím dávám 3*, ale zdůrazňuji to slovo ZATÍM, protože o tomto filmu budu asi chvíli přemýšlet a hodnocení se může s odstupem času vydat směrem nahoru i dolů. (15.01.2012)

Tohle se těžko dá hodnotit nějak pěkně, představte si 200 kilovýho maďara jak se láduje na soutěži jedlíku nejdřív nějakou polívkou, co spíš připomíná pomyje, pak to jde v přímým přenose všechno vyzvracet, ale jako festovně to z něj lítá a dělá to, aby měl místo na nějakej další hnus v dalším kole, tohle je prostředek a zhruba třetina filmu a vlastně se téměř na nic jinýho nedíváme než jen jak hlavní postava žere a zvrací, pak tu máme ještě další dvě části filmu z čehož jedna je zaměřená než se naše vypasená postava narodí, tam se odehrávaj taky pěkný kousky, jako soulož s mrtvým, rozřezaným a vyvrhnutým prasetem v nějaký vaně nebo soulož s dírou ve stodole, fakt lahůdka a ve třetí závěrečný části sledujeme naší postavu, která se na starý kolena a ke svý spokojenosti dokázala vyžrat do podoby Jabba Hutta a pak ještě jeho chudáčkoidního syna, kterej se zabývá preparováním, to je asi nejlepší část filmu, která má co říct, ale stejně se mi to teda moc nelíbilo a žádnej hlubší smysl sem v tom moc neviděl, respektive sem se ani moc nesnažil pochopit, co tim chtěl Pálfi říct, spíš bych řek, že mě to dost znechucovalo, i když sem zvyklej na nejrůznější prasárny a nevadí mi, ale tohle je fakt vytříbenej kousek jen pro fajnšmekry a nebudu tomu dávat vysoký hodnocení a používat chytrý výrazy, jen abych vypadal jako intelektuál, co v tomhle vidí velkej smyl života a připojil se ke zdejší elitě (06.07.2009)

Inu, příznivci filmových úletů, intelektuálních experimentů a depresivní dekadence mohou jásat, já jen krčím rameny a říkám: z větší části jde Taxidermia kolem mě. Snímek je rozčleněn do tří částí a jen prostřední by v mých očích obstála i samostatně jako bizarní satira na sportovní přípravu sportovců podřizujících svému úspěch opravdu vše. Přestože Pálfi si dal opravdu záležet, aby provokoval a vyždímal z estetiky hnusu maximum, neubránil jsem se v některých fázích nudě a jako celek mě film po obsahové stránce zklamal - příliš samoúčelná, manýristická záležitost... Celkový dojem: 40 %. (20.02.2013)