maoc

Podle mě jeden z nejlepších natočených případů. Jako hlavní klad vidím menší počet postav, které známe, až na jedinou výjimku, už od začátku filmu. Díky tomu nevzniká obvyklý guláš v tom kdo je kdo a jaký má vztah k ostatním. Přesto o překvapení nebude nouze. Motivace postav je sice poněkud pochybná, ale je to detektivka, ne literatura faktu, takže se to dá přijmout. Vše vynahrazuje atmosféra a výprava, i když tentokrát se moc necestuje. Interiér u šáhlého Syřana a scéna na pramičce bohatě postačí. Zajímavostí a asi i úlitbou mainstreamovému publiku jsou matoucí flashbacky. Vidíme, že zabíjeli snad všichni podezřelí, ale je to podfuk na diváka asi spíš ve stylu Kriminálky Miamy. Kdoví proč mi to nevadilo. Dvě Poirotovy pasti byly skvělé. Čím víc tento díl rozebírám, tím více se mi líbí. Jen ještě hnidopišsky dodám, že není dopovězeno, co se stalo s Lilly, což mělo minimálně její "následovnici" a také vztah matka-dcera by asi za normálních okolností byl mnohem nabitější emocemi, obzvláště když jsou spolu na obrazovce a už je i divákům jasné, že jedním rádoby sebeobětováním to nemůže skončit. Přesto skončilo.

Jeden z nejlepších dílů, alespoň mně velmi sedl. Stará dobrá dedukce opět slaví úspěch. Mrazivá scéna otrávení Mary je geniální. Herecky zvládnuté na 1*. EDIT: Po dalším shlédnutí musím z nadšení ubrat. Díl je to fajn a postavy i případ zajímavý, ale od této série probíhá změna v detektivním pojetí, která každému nemusí vonět. Dřívější díly byly koncipovány tak, že divák téměř vždy věděl všechny indície, co Poirot, a mohl tedy případ řešit s ním. V novějších dílech jsou některé důkazy skryty a ví je pouze detektiv. Ohromení na závěr tedy bývá silnější, ale dospělo se k němu ne úplně čistou metodou. V Temném cypřiši to bylo naprosto okaté. V usvědčovacích scénách Poirot odhalí hned několik informací, o kterých divák nemá ponětí. To se mu to potom pátrá... Na druhou stranu atmosféra dílu je slušně mrazivá a i pachatele lze odhalit dopředu, jen prostě není jasné, jak a proč čin spáchal. :)

Je to sranda, ale... První série byla vyrovnaná, druhou táhne Sheldon (resp. skoro všechny vtipy se strefují do jeho ujetostí) a hraje tak vlastně podobnou roli jako Rimmer v Červeném trpaslíku. Tam to ale bylo všechno ještě o něčem jiném a líp to sedělo. Takže se sice směju, i když nevím, zda tím nevypovídám i něco o sobě a o poklesu mých diváckých nároků. Mám tolik skvělých a hloubavých filmů, které jsem ještě neviděl a já trávím tolik času čučením na tuhle pubescentně/adolescentní blbinu. Je to ale sranda. Nebo ne?

Pěkné, ale pořád je to jen propaganda politické korektnosti. A já si nemohu cenit filosofie, která jednou zahubí celou naši slavnou euroatlanstkou civilizaci. Pokud to nestihne dřív některá jiná z našich neřestí.

Magické, erotické, brutální, barevné, atmosferické, nádherné. Pro mne jeden z nej horrorů. EDIT 2022. Dal jsem si repete Suspirie a hned po ní remake. Ve srovnání s ním o tolik víc vynikne, jak původní Argentův mastrštyk stojí a padá na hudbě od Goblinů, detailech (paví pýcha předchází pád, že matko Markosová), vypiplaných světlech, lokacích, kostýmech a vizuálu vůbec. A jak je fatálně pitomý v příběhu a dialozích. Navíc hned v první třetině spáchají tvůrci několik logických chyb a nedodělků. Umělá krev vypadá strašně blbě. (I když Subjektiv mne nahlodal myšlenkou, že je to naschvál, že jde o stylizaci. No nevím.) Na to, že je to film z baletní školy, se tam zoufale málo tančí. Pocitově a vyvoláním tísně 45 let stará Suspiria stále boduje, ale jinak děsně zestárla a já nemohu jinak, než dát hvězdu dolů. V podstatě jsem měl pocit, že se dívám jen pro guilty pleasure a váhám, zda nesundat tu hvězdu ještě jednu. Ale to bych byl asi zbytečně přísný. Suspiria je přece jen milník žánru, který se za tu dobu posunul a standard dnes vnímáme jinde. Tehdy to ale byla pecka a to jí nikdo neodpáře.

K filmu jsem se dostal skrze soundtrack od Air a nebyl jsem zklamán. Neřešil bych nedostatky v příběhu, motivaci pro jednání postav atp., film je spíš báseň o pocitech křehkosti, o jedinečnosti určité doby v životech lidí (a žen zvláště) a o posedlosti. A to vše je přece vždy tak nějak nevysvětlitelné.

Pro lidi, kteří se nenechají unést svou fantazií jsou to protrpěné 2 hodiny. Pro ty, kteří se zhypnotizovat dají a příjmou pravidlo, že žádná pravidla nejsou, je to zážitek na celý život.

Rád se nechávám dojímat a tenhle film mne vždy spolehlivě několikrát rozbrečí. Takže se na něj nemohu dívat ve společnosti neb bych se asi ztrapnil. Muži přece nepláčou. Nebo ano?

Pro milovníky Murnauovy klasiky povinnost, bez znalosti Nosferatu je to ale téměř nekoukatelné. V každém případě je to zajímavá mystifikační hříčka. Pokud vás takové filmy baví, zkuste třeba i V kůži Johna Malkoviche (John je asi pro hraní v podobných filmech jak dělaný :) nebo JFK.

Timur a jeho parta nám ukázali, že i postkomunistické země můžou natočit film srovnatelný svou produkcí s největšími kinematografickými mocnostmi. A když se k tomu přidá slušný příběh a neodflákne se to, je to pecka. Lukjaněnkova vstupenka do high society. No a co, má na to a dře. Takže, filmaři vlasti české (a moravské a slezské), máte koule na to, vydat se cestou, kterou prorazil tenhle ledoborec? Nebo zase budete přešlapovat na místě a čekat, až zamrzne?