Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (41)

plakát

Čelisti (1975) 

Brr, žít v Americe, tak už dávno zažaluji Spielberga za to, že mi odňal jednu z radostí mého života - koupání v moři. Po prvním shlédnutí, na prvním stupni ZŠ, mi bylo ale mnohem hůř... cca 14 dní jsem nevlezl do vany. A to byl prosím červenec. Bál jsem se projít kolem napuštěného umyvadla či přiblížit se k toaletní míse. V kuchyni jsem se velkým hrncům s vodou vyhýbal přímo obloukem. Naštěstí už normálně funguji a mohu si vychutnat tento film znova a znova. Iracionální strach ze žraloků už ale ve mně navždy zůstane...

plakát

Drákulův sluha (1985) 

Inu, pár vtipných momentů tady je. Při scéně příjezdu v kočáře na Drákulův hrad jsem se hodně vylekal a vzápětí si ji pustil znovu, abych se mohl do sytosti vysmát. Od té doby nikdy nevyndávám ruku z okna vozu :)

plakát

Třicet případů majora Zemana (1974) (seriál) 

Klasika, která je tak sugestivní a podbízivá svou ideologickou přímočarostí, až člověka někdy zamrazí. Honza Zeman, věren svému a otcově přesvděčení si to šine dějinami po rovné cestě. Hezky vlevo, podle jedné správné linie a bez podrazů, hrbení či bezcharakterního oportunismu. Poctivý hrdina z lidu, který nikdy nesleví ze svých ideálů a svou práci vykonává skutečně dobře. Umíněnost Martina Kabáta, charakterní ryzost Mirka Dušína a štěstí Jamese Bonda – toť John Zeeman [čti „zímen“] aka Hans Seemann [„zéman“].

plakát

Slunce, seno, jahody (1983) 

To, co zde napíši, lze vztáhnout na celou trilogii. Zvláště první dva díly zrají s odstupem let doslova jako víno. Žádná další repríza neubírá na obsahu a celému poselství. Zdeněk Troška dokonale zachytil českou národní povahu a lze jej tedy považovat za přímého pokračovatele obrozenecké tradice. Panoptikum malých českých venkovanů na malém prostoru se všemi jejich tužbami, slabostmi i nectnostmi rozehrává pod jeho taktovkou dokonalou podívanou prostoupenou vybroušenými dialogy a průpovídkami, které mnohdy zlidověly a staly se v jistém smyslu novým národním bohatstvím. Hudební odkazy na Smetanu, Dvořáka a Blodka jsou už jen takovou třešničkou na dortu. A kdo nemá rád klasiku tak tam má Kotvalda a Hložka...

plakát

Báječný Fantozzi (1986) 

Počáteční scéna stvoření, kdy z prachu země vyvstane Fantozziho tvář a tělo, je i po všech těch letech stále dechberoucí. S hudebním podkresem z Wagnerova cyklu (motiv meče) má v sobě cosi až mystického a transcendentního. Vždy mi při tom spolehlivě naskočí husí kůže.

plakát

Fantozzi (1975) 

Jediná postava italské kinematografie, se kterou se dovedu plně a dokonale ztotožnit. Paolo Vilaggio stvořil archetyp hrdiny, který si získává sympatie diváků nejen úšklebky, komickými grimasami a výmluvnými gesty, ale především tím, že zhmotňuje a zpodobňuje jeden ze zásadních rozměrů lidství (a snad všech živých bytostí), a to: snahu přežít. Za cenu ústrků, ponížení, výsměchu, tělesné úhony aj. obtíží se snaží projít všemi nástrahami života a ukázat tak svou nezničitelnost. Filmy s Fantozzim jsou jako cyklus ikona svého žánru a některé z nich učiněným majstrštykem. V porovnání s nedostižným třetím dílem má tento první díl několik slabších míst, ale stejně je to skvělá zábava... každý kdo má v sobě, alespoň špetku zaměstnaneckého naturelu, však, myslím, nemůže tento druh lidové zábavy odsoudit.

plakát

Muž z Acapulca (1973) 

Film sršící skvělými nápady, hláškami a bizarními situacemi. Dobře je zde provedené prolínání fikce a reality, vyrovnávání se tvůrce Merlaina s vlastními starostmi na papíře, jeho pomsta elektrikáři, instalatérům aj. figurkám stojí vždy za to. Vztah autora k hlavní postavě jeho knih, do které si snad nevědomky promítá všechno to, čím sám není, se brzy změní v nenávist a tím začne to správné tóčo. Šéf tajné služby republiky Marino Venetta má skvělý úbor a obutí. Charon a jeho "kulturní" kamarádi taky nemají chybu – hlavně superkritik Samuel Witowski (s knírem alá S. Dalí) – při scéně, kdy vstupuje do bytu a podává si ruku s Kristýnou se ukáže pravá podstata jeho geniality. Belmondo zde ve čtyřiceti letech předvádí něco neskutečného. Mít tak v tom věku alespoň z půlky takovou figuru jako on...

plakát

Smrt černého krále (1971) 

Výborný celovečerní film s radou Vacátkem a ostatními pány ze čtyřky. Je zde hodně postav, přičemž každá z nich má v příběhu svoji nezastupitelnou funkci a na každé ulpívá stín podezření. Tradičně znamenitý Marvan, Bláha a Vinklář, ale též Fišer, Somr a hlavně mladý Čepek. B Nejvíc se mi líbil onen již někým zmíněný sociálně kritický podtón – firma Globus, která jde do kytek se snaží fúzí oddálit svůj konec, přičemž Berger sr. dá místo toho přednost kartám, Berger jr. se chce zařídit podle sebe a vyjukaný prokurista Hrádek si chce taky utrhnout nějaký ten ždibec... povedená partička. Na druhé straně taky neméně vydařená partička: Vycpálek, tehdejší taxikář a dacan od koní, študent "Pépi Kapsa", zelinář Kopečný či alkoholem odrovnaný bývalý koncertní mistr Franz Florián. Třídní rozdíly dobře vystiženy – jednání prokuristy vůči inkasistovi Královi, jiná volba slov Vacátka, když mluví s továrníkem či nějakým obyčejným člověkem – naštěstí ne přístup, chování podřízených vůči představeným apod. Kulisy zdevastovaných dělnických čtvrtí a všudypřítomná bída nemá od zachycení odvrácené tváře první republiky příliš daleko. Pokladník Král, zvláštní to patron, je v podání pana Brodského naprosto uvěřitelný. Scény při kterých se chystá ke svému plánu a rozmlouvá naposled s lidmi a známými, které, jak ví, už nikdy nepotká, mají až mrazivý nádech. Ten smutný pohled v očích znavených nemocí a mizerným životem, tu odevzdanost v hlase a dojem celkové sešlosti by, myslím, dovedl zahrát stejně obstojně jen málokdo. Paralela se skutečným koncem pana Brodského napadne asi každého. Liškova hudba je zde přenádherná.

plakát

Vyhlídka na vraždu (1985) 

Poslední Mooreova bondovka má v sobě zvláštní kouzlo 80. let, patrné hlavně v pánských účesech, ženských outfitech a líčení. Studená válka ještě trvá, ale už zde není tolik cítit. Hlavní devizou snímku jsou: ultrazáporný úhlavní nepřítel u něhož se člověk těší na to, až dostane pořádnou čočku za všechno, co zasel, podařená „inkognito dvojice" St. John Smythe a Tibbett, společenské akcičky vyšších kruhů, honička v Paříži, večeři vařící Bond, bláznivá jízda s požárnickou soupravou a mnoho dalšího. Hlavní Bond girl sice nic moc,ale i tak je to hodně slušný film.

plakát

Gladiátor (2000) 

Pokud necháme stranou historicitu, uvěřitelnost celého děje, jednotlivé promluvy a některé další maličkosti, jedná se o strhující podívanou. Crowe zde má opravdu charisma a v tom anatomicky uzpůsobeném kyrysu mu to neskutečně sekne. Je to ten typ filmu, u kterého člověk večer po práci jednoduše vypne a nechává se bavit. Pro mne osobně stále koukatelnější než Terminátor, náš starý radiátor či v garáži vyteklý autoakumulátor.