Rocky62

Zřejmě byl můj smysl pro humor napaden nějakým virem, že jsem u toho zíval a nebo kroutil palicí. První díl nebyl nijak převratný a tady už to stojí fakt za hovno. Uřvaný prase Bobcat Goldthwait je snad nejhorší herec v dějinách amerického filmu a jeho postavu vymyslel někdo, kdo by měl pár týdnů strávit někde na klidném místě s bylinnými odvary. Jediný, kdo to tak nějak drží nad vodou je opět Michael Winslow, jehož všelijaké zvukové imitace zaručeně pobaví. Jinak ale nehorázná vymetenost. Projekce dalších dílů se pochopitelně nekonají. Rád bych zůstal duševně v pořádku.

Nebýt toho bohatého charakteru postav a jedinečného zvukaře Jonese, tak jdu s hodnocením o dost níž. Pro někoho kult, pro mě naprosto průměrná komedie, která by mě možná bavila v době svého vzniku, ale dnes už to moc nefunguje. 65%

Originál z roku 1969 jsem viděl a musel jsem kvůli tomu pár dní poležet na oddělení duševních poruch. Coeni připravili díky bohu mnohem stravitelnější verzi. Prvním pozitivum, které originál podle mě nemá je herecká plejáda. Huhňající Jeff Bridges se mi tu zamlouval mnohem víc, než John Wayne a i když nenávidim děti hrající si na odvážné rádoby tvrďácké dospěláky, tak Hailee Steinfeld je tu rozhodně snesitelnější, než to střevo z Maršála. Z příběhu zaplať pán Bůh nevyvěrá naivita, čehož jsem se u Maršála dočkal nejvíce. Hudba vyléčí zánět uší a závěrečná píseň dokonce zlepší sluch. Jedinečná hudba! Přesto mě to celé zas tak moc neuchvátilo, právě kvůli tématu. Pomsta jako náplň je v současnosti už dosti otřepaná záležitost a ve špatných rukou náročného diváka spíše uráží("seagalovky"). Profesionálové jako bratři Coenové však ví jak na to, ale když diváka nechytne téma, nedá se svítit. Pět ódy tak bohužel nemohu.

Každá mince má dvě strany. Totéž platí i o Správcích osudu. Na jedné straně kýčovitý blockbuster vykrádající nápady z jiných filmů- dveře(Příšerky s.r.o.) plánek s pohybujícími se náčrty( Harry Potter a vězeň z Azkabanu), což je však pouze muj subjektivní názor. Na druhé straně... forma vítězící nad obsahem, i když ne tak úplně. Příběh rozhodně není originální, tak jak by měl být, i přesto mě však některé pasáže donutily k zamyšlení, což je velké plus. Romantická linie je příjemná a nepřecitlivělá, typický hudební motiv Thomase Newmana rozhodně zahřeje na duši. Snímek, který je IMHO určen pro co nejširší divácké publikum. Klišé, konvenční nápad a zajímavá myšlenka s výtečnými dialogy v jedné nádobě. Co si divák naservíruje, záleží na něm. 75%

Úchvatná pecka! Takový brilantně zpracovaný thriller tu dlouho nebyl. Haggis se nikde nezdržuje, zbytečně neotravuje ošuntělou sociální zbraní (dítě) a jde rovnou k věci. I přes delší stopáž tu nezbude čas na klišé, což svědčí o mimořádných Haggisových schopnostech. Divák je po celou dobu vystaven napětí a dějové zvraty ho nenechávají ani na moment v klidu. Akce je málo, což byl jistě záměr a přesto výrazně podporuje dynamický děj svým realistickým zpracováním. Výkony ústředního dua jsou bezchybné a jak jsem se už zmínil o pár řádků výše, jsem velice vděčný Haggisovi, že upustil od rádoby sentimentálních výlevů souvisejících s dítětem. Hudba rovněž dokonalá. Podtrženo -sečteno: Inteligentní kulervoucí podívaná, při které tuhne krev v žilách. 85%

Nejsem nijak zvlášť velký fanoušek Dráculy, ale na tuhle adaptaci jsem se docela těšil, jednak kvůli Franku Coppolovi a jednak kvůli slibnému hereckému ansámblu. Přišlo však velké zklamání. Na mě to bylo až moc chaotické, rozpačité a takové necelistvé, jakoby Coppola každou chvíli nevěděl kudy kam. Jsou tu však poutavé scény, Gary Oldman je fantastický a hudba grandiózní, ale celková roztříštěnost děje mi nedovoluje hodnotit lépe a nudy jsem se taky dočkal. Bolestivý zážitek. 40%

Neskutečně milý film, který má hodně co nabídnout. Vedle skvělého herectví Toma Hankse mu nechybí sympatie postav, příjemná hudba a zajímavá myšlenka, díky které je jen na divákovi, zda závěr pochopí jako...řekněme spíše špatný či dobrý konec...Film srší vtipem, sentimentu je akorát a o emoce také není nouze. Amerika s nádechem 80. let má zkrátka jedinečnou chuť. P.SElizabeth Perkins je pěkná čičinka.

Nejprve jsem měl pocit, že sleduji jen další průměrný dokument, který v porovnání s jinými skvělými dokumenty nenabídne nic nového. Naštěstí jsem se zmýlil, sice jen částečně, ale přece. Zpočátku tu máme obyčejnou prezentaci záběrů na vrak, poté přichází na řadu zpestření v podobě výpovědí některých důstojníků. Jsou tu sice převážně počítačové animace, ale zde přijdou vhod, neboť díky nim si divák při náhledech na vnitřek Titanicu vybaví již bohužel zaniklé, krásou a kouzlem oplývající interiéry Titanicu.

Hrdě se řadím mezi fanatiky do Titanicu. Četl jsem spoustu informací, shlédl několik dokumentů. Nevzpomínám si však na žádný, který by se mohl pyšnit prvky, jenž jsou typické spíše pro film, než dokument. Jakožto fanatik jsem zažil dojetí i napětí. První věc, za níž jsem dokumentu vděčný je, že upustil od umělých flashbacků, jenž mají přinést divákovi představu, jak to asi vypadalo ve skutečnosti. Nevím jak u ostatních, ale u mě má vždy přednost raději "suchý" sled archivních záběrů, než rádoby autentické záběry ze "skutečnosti". Ony archivní záběry se tu střídají se záběry na vrak, což přispívá na pestrosti dokumentu. Druhá věc: Většina dokumentů se soustředí výhradně na příď vraku, což je vzhledem k zachovalosti pochopitelné. Tento dokument se však věnuje i zádi a pozornost je tu věnována i rozsáhlému poli trosek. Proč napětí? Robert Ballard, který v roce 1985 objevil vrak Titanicu, měl řadu příležitostí vyzvednout jakýkoliv předmět z vraku ( v rámci možností samozřejmě, těžko by probíhalo vyzvedávání přes 20 tun těžkého lodního šroubu či cca 100 tun vážícího kotle). Nevynesl ani jeden předmět, neboť chápe Titanic a jeho trosky jako pietní místo, chová k němu bezmeznou úctu a jeho záměry jsou čistě záležitosti vědy a výzkumu... kéž by takový přístup měli všichni. Bohužel není tomu tak. Pan Ralph White během prohlížení trosek neměl v hlavě ani tak vědu a výzkum, jako spíš peníze a tak jsem byl ve velkém napětí, když se odhodlával k odebrání jednoho z předmětů, naštěstí jeden z kolegů mu to včas rozmluvil. I když, zase na druhou stranu, jsem rád, že některé artefakty byly vyzdviženy, neboť jednou přijde čas, kdy z Titanicu nezbude nic, než jen hromada rzi a právě díky vyzvednutým artefaktům si ho budou moci zájemci stále připomínat. Proč dojetí? Těžko pochopitelné pro ty, jimž Titanic neříká vůbec nic. Záběry na vrak jsou zajímavě nasnímané a archivní záběry (kapitán Californianu S. Lord, kapitán Carpathie A. Rostron s přeživšími v New Yorku, průběh stavby, odplouvání Titanicu, kapitán Smith s důstojníkem atd.) jsou podbarveny vynikající dojemnou hudbou skotského nádechu, která k historii Titanicu skvěle padne. Není tak divu, že fanatik do Titanicu jako já může být během těchto sekvencí dojat. Věc třetí: Co se týče odvyprávěných informací, tak je dokument velmi podrobný a přináší informace velmi zajímavé. Např. odůvodnění, proč je záď značně zdeformována na rozdíl o přídě. Výzkum se také zaměřuje na některé geologické a biologické výzkumy, jenž souvisí s vrakem. Zmíněno je i pár informací o posádce a cestujících. Působivá je skutečnost o 34 strojnících, jenž dodávali Titanicu energii skoro až do doby, kdy se nad ním zavřely vody Atlanticu. Zemřeli, aby zachránili život ostatním. A to je jen jeden z mnoha statečných činů, jenž se onu osudnou noc staly. Titanic byl pýchou lidstva v době svého vzniku...a nejen pýchou, už v té době byl legendou, byl legendou i když se potopil a stále je legendou. To, co leží na dně Atlantiku 400 mil jižně od Newfoundlandu není jen pouhý zrezivělý vrak. Je to smutný přízrak nejkrásnějšího a největšího parníku na světě. Duch Titanicu tu bude stále.

Tenhle film má romantiku přesně takovou jakou jsem si přál. Nejsou tu žádné sentimentální výlevy typu: "Miluji tě", "Nemůžu bez tebe žít" apod. Není tu ani jeden polibek, a přesto může být i cynický divák jako já pohlazen na duši. Kamera je romanticky uhlazená, herci jsou přirození a přesvědčiví. Jediným mínusem pro mě je chladná první půlka filmu, kdy jsem se nedokázal do příběhu vcítit, poté však postupně nabýval na přitažlivosti a já si konečně se vší zvědavostí vychutnával větu od věty. "Kaka" to napsal všechno za mě a ještě líp. Jednoduchý konverzační film, který má to nejdůležitější. Srdce. 80%