Rocky62

Richard Brooks byl velice zručný řemeslník, ale nejkvalitnější práci odváděl na dramatech. Westerny zkrátka nedokázal správně okořenit a v některých momentech mi připadalo, že nevěděl co chce vlastně točit. V jednu chvíli tu máme obyčejně probíhající závod a v další chvíli naprosto zbytečnou frašku, na čemž má také podíl ta příšerná hudba. Nepovažuji se za znalce westernů, ale tenhle žánr mám rád pojatý se vší vážností, komediální prvky v něm nemají co dělat... si myslím teda. Není to špatný film, ale kdyby tohle téma tehdy pan Brooks prokonzultoval s Leonem, byl by výsledek jistě kvalitnější.

Miami Vice zůstane bohužel mnou asi navždy nepochopené. Dnes jsem se po pár letech pustil do filmu znovu a hodnocení změnit nemohu. Určitě to bude tak, jak píše uživatel "Kaka". Miami Vice potřebuje pro plnohodnotné vychutnání a pochopení milovníky typické Mannovy režie. Já jím sice jsem, ale tohle dílo mě zklamalo, hlavně co se obsahové stránky týče, která mě zkrátka nedokázala zaujmout, tudíž jsem se vůbec nemohl vcítit do příběhu a bylo mi šumák, jak to vlastně celé dopadne. Formální stránka je však naprosto fantastická. Kamera, hudební motiv, nasvícení, nádherné prostředí (letecké záběry na noční Floridu jsou dechberoucí) a co se týče akce, tak v té může Mannovi konkurovat snad jedině John Woo. Jsou tu krásné ženy a věrohodná romantika, ale přesto mě to neoslovilo, což však nic nemění na tom, že Mann je pro mě jednička!

Mám rád Julii Roberts, nesnášim Hugha Granáta, mám rád romantické komedie, nemám rád britskou (ko)produkci. Čímž chci říct, že má chuť k projekci měla stejnou váhu jako nechuť. Kdo je rozený romantik se slabostí pro slaďáky, jistě si smlsne, kdo ne, bude na to zírat jak pablb. Já sice po celou dobu projekce nezíral jak pablb, ale mé pocity jsou převážně negativní bohužel a myslím, že právě kvůli těm důvodům, které jsem zmínil na začátku. Jakmile vstoupil na scénu Grant, doufal jsem, že oslepnu, nebo že alespoň vypadne proud. Když došlo na romantiku, tvářil jsem se jako kyselá p***l. Věřím, že kdyby tuto látku zpracoval James L. Brooks či Nancy Meyers byl by výsledek daleko lepší. 60%

Od roku 2000 Scorsese trochu polevuje. Vyjma Prokletého ostrova a Skryté identity. Letec bezpochyby díky své fantastické výpravě a prvotřídnímu technickému zpracování nabídne zážitek, který se jen tak nevidí. Fakt, že si Scorsese a DiCaprio ani tehdy neodnesli své Oscary mě donutil pravidelně navštěvovat psychiatra. Je to zajisté film hrozící katarzí, ale pro mě je Martin génius, od kterého očekávám vždy naprosto pecku (Casino, Mys hrůzy, Mafiáni) a z Letce zkrátka ta jeho čirá genialita nevyzařuje. Že by se nedokázal do tématu plně vžít díky tomu, že nesnáší létání je kravina, už jen kvůli získaným Oscarům a slušnému komerčnímu úspěchu. Důvod neznám, ale jak říkám, na Martina prostě "slabé". PS: Zřejmě mě bude už asi navždy zajímat, jak by Letec dopadl pod taktovkou velmistra Michaela Manna.

Tak nevím jestli to bylo formou či mou mizernou empatií, ale absolutně jsem se nedokázal vcítit do ústředního dua, které je pochopitelně přesvědčivé, leč mě nechalo zcela chladným...vůbec celý film mi přišel studený jak psí čumák a "atmosféra" to taky zrovna moc neohřála. Asi další ze skupiny filmů, jenž potřebují divákovo otevřené srdce.

Smrdí to sice kýčem a k realističnosti to má na míle daleko, ale já už dlouho neviděl film s tak pevně nasazeným tempem od úvodních až do závěrečných titulků. Scénář je jedno velké klišé, což Štvance zahání do béčkových vod, ale záchranný kruh mu hází skvěle nasnímané bitky, krev a brutalita. Takový mix Heatu a The Edge.

Moc se mi do Kozího rohu nechtělo, protože bulharská kinematografie mě popravdě řečeno vůbec nezajímá. Tenhle film mě ale docela překvapil. Nejsilnější zbraně jsou bezpochyby naturalistická krutost a syrovost, ze které jde místy až mráz po zádech. Jsou to sice účinné zbraně, ale zhruba v půlce se nějak začala zhoršovat kadence, což zapříčinilo, že jsem se sem tam musel podívat na hodinky. Tu lehkou nudu bych ještě možná přehlédl, ale rozhodně nemohu tolerovat ten věčný, nesmírně iritující řev a smích hlavní představitelky. Možná je na vině můj vkus nebo zub času už docela zapracoval. 70%

Michael C. Jones umí, když chce, tady se mu ale moc nechtělo, a nebo si s touhle látkou zkrátka nedokáže poradit, tak jako Verhoeven či Roman Polanski-Hořký měsíc nebo Berry Levinson-Skandální odhalení. Že by ale zklamal na plné čáře, to se také říct nedá. Sexy scény tu jsou, psychologická stránka také není k zahození a rozhodně se vyplatí u filmu přemýšlet, díky čemuž zůstávám na 3*. Nedopadlo to katastrofálně, ale i přes to je porovnávání s prvním dílem zcestné.

The Doors je nepochybně považováno fanoušky i kritiky za cenný klenot Stoneovy tvorby, leč já nemohu sdílet stejný názor. Se stydlivým výrazem na xichtu zklamaně prohlašuji, že jsem se prostě nudil. O skupině The Doors jsem vůbec nevěděl, že existuje, jejich písně mě do srdce nezasáhly a Jim Morrison byl vymaštěnec. Pro mě zkrátka nudná a nic moc neříkající záležitost. Stoneovu režijní invenci mám hodně rád a doufám, že takovýto "zážitek" se už nebude opakovat.

Jakýsi psychologický rozbor hrstky studentů americké střední školy, jehož záměrem dle mě není rozesmát, nýbrž donutit diváka zamyslet se nad sebou samotným. Nad svými kladnými a zápornými stránkami a v neposlední řadě nad svými činy. Charakter postav je tu pěkně postupně rozebírán a celkově tomuhle filmu nechybí poutavost, na čemž se také podílí nejedna kvalitní hláška. Nějaké mouchy tu jsou, herci mají občas tendenci dělat své postavy mystičtějšími, než je zdrávo, ale rozhodně to nemá nijak zásadní vliv na kvalitu filmu. Scénář, na to, že byl sepsán za 2 dny je brilantní. Zkrátka precizní práce, nelze než doporučit. 85%