raroh

Osobně bych raději někoho civilistnějšího než Poitiera, nebo aspon Karla Maldena (i když samozřejmě ten by těžko mohl hrát baptistického černocha). Jinak nejde o náboženskou agitku, jak se lze dočíst, ale střet katolického přístupu (tradičnějšího, neziskového, více zakořeněného v nepeněžním světě) a amerického protestanského, kde jde víc o peníze. Na druhou stranu i černošská emocionalita a katolická hudební vážná spiritualita.

Jaképak plagiátorství, myšlenka filmu je přeci někde jinde než u Vertova (i když v jádru podobná) - Vertov za (SSSR), Blum proti kapitalismu a imperialismu (viz mrzačené ruce).

Klasický dobrodružný film podaný s vtipem a švihem.

Velmi sugestivně pojato.

Deziluzivní a silné.

Nejlepší adaptace Tolstého Živé mrtvoly, jakou jsem viděl (a že jich je a všechny jsou dobré), zde kromě patřičného spádu a filozoficko-morálně-životních otázek (typických pro autora předlohy) je výborná kombinace německého filmového expresionismu s ruskou montážní školou. Staré Rusko od šlechtického paláce až do špeluněk bezdomovců se vším všudy.

Komentář Vladimíra Dvořáka je didaktický, ovšem situace, které ve filmu vidíme patřičně drastické (zvlášť metař strkající dítě do pytle a drsná babička byli hodně dobří). Mám podezření, že Schulhoffovi, že šlo hlavně o ně.

Snímek přináší nečernobílé pohledy (jen si poslechněme, že se tu otevřeně mluví o kolaboraci některých vězňů, bordelech pro část z nich - těmi bývali většinou kriminálníci, jak tu vypadají kápa a blokoví) na svět nacistických represivních zařízení, postava boxera spíše funguje jako extrakt různých příběhů, které se zde udály a mohly udát. Řekl bych, že toto je snímek, který by se spolu s Boxerem a smrtí (ten je koncipován jinak, jako gradující, Jasný pracuje s všednodenností koncentráku) měl nejvíce zamlouval těm, kteří nějakým prošli. Vím dobře, jak někteří mají výhrady ke způsobu zpracování Daleké cesty a i Lustigově optice (tím pádem i Transportu z ráje).

Na filmu se dá dost poznat, že předloha se odehrává ve skutečnosti po první světové válce, svět po té druhé byl už úplně jiný. Adaptace je dost sterilní, překvapující u režiséra Džungle před tabulí nebo Sladkého ptáčete mládí.

Olga ční a září.