raroh

Italská partyzánská střílečka s rádobylevicovým světonázorem.

Pokud jsou hrdinové mladí, film připomíná antické látky, po jejich zestárnutí se láme do více uhlazeného, třebaže kritického díla. Jediný Dean zůstává zajímavým až do konce.

Žánr historického budovatelského (nenapadá mě jiné spojení pro vylíčení vzniku amerického městečka v Oklahomě) eposu podaný s nezvyklou kritičností k americkému rasismu i antisemitismu, ve srovnání s Gigantem má film šmrnc a skutečnou dramatičnost, i když závěr dělá z hlavní postavy to, čím určitě celý život nechtěla být.

Bulgakov pojatý silně naturalisticky.

Aneb jak Britové vytvořili téměř dokonalé rakouské pojetí tématu včetně stylu humoru v typicky vídeňské látce.

V intelektuálně podaném zpracování milostných vztahů je důležitější filozofická, právní a politická linie, která ústí do poznání, že mladík začátku 80. let není žádný romantický bouřlivák sympatizující s levicí, jak by asi divák očekával (ani žádným jiným politickým proudem).

Duchovní klima (s dominující navenek potlačovanou sexualitou) Vídně (i v císařské rodině), jež vyvrcholilo secesí a modernou, podané italským pohledem (s určitým vitalisticko-anarchistickým akcentem: takový košatější Stříbrný vítr), třebaže režisérem maďarským.

Film, k němuž složil hudbu jazzový velikán Theolonius Monk a kde hraje Art Blakey (a jež tvoří nedílnou součást struktury snímku), nelze hodnotit jinak.

Zola interpretovaný poetickým realismem.

Realismus raných 80. let.