raroh

Hagiografie radikálního nacionalisty.

New deal ve vánoční romantice.

Crazy komedie, která není vůbec crazy.

Dosti drsná komedie, která reflektuje život oběti holokaustu. Stařík nežije vzpomínkami na minulost, raději by dal tělo na výzkum budoucím lékařům než na hřbitov, své dceři vyprávěl dětství drsné historky, jak zabil Hitlera (tato černohumorná vsuvka fakt stojí za vidění), peníze, které dostává za odškodnění, probendí v automatech a tak dále.

Stereotyp za stereotypem.

Prasárnička, které chybí více lehkosti a vtipnosti.

Hříšní lidé města pařížského.

I kdyby stál film jen na modernistické jazzem ovlivněné hudbě Ladislava Simona (nehledě na kameru Josefa Illíka) v podání Sonatori di Praga s dominujícím bassklarinetem, která dává filmu jakousi mezihru mezi noirem a poetikou všedního dne, tak jsem nadšen.

Doznívající, spíše chladnější, nová vlna, která má předobrazy jinde (třeba Mášovo Bloudění), civilismus je vlastně nejsilnější u neherců (scény z pohřbu a následně hospody mají velkou autencitu) a Jarmily Kurandové spolu s V. Galatíkovou, u jiných (Čepek, Vlado Müller, Bohuslav Čáp) je poněkud chtěně tlumené.Literární složka filmu je navíc velmi literátská.

Od romantismu k realismu.