Goldbeater

Saint Maud je naprostou většinu stopáže velmi povedenou a nápaditě natočenou hororovou slow-burn artovkou, která jako by ctila (a taky cituje) klasický Sunset Boulevard a svou premisou a silnými postavami baví. A nebýt posledních pěti minut, v nichž se Rose Glass bohužel vydala trochu jiným směrem, než bych si u tohoto snímku přál, byl bych skoro nadšen. I tak jsem byl spokojen a cením taky i velmi divácky ohleduplnou délku, díky níž ve filmu nepůsobí žádná scéna dlouze ani navíc.

Napětí je snímek, kterému se poměrně dobře podařilo střihnout si dobové kulisy a prostředí jako stvořené pro hororový žánr, bohužel jeho vyústění používá milionkrát viděné duchařinové schéma, které může uspokojit snad už jen velmi nenáročné hororové diváky, a k tomu roubuje až zbytečně doslovné poselství osvětlující, co má být vlastně sekundárním významem toho názvu The Power. Konec se díky tomu utápí ve vlastní nabubřelosti a pro mě vůbec nefungoval.

Hunter Hunter je nenápadný, přesto překvapivý thriller z lesního prostředí, který si pro diváka přichystá slušnou dávku napětí a nakonec i pár žánrových lahůdek. Poměrně pozitivní pocity z filmu se ve mně bily s antipatiemi k nimrodům, lovcům kožešin a podobným sortám, takže nemůžu říct, že bych hlavním postavám tak úplně fandil a sebralo mě to, co se jim v průběhu filmu dělo. V každém případě Devon Sawa by zasloužil víc dobrých rolí, ten herec na to má.

Minimalistický thriller o typicky poeovském pohřbení zaživa, tentokrát jen ve sci-fi reáliích. Kvalit o dekádu staršího thrilleru Pohřben zaživa Rodriga Cortése, který fungoval i jako konverzačka, to nedosahuje. Zde scenáristka banální zápletku schovává za laciné finty, jako je ztráta paměti a postupné odkrývání karet, jejichž obsah si divák ale dokáže domyslet pár, někdy i desítky minut předtím, než jsou ve filmu odkryty. V poslední čtvrtině mírně potěší ukázání širších kulis, ve kterých se děj odehrává, ale jinak se mi u toho tedy dech nezatajil ani jednou.

Přes velmi střídmá očekávání grindhousového braku mě nakonec Death Game velmi chytlo. On to totiž navzdory svému vzhledu vůbec brak není. Jde o poměrně komorní hororový thriller, který i s minimem postav a prakticky divadelním provedením dokáže rozehrát velmi podnětnou psychologickou hru s několika hlodavými myšlenkami a hlavně zcela áčkovým herectvím hlavních protagonistů (Sondra Locke, Colleen Camp a Seymour Cassel). Jediné, co mě dokázalo mírně vytrhnout z hutné atmosféry, byl předabovaný hlas S. Cassela (herec se kvůli tvůrčím neshodám odmítl zúčastnit postsynchronů), ale člověk si během sledování zvykne. Prakticky jde o snímek, s nímž snad nikdo z tvůrců nebyl spokojen, přesto je to velmi solidní a barvitá podívaná. Celkově by si tenhle film zasloužil nějaký slušný remaster a znovuobjevení u hororvých fanoušků. Eli Roth tomu svým remakem rozhodně žádnou službu neprokázal. Stick to the original!

Na rozcestí je mozaikou taxikářských příběhů reagujících na aktuální a dlouho zakořeněnou sociálně-politickou situaci v Bulharsku a zároveň snímek, co velmi dobře baví dialogy a vším, co se v něm děje. Chvílemi to možná jde scenáristovi až moc naproti a představa, že nějaké rádio se celý den zabývá diskuzí o činu vraha, co zastřelil lichváře, mi připadala absurdní, ale byla to zkrátka tvůrčí volba a já byl ochoten ji přijmout. Takže za mě velmi solidní podívaná, která dokázala solidně strhnout.

Bojová umění, cestování do exotických krajin, kanibalský kult, ex-náckové, modré zombies, piraně a kozy. Ultimátní béčková chlapecká fantazie, a ač se to na první pohled nezdá, je to i zcela kompetentní a uspokojivá filmařina. Raw Force je snímek tak přeplněný nápady a ztřeštěnostmi, že vám hodina a půl uběhne jak nic. Akcí nařachaný brak a zábava od Z po A. [FOD 2021]

Artový eroťák a vizuálně podmanivý bizárek. Co kamerový záběr, to barevně hravá chuťovka. Jednoznačné uchopení děje není nasnadě, je potřeba se nechat unášet obrazovou stimulací, prapodivným tónem a atmosférou psychologického dusna.

Nápaditý námět, sympaticky cynický přístup a skvělé schéma. A pak taky zklamání. S tak silným filmovým konceptem a našlapanou hlavní hrdinkou je naprostá škoda, že se tvůrce rozhodl do snímku vložit záporáky hodné animovaných grotesek Looney Tunes a zcela rezignovat na jakákoliv odvážná rozhodnutí. Navíc je to jeden z těch filmů, jehož finální dějství se odehrává jen podle toho, co se scenáristovi zrovna hodí do krámu. Bylo to slušné, ale mohlo to být daleko jinde.

Vyumělkovaná póza tvůrce, který si zřejmě o sobě myslel, že srší všestranným talentem a že cokoliv, na co sáhne, se promění ve zlato. Ne, fakt ne. Chvílemi jsem se až divil, že tolik áčkových tvůrců raději dvakrát nezvážilo svou zdejší účast. John Turturro příště raději už jen před kamerou, ne za kamerou. Dokoukat tuhle přehlídku „ničeho“ byl docela úkol.