Goldbeater

Psychologický horor umně pracující s několika časovými rovinami a odkrývající myšlení hlavní hrdinky, z níž divák celých 85 minut nespustí oči a jejíž mysl je právě klíčem k uchopení celého filmu. Režisérka se nám snaží přiblížit těžký úděl a emocionální vypětí osamělých žen v době osidlování amerického západu, ale dějově The Wind nepřináší nic moc nového a obávám se, že z mé hlavy hodně brzy vyšumí. [Sitges 2018]

Nakonec mi to vůbec nevadilo tak, jak jsem před projekcí po přečtení synopse očekával. Scény natáčení gay porna naštěstí nejsou vůbec explicitní, ale naopak výrazně odlehčené humorem, což je pro diváka takové menší záchranné lano. Bohužel zbytek snímku se snaží tvářit stoprocentně vážně a ve spojení s vyloženě pitomým osvětlením motivace vraha a toho, jak hlavní hrdinka přichází na jeho totožnost, to celé působí jako neskutečně hloupý kýč, hrající si na dojemný giallo art o lásce. Všechny nedostatky se tvůrci snaží schovat za zajímavou obrazovou stylizaci a kvalitní retro hudební doprovod, což bohužel nedokáže smýt dojem, že ten příběh je opravdu jalový a hodí se tak maximálně do velice béčkové parodie na giallo filmy. [Sitges 2018]

Jack staví dům bych označil za nejčernější komedii, jakou jsem kdy viděl. Ono se to totiž nedá brát vážně. Mé emoce během sledování tohoto snímku oscilovaly mezi „ten Trier je fakt machr“ a „ten Trier je fakt ocas“. Mírně mi vadil natahovaný závěr, jinak nic proti ničemu. [Sitges 2018]

St. Agatha na začátku vypadá zajímavě, ale s každou ubíhající minutou dává stále menší smysl a vrší jeden pitomý dějový motiv na druhý - mnoho scén ve filmu dokonce postrádá smysl úplně a jejich přítomnost je neopodstatněna. Vlastně to celé působí, jak kdyby byl snímek přepisován a přestříhán (čtyři scenáristé nemohou být náhoda). Celým snímkem nás například doprovází flashbacky odkrývající minulost hlavní hrdinky, které ale nemají sebemenší přínos pro další dění filmu a jsou naprosto zbytečné. Postavy jsou úplně ploché a limitované jen na zlověstné sadistické jeptišky a nebohé naivní oběti, nikdo nemá žádnou bohatší charakteristiku a ničím nepřekvapí. A finální plán úniku hlavní hrdinky už je jen výsměch divákům očekávajícím aspoň trochu rozumné rozuzlení. [Sitges 2018]

Doporučuji si o ději filmu předem raději nic moc nezjišťovat a nekoukat na ukázky. Freaks tak trochu klame tělem - dá se říci, že první polovinu nechá diváka tápat, co se to ve filmu vlastně děje, a vrší a něj celou řadu matoucích motivů a podivných charakterů (prakticky každá z postav působí znepokojivě a nečitelně), aby v druhé polovině přišel s překvapivým vyústěním, dal předešlému dění smysl a dobře si pohrál s divákovými emocemi. Bruce Dern jako cynický přisprostlý zmrzlinář je neskutečně cool a jeho interakce s Emilem Hirschem zásobuje snímek zejména ke konci vtipnými hláškami a nadsázkou. A mám za to, že o malé Lexy Kolker ještě mnoho uslyšíme. [Sitges 2018]

Indonéská akční krvavá řežba plná střílení, bodání, řezání, sekání, lámání a kuchání - to vše v naprosto úžasné choreografii drsných soubojů, u kterých divákovi chvílemi padá čelist, a svižné režii s mnohými vychytávkami - která baví od začátku do konce. Ani nevím, co víc dodat. Je to zkrátka potřeba vidět. Pro fanoušky Zátahu 1 a 2 povinnost. [Sitges 2018]

Galveston je velice fádní a únavné drama o lupiči, jenž si vyslechne smrtelnou diagnózu, a tak se rozhodne věnovat své poslední týdny ochraně prostitutky, jelikož oba se ocitli v nelibosti místného mafiánského bosse (naprosto nevyužitý Beau Bridges). Synopse zní zajímavě, ale vše co následuje je jen pomalé, nekonečné bloumání o životě zatracenců, aniž by snímek nabízel nějakou hlubší sondu do těchto problémů, či nedej bože odpověď. Výkon Bena Fostera je solidní, ale Elle Fanning mi do své role už moc nesedla, v jejich interakci není žádná chemie. A jestli závěr měl útočit na divákovy emoce, tak mě teda zanechal naprosto chladným. [Sitges 2018]

Konvenční pomalý survival, kde Mads Mikkelsen přežije pád letadla za severním polárním kruhem a dělá vše pro to, aby se dostal zpět do civilizace. Téměř žádné dialogy, jen čisté herectví - před Mikkelsenem smekám, na jeho výkonu a mimice celý film stojí. Děj ovšem nenabízí nic moc nového, co bychom už neviděli v jiných žánrově podobných filmech, a tak nějak tuším, že mnoho diváků bude časem Arctic popisovat jako ten film, kde Mads táhne sáně. Po zhlédnutí jsem se cítil stejně vyčerpaný jako hlavní hrdina. [Sitges 2018]

Prakticky jediný problém, co s tímto filmem mám, je fakt, že svým stylem a dějovou premisou velmi připomíná o čtyři roky starší Výchozí bod. Opravdu velmi. Jako by do stejné dějové kostry bylo jen dosazeno jiné téma a postavy. Jinak je Clara v principu příjemný a nekonfliktní zádumčivý snímek, na nějž se dobře kouká a jenž je po technické stránce bez chyb. Předpokládám, že nadšené publikum si najde snadno. [Sitges 2018]

Pokud jste psychicky labilní a jednoho rána se probudíte s nutkáním zabít náhodnou prostitutku, ujistěte se nejdřív, že ona není ještě labilnější než vy. Námět z pera Rjú Murakamiho bude mnohým připomínat jeho starší dílo Konkurs, jež má s tímto snímkem mnoho podobného. Piercing má nicméně opravdu pomalé tempo a stane se jen to, co hned od začátku tušíte, tedy že plán na zabití prostitutky se nějak zkomplikuje. Děj vede odnikud nikam a nadějný námět je tak utopen v nemohoucnosti scenáristy příběh jakkoliv oživit. A ve chvíli, kdy si myslíte, že se snímek rozjede, přichází konec. Škoda, styl úvodních titulků navnadil na řezničinu ve stylu grindhouse, což Piercing opravdu není. [Sitges 2018]