PollyJean

čt web mi nabídl životopisný dokument o Martinů Fričovi hned po Karlu Zemanovi a byl to tedy pěkný kvalitativní sešup. Režisérský tragéd Z. Zelenka chtěl možná prezentovat svůj kladný vztah ke klasikovi českého filmu, ale způsob, který si k tomu vybral, je nekoukatelný. Hromada drbů a banalit, neustálé sestřihy z filmů jako pouhý podkres k písničkam dávají dohromady tak akorát dokument k nepřečkání.

Velmi povedený dokument, ze začátku životopisný, pak se přidají nadšené a pochvalné hlasy ze zahraničí, dokazující, kam až Zemanův vliv zasahoval. Pokusy studentů o rekonstrukci jsou zajímavým ozvláštněním, návrat hochů z pravěku zabrnká na citovou strunu. Konec je ale poměrně hořký - jak už tu psali mnozí jiní, kdyby Karel Zeman žil v zahraničí, pečovali by tam o něj jako o národní poklad, ale u nás byl nenápadně odstaven a odsouzen k nečinnosti (filmové).

Nejsem žádný znalec horrorů, ale tohle mi přišlo jako velmi příjemná oldschoolová záležitost - zub času už si přece jen notně zahlodal, zvláště na vizuální stránce. Příběh nebyl špatný, ale podaný tak přímočaře a rychle, že nebylo moc čeho se bát; na budování atmosféry nebo jen náznaků nebyl čas, i když hledání města a noční dálnice (pozdrav D. Lynchovi!) stálo za to. Nejvíc ovšem zestárl hudební doprovod, ten mne doopravdy rozesmál.

pohádku jsem si pamatovala ještě z dětství, což je docela dobrý základ. Samozřejmě je nutné odhlédnout od srovnávání s předlohou. Sama za sebe pohádka jakžtakž obstojí, některé vtípky jsou povedené a vztah dvou ještě napůl dětí napůl puberťáků mezi sebou i k světu vůbec se myslím povedlo zachytit docela trefně. Hudba na plese byla fakt divoká, stejně jako ten tanec, mne osobně pobavily kostýmy, které na plese zahrnuly od secese po současnost všechny možné módní směry a trendy na jedné hromadě.

je pravda, že natáhnout Čapkovu minipovídku na hodinu nebylo úplně snadné, ale Strachovi se to docela povedlo. Vydal se cestou líbivé poetiky - viz scéna ve vaně anebo i ten závěr - co v povídce vyznívá spíš jako akt zoufalství je zde pojednáno pomalu jako romantika.

Celkem příjemná záležitost, která trošku doplácí na rozpětí mezi různými žánry. Občas je to docela drama, ukazující náročnou cestu dívky, která si troufne být trochu jiná; do toho se vmíchají pohádkové motivy s "nápojem pravdy," ústící do přehnaně komických výjevů jako z grotesky. Taky pěkně obsazeno, Daniela Kolářová si svou maloměstskou paničku vyloženě užívá, Oldřich Navrátil hraje zase podpantofláka, Jan Přeučil děsně přehrává, jako vždycky.

Na tehdejší poměry velmi epické a přitom maximálně lyrické. Blízkost Nočního motýla se nezapře. Z početného komparsu i kostýmů je poznat velkorysý rozpočet, hezky také respektují proměňující se dobu, ve které se má příběh odehrávat (od obepnutých šatů s honzíky vzadu, přes lehce secesní náznaky ke konci). Glázrová v hlavní roli perfektní, zajímavá je Högrova dvojrole, rámující baletčiny vztahové peripetie - lásku první a poslední.

dost otřesné. Už to tu někdo zmiňoval, ten trend, kdy postarší rádobyproutník s garsonkou balí "šestnáctky", "devatenáctky" apod. (tenhle ovšem není vyběravý a nebojí se ani starších ročníků) jako na běžícím pásu, a těm to taky přijde naprosto samozřejmé. Dneska to působí nepochopitelně. Poslední dáma vezme situaci pevně do svých rukou, ale aspoň naznačit, proč by s dotyčným měla zůstávat, tím se ani scénarista ani režisérka nijak neobtěžovali. Miloš Kopecký hraje s vervou, ostatní vlastně ani nemají co, jsou to spíš jen skeče. Iva Janžurová má na sobě neuvěřitelnou módní kreaci. Dílo zkázy korunuje vykrádací píseň z Dívky v modrém (zde Dívka v plavkách).

V rámci tv inscenací 80. let, které jsou většinou strašné, stojí tahle opravdu za pozornost. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... až se chlap utrhne. Manželce její dlouholeté hrátky přestanou vycházet a dějí se věci. Petr Nárožný zde má konečně vážnější roli, která dokazuje, že hrát umí, a to velmi dobře, Alena Vránová taky podává svou vypočítavou hysterku velice věrohodně. Vl. Brabec nástupem na scénu děj patřičně vygraduje a v roličce přičinlivého hocha rodinnou proměnu sečte a podtrhne Vl. Dlouhý.

no, ztrácet kontakt s realitou se nevyplácí - aneb k jak velkému omylu člověka někdy sny a představy mohou dovést.