PollyJean

Z Marvanova neurotického otce mě vždycky jímala hrůza, Brodskému se aspoň dá zasmát. "Podej mi ruku. A zároveň základní prvky alpinismu..." praví otec, když si stoupá na stoličku, aby se pokusil zatlouci hřebík.

jak snadno a rychle získat muže a zbavit se podezření.

samozřejmostí je gejzír hodně barevných nápadů a vtipných jednorázových gagů (výlety do jiných hlav na konci, například), kterými se nelze nechat neunést. Ale je to pro děti, takže je třeba se držet velmi jednoduchého až primitivního děje, je nutné osekat řídící centrum na pouhých pět emocí (z nichž vlastně jen jediná je pozitivní), je nutné mít pohých pět ostrovů, sestavených výhradně tak, aby odpovídaly linearitě následujícího děje. Navíc si to film hóódně zjednoduší, když děj usekne těsně po krizi a pak už nahodí jen happyend minimálně čtvrt roku poté, ne-li později. To znovuvybudování muselo být sakranáročné. Dospělí si v tom rozhodně ledacos najdou, ale Pixar tu dokazuje, jak moc ho škatulka animáků pro děti začíná škrtit, což je vidět mnohem zřetelněji v jeho nejnovější Duši.

Merglovi ta všepožírajícnost nějak ležela v žaludku. Narozdíl od Laokoona, zde jistý náznak happyendu, pro lidstvo až nezasloužený.

téma lidské chamtivosti je věčné a vděčné, strašidelné to rovněž bylo dosti, jen ten recitovaný pathos byl možná až moc přehnaný, ale zase odpovídá době vzniku. Možná bych měla hvězdu přidat, neb se mi v noci o podobné vše požírající entitě zdálo...

Dnešní nabídka na youtube: Úpis. Dávno zapomenutá jednohubka, překvapivě příjemná. Ty zálibné návodně zamlženě pohledy na podvozky vlaků! Ta ostrá protisvětla! Ty devadesátkové klávesy coby podkres! A Brožová hraje! Více takových nálezů prosím.

Body dolů za množství strašných písní, ale Sobota v pohádce, to je zase bonus, protože nic nehraje, prostě tam po sobotovsku je. "Milá zlatá rybko, já si přeju krásnou chalupu." - "Anó? Tak si ji postav!"

I mistr Čechov si někdy vybral slabší chvilku. S takovým hereckým osazenstvem si režísér mohl vybrat nějaký lepší kus než tohle, to je vzhledem k nim promarněná příležitost. Navíc, ve srovnání s novější slovenskou verzí se ukazuje, jak ta grotesknost, na počátku možná svěží a oživující, míří nakonec hodně mimo cíl.

tajemství Popelky, bohužel bez Popelky (Šafránkové), a tudíž stěží poloviční. Bohužel celkově spíš reklama na Trávníčka, který se tu projíždí na koni, obléká se do kostýmu a kdesi mezi sklady také ukazuje, že umí trochu šermovat (proč??). No a pak taky křtí jakési pseudomuseum filmu s atrapami a figurínami. Od odpadu to zachraňují střípky vzpomínek pánů Vorlíčka a Pištěka.

Možná by to mohl být pořádný film, to by to ale musel do ruky dostat pořádný režisér. Del Toro vůbec nemá cit pro vybraný žánr, vymyslí nádhernou scénografii, spíš kouzelný než strašidelný dům a do toho prskne směšné a nevěrohodné a vlastně i úplně zbytečné CGI monstroduchy. Nějakým způsobem buduje tajuplnou či záhadnou náladu a atmosféru a na konci pak málem polomrtvou hrdinku nechá svést akční honičku a souboj s padouchem. Rozkročen mezi dvěma žánry nenechá vyniknout ani jeden a z působivých jednotlivých ingrediencí smíchá mdlý a polovičatý výsledek. Škoda.