3DD!3

Klukům to jde pořád pěkně od ruky, David Belle je přímo utíkací mág a Cyril Raffaeli mu v tom zdatně sekunduje. Příběh to už je jiná písnička. Je hodně přitažený za vlasy s provařeným poselstvím, že v jednotě je síla a když se nebitkaří je snímek doslova vycpaný hluchými místy. Teď jde krásně vidět jaký byl Morrel pro první díl požehnáním.

Pilot/AIR: První věc, která mě na SGU dostala byla hudba. Cizokrajná, elektronická a intenzivní. Jedna z nelepších Goldsmithových prací. Oproti původním seriálů je tahle novinka natočena dravěji a experimentálněji ve stylu například mého oblíbeného Lostu. Nápad s devátým symbolem je povedený a hodně potěší i camea O'Neilla, Jacksona a Carterové. Teď se ale dostáváme k tomu hlavnímu a tím jsou herci. Robert Carlyle a jeho machiavellistický dr. Rush je výborný, správně balancující mezi kladným hrdinou a chladnokrevnou sviní, která se stará jen o svůj výzkum. Příjemně mě překvapil i sympaťák David Blue, typycký vojenský prototyp Brian J. Smith a otcovský Justin Louis. Zatím jsem hodně spokojený. Snad to vydrží. První řada: Opravdu dost jiná brána než jsme byli zvyklí a je vidět, že tvůrci si na to teprve zvykají. Pořád mám trochu problémy s kamerou, která by se uvnitř lodi měla chovat přece jen statičtěji, nemusí přece tlačit dynamiku úplně do všeho stačí to vyvážit a bude to bez problémů. Herecké obsazení se opravdu povedlo a některé charaktery se začínájí pěkně vybarvovat (jiné přece jen ztrácí). O tom jak vynikající je Carlyle v roli Rushe už se moc rozepisovat nechci, ale od nováčka Davida Bluea jsem opravdu nečekal nic moc a jeho Eli se přesto stal jedním z mých nejoblíbenějších týpků na lodi. Younga hodně vylepšuje konflikt právě s Rushem a z Greera se stává bouchač ultimátního kalibru, který si u nás doma buduje slušnou fandovskou základnu. Scott a Chloe a vlastně ostatní hlavní lidi jsou spíše zklamáním. Mají sice své světlé chvilky, ale jsou tam většinou vážně jen dopočtu. Hostující členové SG-1 potěší stejně jako sem tam se objevující Lou Diamond Phillips. Příběhy jsou zatím více méně konstatní vyčuhují snad jen vynikající epizoda Time a moc pěkné finále poloviny sezóny vrcholící dílem Space. SGU má potenciál a doufám, že ho tvůrci v druhé sézóně využijí naplno a nebudou místy jen přešlapovat. Druhá řada: Nevím jestli mám nadávat nebo brečet. Universe ve druhé sezóně naplnila potenciál, který jsem v ní viděl a stala se jednou z nejkvalitnějších a nejkonzistetnějších HVĚZDNÝCH BRAN vůbec. Odhalení mise Destiny bylo něco co tvůrci měli udělat už v první řadě. Byla to chyba, která se ukázala býti osudnou. Od toho momentu totiž bráně nešlo vytknout téměř nic. To tam bylo přešlapování na místě a poznávání charakterů. Dostávali jsme temnou drsnou sci-fi s výbornými hereckými výkony. Bobby Carlyle jako Rush vévodí, ale Young a Eli (dokonce i zbytečná Chloe válí) se mu i místy vyrovnávají. V posledním díle jsem byl díky těm třem hodně na měko a je to mimochodem vynikající závěr, když nevíte jestli vám obnoví seriál nebo ne (šmejdi zatracení, rušit show zrovna když se rozjede). Tím že je konec takový jaký je se ale nabízí šance k návratu (co třeba za 3 roky?) a já rozhodně doufám. Protože tohle byla brána v kterou jsem doufal, když jsem začal vyrůstat a O'Neillovy vtípky začaly být málo. Brána ve které jsou emzáci co nevypadají jako lidi a jsou tu modré hvězdy, vygradované konfrontace na cizozemských plavidlech či planetách, které vypadají... jinak. Jestli jsem v první řadě vybíral s problémy epizody, které byly vynikající, tak teď bych je tam mohl zahrnout skoro všechny. A Goldsmithova hudba je geniální. No a co na závěr? Snad jen... nebude mi chybět jen Hvězdná brána, bude mi chybět Universe. Uvidíme se na druhé straně.

Předvídatelná blbina, která vám ale stejně úsměv na tváři vykouzlí. Úkol splněn pane Granáte.

Smrtící zlo v podobě ďábelského kozla udeřilo na dívku, která staré babičce neprodloužila hypotéku. A zásluhou bratří Raimiů udeřilo inovativně, nechutně a pekelně děsivě.

Tahle Mannovka se mi vyhýbala jako čert kříži, ale konečně jsem ji v televízním programu zachytil včas. Skvělí herci, podmanivá hudba a úchvatná příroda. Poslední půlhodina pak patří k tomu nejlepšímu co jsem v daném žánru viděl. Neskutečně intenzivní.

Na začátek jen jedno krátké zamyšlení: Kdy se z kina stal bufet? Chroup, křup, mlask... VZHŮRU DO OBLAK je multigenerační snímek u kterého se musí bavit každý. Špičkové akční scény, romantika nejtěžšího kalibru a dechberoucí dobrodružství, které po vzroru starých průzkumnických filmů člověka vrhne do neznámého, nebezpečného ale zároveň překrásného světa. Příběh tvoří neuvěřitelná spojnice několika životů. Důchodce, chce stůj co stůj završit svůj (stěhovatelský) plán, lovce (jiný důchodce) jež pase po trofeji která mu neustále uniká, osamělý chlapec co chce pomáhat (důchodcům) a matky starající se o své děti. Do tohohle kolotoče přidejte létající dům, mluvící psy, ptáka uličníka a pořádnou kopu legrace.

Další výborný krátký film od PIXARU, tentokrát o sympatickém obláčku, o čápovi a malých roztomilých tvorečcích. Smálo se (zase) celé kino.

Další film z dětství. Jsem z té nostalgie úplně naměko. Tentokrát v italské verzi Sindibáda brázdí moře svalnáč Ferrigno. Hlavně tu máme krásnou princeznu Fantagiro Alessandru Martines.

Když jsem byl menší hrozně se mi to líbilo. Vím že děj postrádal jakoukoliv logiku a film byl celkově špatně natočený, ale bylo to zábavné a sradovní. To mi jako malému capartovy stačilo. Na svalnáče Lou Ferrigna (který je drsnější Herkules než pár let před ním Arnold) a jeho cesty vesmírem vzpomínám celkem rád i když ne tak často jak bych si přál.

Úprk (vězně?) z futuristického žaláře(?) není moc velká zábava, ale uznávám že rozhodně patří k dílům zajímavým. Třeba takové prostředí určitě sloužilo jako inspirace tvůrcům Losťáckých videí Iniciativy Dharma. Nicméně je poznat rozvíjející se Lucasův rukopis a spousta věcí (finální západ slunce, bílá, bílá, bílá) se promítla i do Hvězdných válek.