kepiash

Dvojka Úžasňáků nabídla více než příjemné pokoukání. Některé dějové zvraty šlo sice snadno předvídat, přesto film působil (na animák) až nezvykle napínavě. Pochlubit se může, ale i spoustou originálních nápadů - například není úplně obvyklé, aby hrdinu do víru dobrodružství zatáhl marketing a třeba Hypnotizérova (v originále výstižněji Screenslaver) myšlenka zla, přicházejícího z televizních obrazovek je pořád málo zpracovaná, o to však v dnešní době aktuálnější. Hlavní devízou je ale samozřejmě velká spousta legrace a také pan Úžasňák, kterému jsou jeho super-schopnosti při řešení každodenních starostí vcelku k ničemu a oprávněně tak sklízí náš soucit a pochopení, ale zároveň nás jeho počínání baví. Možná proto, že se v něm my všichni tak trochu vidíme. Zkrátka - takhle nějak by měl vypadat rodinný film a mně nezbývá než doufat, že nebudeme na další dobrodružství této neobyčejné rodinky čekat dalších čtrnáct let.

Dobře si pamatuji, jak jsem před lety viděl v kině na Paralelní světy trailer a okamžitě mě zaujal. K tomu abych se na film podíval jsem se však dostal až téměř 5 let od jeho premiéry, v době, kdy už na něj svět dávno zapomněl. A upřímně řečeno - není divu. Je tristní aby snímek, který sám sebe označuje za romantické - sci-fi, naprosto zásadně selhával v obou dvou těchto složkách. Není přeci možné, aby příběh v expozici nastínil základní pravidla a následně je vlivem nepozornosti tvůrců opakovaně porušoval. Ani vztah hlavních hrdinů není budován dostatečně věrohodně, neboť se oba v podstatě jen párkrát letmo setkají, ona si náhle vzpomene, že si před lety chodili povídat, zničeho nic otěhotní a žijí spolu šťastně až do smrti. Celé to na mě působí tak, že se Solanas zaměřil především na vizuální zpracování onoho bezesporu zajímavého a originálního námětu, což se mu (až na pár scén, které jsou až příliš matoucí) podařilo velmi dobře. Bohužel se ale zřejmě příliš neobtěžoval tím, že by si (po sobě) podrobněji přečetl scénář nebo se zamyslel nad tím, jestli jeho "veledílo" dává vůbec nějaký smysl. Klidně jsem mohl zůstat u toho traileru.

Jsem opravdu moc rád, že jsem se na Bohemian Rhapsody zašel podívat do kina, neboť tím byl tento neobyčejný zážitek ještě umocněn a myslím, že jsem nebyl sám, koho při závěrečné písni We are the champions pořádně zamrazilo. A to šlo jen o životopisný snímek! Zažít na živo koncert kapely Queen, nebo přímo Live Aid muselo být něco neskutečného. Film měl hned několik hodně silných momentů a byl více než důstojným připomenutím života jedné z největších hudebních legend 20. století.

Režiséru Renčovi bohužel kazí film Renč - herec, který (ač jsem si přečetl že byl pouze nouzovým řešením poté co odmítl roli Martin Dejdar) prostě hrát neumí. Jiná káva jsou pak samozřejmě Geislerka, Hrzánová a vlastně i další holky ať už se jednalo o chovankyně či sbor vychovatelek. Tam bylo vše v pořádku, ale co naplat, když na vás pak vyskočí scény, které musíte kvůli Renčovu hereckému neumu vyloženě přetrpět. Také samotný ústav by působil mnohem lepší atmosférou, kdyby si do něj kdekdo nepřelézal plot tam a zpět, neboť i ona úzkost ze ztráty osobní svobody se pak do značné míry vytrácí. Hlavní hrdinka mohla poměrně snadno utéct (ačkoliv rozumím tomu, že vlastně neměla kam), přesto se rozhodla z nenávisti k některým osobám a ústavu jako takovému, ohrozit životy nevinných lidí, na kterých jí záleželo a pro které se pak neváhala vrhat do hořících plamenů. Jde bezesporu o zajímavý film, ale na to abych mu udělil lepší hodnocení k němu mám až příliš mnoho výhrad.

Opět se potvrdilo, že parádní sci-fi se dá natočit i ve skromnějších kulisách. Mnohem více než na nějakých efektech a záběrech za desítky milionů záleží na scénáři a ten se Whannellovi povedl. Námět mi trochu připomíná seriál Black Mirror, který podobně jako Upgrade poukazuje na to, jaké nezamýšlené důsledky mohou technologie blízké budoucnosti mít a jaké nebezpečí mohou představovat. Tohle je můj šálek čaje.

Fleischerova parta stála na rozcestí. Mohla Venoma pojmout jako horror (k čemuž bych se osobně přikláněl), nebo jej napěchovat hláškami a stylizovat spíše komediálně. Bohužel se tvůrci nedokázali rozhodnout ani pro jednu variantu a film tak zůstal někde v půlce obou cest. Příběh o muži s temným našeptávačem v hlavě, kde vystupuje démonicky vypadající mimozemský symbiont, který že všechno nejraději požírá lidské vnitřnosti, by si skutečně zasloužil spíše psycho-hororové zpracování, než to co ze střižny nakonec vzešlo. Venom je v podstatě jen trochu netradiční superhrdina, který zachrání svět, v sebeobraně zabije několik trénovaných zabijáků a proviní se jen tím, že ukousnutí hlavy můžeme klasifikovat jako překročení meze nutné obrany :) Jinak je to ale cool týpek, který ještě kromě záchrany lidstva stihne udělit parťákovi pár rad ohledně jeho dívky. To, že všechny Marvel filmy jsou si čím dál více podobné, už jsem si zvykl, ale u Venoma mě obzvlášť mrzí, že tvůrci nenašli odvahu trochu vybočit z řady, protože potenciál (špičkový vizuál, super hudba, jako obvykle skvělý Hardy...) byl obrovský.

Ať to zní jakkoliv nepravděpodobně, s touto mexickou telenovelou jsem si vytvořil zvláštní pouto. Podotýkám, že to zdaleka není žánr, který bych vyhledával, neboť jsem za svůj život žádnou jinou neviděl a zřejmě ani neuvidím. Nejsem si jistý, zda jsem někdy u sledování něčeho podobného vydržel déle než 10 minut. Přesto všechno jsem jako malý kluk viděl všechny díly Hříšné lásky. Když dnes ságu rodu Sambrano opakují, už u toho nevydržím každý díl, protože mě strašně štve, že si spolu Diego a Paloma prostě jednou nesednou, aby si všechno vyříkali a místo toho střídavě dělají "Zagorky". Nicméně stále si alespoň průběžně zjišťuji co se v promeškaných epizodách dělo. Nevím jestli mé komentáře někdo vůbec čte, ale jestli ano, tohle je takový můj "coming out", protože Cuando Seas Mia je z nějakých nepochopitelných důvodů moje "Guilty pleasure" :D

Je mi jasné, že cílová skupina je menší než metr padesát a tahá tátu za rukáv aby jí koupil v nejbližší hráčkárně akční figurku stegosaura, takže do ní tak úplně nepatřím. To beru. Přesto si nemůžu pomoct - ať je film pro jakéhokoliv diváka, těžko mu odpustit, že je tak příšerně hloupý. Často jsem schopen u podobného typu filmu přimhouřit očko nad lehkou naivitou (např. že nikoho nezajímá, kdopak to právě v náklaďáku ve stylu Semira Gerkhana přeskočil z mola na odplouvající trajekt), vadí mi ale zásadní chyby ve scénáři zcela odporující charakterům a motivacím postav. Tak třeba celé to ošetřování raptora nedává smysl. Jestli je Blue to nejcennější co vezete, necháte u ní zcela nehlídaně cizí ženskou, které jste před pár hodinami takříkajíc zabili přátele před očima? Ba co víc - ti "mrtví" přátele si pak vesele skotačí kolem vašeho pokladu aniž by byl jakkoli hlídán. A naopak - pokud jste idealistická paleoveterinářka snažíc se tu prehistorickou potvoru za každou cenu zachránit, nebylo by rozumnější požádat své únosce, kteří mají stejný zájem, o lepší nástroje a pomoc s krevní transfúzí než posílat lidi, na kterých vám záleží, do klece jednoho z nejnebezpečnějších stvoření všech dob? Kdybych měl pokračovat ve výčtu všeho co ve filmu postrádalo smysl, tenhle komentář by pro jeho délku už vůbec nikdo nečetl. Škoda ale je, že právě proto, že nesmyslů a chyb bylo tolik, začal jsem během sledování přemýšlet spíše o nich než abych si film užíval. Moc nepomáhá ani šablonovitost celé série - kdykoli nějaký predátor zažene naše hrdiny do opravdu bezvýchodné situace, buďme si jistí, že se v tu ránu objeví na scéně jiný dinosaur, který odvede jeho pozornost - a je po napětí. Přitom vizuálně je to veliká paráda, kvituji i odkazy na starý Jurský park. Fajnová hudba, příjemně zahrál Pratt... Ale vzhledem k výše uvedenému si Zánik říše lepší hodnocení nezaslouží ať bych chtěl sebevíc.

V dnešní době stále méně často setkáváme s filmem, který by měl opravdu originální námět. Tvůrci od sebe kopírují, navzájem se vykrádají a proto vždy potěší, když narazíte na něco skutečně jedinečného - to přesně Vyvolený splňuje. Pozoruhodné je, že s podobnou zápletkou jsme se setkali již nespočetkrát, ale nikdy nám příběh o zrození superhrdiny nebyl představen takhle. V žádných fantastických kulisách, bez speciálních efektů nebo přiléhavých kostýmů. Je to příběh o obyčejném muži, který plně nevyužívá svůj potenciál (s čímž má ale problém kdekdo) a který má problém si připustit, že by měl snad být nějak výjimečný. Na rozdíl od všech těch Spidermanů, Avengerů, X-Menů a Supermanů, Vyvolený působí až mrazivě reálně, jako by se podobný příběh mohl skutečně stát. A právě díky tomu je Shyamalanův film tak unikátní.

Začátek je sice trochu pomalejší, ale jakmile Frank naplno rozjede svojí "teorii chaosu" (trošku ve stylu Carreyho Yesmana), už je zábava v plném proudu. Líbilo se mi, že se onu šokující informaci dozvídáme spolu s ním, přičemž jak k tomu došlo odhaluje příběh později. Situaci tak prožíváme nejdříve s hlavním hrdinou, ale později můžeme sympatizovat i se Susan a Buddym. Film tak působí nezvykle věrohodně a lidsky. Jde zkrátka o příjemný filmový zážitek, čemuž nemalou měrou přispívá i výborný Reynolds.