Laerry

South of nowhere je neobvyklým seriálem pro mladé o mladých, vyprávějící všemožné vztahové příhody a nehody, ale hlavně ukazuje partnerský vztah dvou lesbiček, jejichž život se o tolik neliší od normálních vztahů. A je vlastně i nenásilnou výchovnou formou pro ty, kteří si doposud nezvykli na svět s 4% populací. Sice neustálé střídání a míchání jednotlivých párů je po několika dílech úmorné a téměř protivné, naštěstí tvůrci jednotlivé "střídání stráží" ozvláštní změnou daných charakterů, takže vám to nepřijde jako deja vú, ale udrží vaší pozornost a donutí vás zajímat se o ten či onen "nový" vztah. Seriál je lákavý pro mladou generaci také proto, že díky umístění příběhu do LA, mekky showbyznysu, jsou neustále přítomny pop kulturní narážky na všemožné seriály, filmy, herce a zpěváky a všudypřítomnou MTV.

Celý seriál je inspirován blogem skutečné call girl Belle de Jour, která se od roku 2003 svým čtenářům zpovídala ze zážitků se svými klienty, kteří většinou mají ty nejprapodivnější přání a tužby. Všechny své zážitky sepsala do podoby knížky The intimate adventures of a London call girl, díky níž se proslavila. Nedávno již 34letá Brooke Magnantiová, úspěšná doktorka na univerzitě, vystoupila ze stínu anonymity, aby se vyrovnala se svým dvojím životem. Na seriálu je nejzajímavější právě to, že je natočen na motivy skutečných událostí, a nejedná se jen o výplody představivosti obskurních scénáristů. Tudíž jde o jedinečnou sondu do života skutečných luxusních prostitutek, které berou až 100 000 Kč za hodinu! Kdo by takovou práci nechtěl, že... Velkým nedostatkem seriálu je ale paradoxně sama hlavní představitelka, která může od sledování odradit (pokud s ní máte „osobní zkušenosti“), jestliže ale k tomuto dramatu budete přistupovat jako nezaujatý divák, čeká vás celkem zábavná podívaná a možná si z ní odnesete nějaké to ,,moudro“. Mimo jiné, každá epizoda zabere pouhých dvacet minut, takže když už nic jiného, je to zajímavá výplň času.

Seriál Rome v roce 2005 započal novou éru historických kostýmových eposů, kde se dobové reálie, plné politických debat, mísí s odvážnými otevřenými sexuálními scénami a naturalistického násilí, a stal se tak vzorem pro své následovníky Tudorovce a Spartacuse. Rome je dokonalá barvitá freska, která k vyobrazení tehdejšího života nepotřebuje hektolitry digitální krve a ani slovo "fuck" v každé druhé větě (i když samozřejmě dabovaná verze je mnohem krotší nežli originál). Zde je všeho s mírou, ale především vše vypadá opravdově a není nic záměrně přestylizováno jako ve Spartacusovi. Herecké výkony jsou na úrovni po celou dobu a vy si tak můžete dokonale užít přerod římské republiky v diktátorské impérium pod otěžemi krutých císařů během celkem 22 epizod.

Dávám 5 hvězd, protože tak nízké hodnocení, které tu RH má, si nezaslouží. Většina hlasujících seriál odsoudí po první epizodě, jelikož čekali vážné drama (od toho tu je nespočet filmových adaptací!). Přitom jde o pohodovou komedii, která se nebere příliš vážně. Ano, je plná kýčovitých stereotypů, kdy chrabrý hrdina je neustále nedoceněn za své zásluhy, ale vždy přispěchá v poslední chvíli na pomoc a všechny (většinou) zachrání. Ale vždyť taková legenda o Robinovi je, plná ideálů a utopie. Přesto ale nepostrádá odvrácenou stranu mince, která ukazuje Robina jako obyčejného člověka se všemi jeho chybami a v tu chvíli je reprezentován hned jiný, temnější příběh, který ne vždy končí rozjasněným happyendem.

Kromě zaškatulkování do multi-žánru "temně fantasy-mystery hororového goth dramatu" (čehož si zaslouží jen z poloviny), jsem narazila na IMDB na zajímavé přirovnání: Point Pleasant je zkřížením Charmed s Bevery Hills 90210, což je celkem výstižné. Cílovou skupinou diváků jsou především náctiletí, kteří ocení typickou romantickou zápletku s trochou nadpřirozena. Za zmínku stojí některé vedlejší postavy, ať už to je postava Ben Kramera, který přijme Christinu do své rodiny. Zahrál si ho Richard Burgi, kterého určitě znáte jako Karla Mayera z Desperate housewives. Nebo zlotřilý poskok Lucase Boyda, kterého si zahrál Adam Busch (Warren z Buffy). Či epizodní role záhadného muže v jednom flashbacku, kterého si zahrál Robert Knepper (Prison break).

Za seriálem stojí tři ženy - Jenna Bans, Shonda Rhimes a Betsy Beers, které společně pracovaly na jiném lékařském seriálu - Grey's Anatomy. Což je na příběhu silně znát - zaprvé seriál kypí lacinými emocionálními scénami, snažící se vzbudit soucit nad pacienty. Kýčovité scény vás zaručeně nedojmou, spíše zkazí dojem jinak z celkem oddychové podívané. A za druhé je hlavní náplní i vztahové "drama" mezi postavami, které mají naběhnuto na slušnou telenovelu. Nesmí chybět ani tragická minulost hlavního sexy doktora Bena Keetona (Martin Henderson), který přišel před pěti lety o ženu a dceru, a právě mezi ním a Lily Brenner začne být naznačována vzájemná náklonnost... stejně tak jako mezi zbytkem personálu. Hlavními klady je tedy nádherná krajina, neokoukané lékařské případy a skupina více či méně sympatických postav, které jestliže vás dostatečně osloví, vám mohou zkrátit dlouhou chvíli. Na druhou stranu, když si Off the map necháte ujít, o vůbec nic nepřijdete.

Alex O'Loughlin dokázal vdechnout neskutečné charisma postavě, která to vyloženě vyžaduje. Aneb jeden z nejlepších televizních upírů současnosti.

Seriál Mad men je ceněn především pro svoji historickou autentičnost, ať už se jedná o dobové kostýmy, či zobrazení tehdejší společnosti. V seriálu se řeší (kromě vymýšlení reklam) společenské stereotypy (viz výše vyjmenované), velikou diskuzi vyvolalo rasistické zacházení s Afroameričany, či zacházení s ženským pohlavím. Zajímavostí je, že 7 z 9 hlavních scénáristů byly ženy, čímž pohled na rodící se feminismus je brán více zodpovědněji. Získal tak doposud 13 cen Emmy a 4 zlaté Glóby - včetně několika cen za nejlepší sérii a herce v hlavní roli. Je určen spíš pro náročnější publikum, které se vyžívá v 40 minut dlouhého debatování prakticky "o ničem".

Typický laciný kanadský vzhled a syrovost seriálu paradoxně napomáhá docílit efektu noir s undergroundovou subkulturou, který může být zajímavou protiváhou k pompézním nablýskaným americkým seriálům, ale to je tak všechno. Nadpřirozené schopnosti Bo mají své základy v sexualitě - čímž se nabízí srovnání s britským seriálem Hex, který má stejné "kvality" jako Lost girl. Jenže v Hex byla provokativnost nefalšovaná, tady to je jen berlička k tomu, jak nějak zatraktivnit naprosto bezzubý námět. Pokud na seriál nekladete vysoké (či aspoň průměrné) nároky a bohatě vám stačí, že tam zase pobíhají upíři & spol., Lost girl by vás mohlo oslovit určitě více než mě.

Aby jste Ztracené opravdu pochopili, musíte vidět všechny řady. Jestliže vynecháte byť jen jeden díl, či některé budete sledovat nedbale, hrozí velké nebezpečí, že vám unikne několik důležitých souvislostí. Navíc musíte brát v potaz to, že spousta nastíněných záhad je odhalena třeba až o několik řad později, což méně trpělivé povahy nemusí překousnout. Tudíž jestli k seriálu budete přistupovat jako k povrchní popcornové zábavě, dost tvrdě narazíte a pravděpodobně seriálu dáte vale. Ale pro náročnější publikum, které vydrží až do úplného konce, čeká velká odměna v podobě odhalení (téměř) všech záhad, které jim dlouho nedaly spát. Jako například odhalení smyslu oněch proklatých čísel 4, 8, 15, 16, 23 a 42. Ale hlavně zjistí, PROČ vůbec tito lidé na ostrově ztroskotali... A jako "bonus" uvidíte jeden z nejkontroverznějších ukončení seriálové historie.