Rogue

tlustá retardovaná pětka, Robert Pattinson, plavky roku, nestydatost díky Evrope a neuveritelně teplý cast - wtf!, Ami je hodně hot a spolecne s Elisou zachraňuje diváka

problém pelikán, první fitness looser, ufňukaná skautka, Fairplay

fixace na harpunu podruhé, Lex, Shii Ann, sexuální harašení tlustého gaye a vtipný breakdown labilní Sue

testosteronová demence vs. dream team s věčící, postiženou a nejhloupější blondýnou na světě, problém musli tyčinka, vševědoucí eight ball, jedna strategie nošení dřeva (kterou později aplikuje podobně nesnesitelná Susie v Gabonu), druhá postavená na souloži, Rob je Bůh

Jsem rozpolcená... místy absolutně boží (nepředvídatelnost, zacházení s postavami, žádní hrdinové, kamera, boží kompozice) a místy jak z éry němého filmu (herecké výkony, statické detaily na obličej, vyrychlené běhání z třicátých let). Za dokonalou scénu s pitím coly (ten záběr zboku je zcela parádní) a vykukování zpoza zídky jak od Carpentera se nakonec přikláním k lehkému nadšení.

And the sex and the drugs, and the complications. Poslední půlhodina je (obzvlášť v porovnání s předchozím tempem) zbytečně hektická. V devadesátkách by to byl lehce nadprůměrný thriller nicméně mě velmi těší, že Soderberg nesklouzl do společensko-kritické roviny.

Stonovo zpracování je vysvobozením z přehypovaného bestselleru - vyčítat mu vyletněnou povrchnost je stejně hloupé, jako vyčítat Verhoevenově Pěchotě nevěrohodnost. Navíc je to trochu lízlé Tonym Scottem, roztříštěné, podprahově žonglující s divákem a přesto splňující kritéria prázdninového blockbusteru. Prostě fajn. A ta kniha se fakt nedá číst.

A kde je Sam Loomis?

We Need to Talk About Robert

Zablácená pohádka pro dospělé a vlhký sen čtrnáctiletých venkovských kluků v jednom (a ano, myslím tu loď, ne Reese). Nicholse bude nutné sledovat a 'Sam Peckinpah meets Mark Twain' překvapivě sedí. Příště nicméně prosím více toho Peckinpaha. Dík.