Djoker

Po druhé projekci zvyšuji hodnocení, protože se mi to více rozleželo a musím uznat, že se to povedlo. Každá scéna je propracovaná do nejmenšího detailu, stejně jako většina charakterů, které podtrhávají skvělý herci. Samotný příběh je možná banální, ale v tom je právě jeho kouzlo. Ivan Barnev se skvěle vžil do role a předvádí skvělý výkon.

U tohoto filmu jsem odhalil pointu už po pěti minutách, což je u mě jasný rekord. Prostředí, v kterém se film odehrává, je tajuplné a působí depresivně, ale ten příběh je hodně slabý. Moje hodnocení možná ovlivnily i dvě kámošky, který se na to dívaly se mnou a byly z toho úplně vyděšený.

Velká očekávání nakonec velmi uškodila následnému hodnocení. Je to pohodová komedie, ale děj vyznívá úplně do ztracena. Neříkám, že jsem se ani jednou nezasmál. Čekal bych však víc než tři dobrý vtipy. Jednu hvězdu dávám z velké části za slušné herecké obsazení.

Vyhulená komedie o neobvyklých příhodách dvou obvyklých amerických mladíků, kteří se chtějí dostat na vysokou. Ja jsem se výsostně bavil, protože Method Man i Redman jsou skvělý komici a ty jejich šílený příhody jsou fakt na palici.

Joe Špína i jeho dementní život mě dostali. Bavil jsem se opravdu skvěle. Je pravda, že většina zábavy se točí okolo fekálního humoru a některé vtipy jsou daleko za hranicí perverznosti, ale ty scény prostě stojí za to. Ještě pohled na jeho úchyláckej účes a čtyři hvězdy jsou doma.

Při čtení Ohnivého poháru u mě vrcholila potterovská mánie, a proto nenesu zrovna dobře fakt, že film má tolik odpůrců. Důvodů je hned několik. Newellovi se bohužel příliš nepodařilo přenést velkolepost Turnaje tří kouzelnických škol na diváky/nečtenáře. Dále se v knize slušně rozjíždí vztahová linie ságy, v níž zdaleka nefiguruje pouze hlavní trio, a která tady místy působí dost zmateně, protože toho na malém prostoru chce sdělit hrozně moc. Pro mnoho diváků/čtenářů je jistě velkým problémem samotné finále s Voldemortem, které má byt poprvé skutečně drtivé a plné emocí, což také moc nevyšlo. Stejně jako předchozí díl si i Ohnivý Pohár zasloužil dva filmy. Když jsem teď viděl, kolik toho Newell narval do úvodních dvaceti minut, byl jsem docela v šoku. MS ve famfrpálu je tady nepochopitelně za jednohubku a příliš prostoru nedostaly ani další knižní trademarky jako smrtijedi, znamení zla nebo myslánka. V rámci knih řadím na vrchol společně s Vězněm z Azkabanu. V rámci filmů hodně ztrácí, ale aura dalšího geniálního příběhu to lehce vyvažuje.

Nalijme si čistého vína, Cuarón měl velkou oporou v předloze, která je nejchytřejší z celé série, ale je to borec, o tom žádná. Už na samém začátku se blýskne naprosto zběsilou jízdou Záchranným autobusem. S nástupem Mozkomorů přichází přesně ta tíživá a temná atmosféra plynoucí celou knihou, a kterou ještě podporuje strašák v podobě Siriuse Blacka a také mystické hodiny profesorky Trelawneyové. Možná ty úplně nejlepší nápady Rowlingové jsem však ještě nezmínil. Pobertův plánek, Prasinky a Chroptící chýše, jakožto pevné základy pro odpálení mytologické bomby a hlavně úžasné finále v podobě hrátek s časem. Nikdy jsem při čtení knihy nezažíval tak opojné pocity a Cuarónovi se je z velké části povedlo přenést i na plátno. Ale abych jen nechválil. Pro nečtenáře chybí některé důležité informace, scéna, kde Hermiona přehazuje Harryho, je úplně mimo a nemůžu si pomoct, pokud se někde měly natočit dva filmy, tak to mělo být v případě Vězně z Azkabanu, ty famózní nápady si zasloužily větší prostor.

Pokud bych měl vybrat nejslabší díl série, tak bych se v rámci knih po dlouhém rozmýšlení zřejmě rozhodl pro Tajemnou komnatu, ale bylo by to skutečně jen o fous, protože všechny knihy mají pro Harryho příběh důležitý význam. U filmů je to trochu jiné. Kámen mudrců je kouzelná pohádka naznačující velkolepé možnosti do budoucnu a Vězeň z Azkabanu již rozjíždí drsnou mytologii a příběh značně přitvrzuje. Tajemná komnata má sice obojí, ale místy to drhne. Na jedné straně musíme sledovat křečovitou stylizaci Rona do hláškujícího boha, kterého však zastiňuje skutečný dvorní šašek filmu Lockhart a značně otravné postavy Dobbyho či Ufňukané Uršuly, jejichž knižní význam se kvůli jejich vykreslení a zároveň menšímu prostoru nepodařilo do filmu přenést. Na druhé straně se na scénu dostává velký hráč pro další roky Lucius Malfoy a pasáže s Tomem Riddlem a jeho deníkem se skutečně blíží nejtemnější části knihy. Akční finále si ovšem vždy raději vychutnám v knize.

Začátek doslova nejkouzelnějšího příběhu všech dob má velmi těžký úkol. Představení gejzíru nápadů a postav (Nástupiště devět a tři čtvrtě, Bradavický express, Příčná ulice, Olivanderův obchod a hůlky, Gringottova banka, Moudrý klobouk, Famfrpál, Zapovězený les, bradavické koleje, předměty, profesoři, duchové atd.), z nichž někteří navíc prokáží svůj význam až v dalších letech. Prakticky vše důležité svůj prostor v prvním filmu dostane, ovšem jedná se pouze o strohé ukázky, a tak celý film působí hrozně zkratkovitě. Hodně mu pomáhá naprosto fantastický soundtrack. Kniha je lepší než film skoro vždycky, jenže tady to platí dvojnásob. Nic to ale nemění na tom, že se jedná o skvělý film. Převedení geniální knihy na plátno je vždy tvrdý oříšek.

Stará známá písnička v podobě snahy o vymlácení peněz z geniálního předchůdce. Jenže v tomto případě se nejedná o tak velký průšvih, jak by se na první pohled mohlo zdát. Slušné tempo, zajímavé zvraty a charismatický hrdina. To jsou klady, kvůli kterým se zhlédnutí určitě vyplatí.