Saren

Zvrácená zápletka o neúctě k těm, co odešli. Snaživost, hladovost sestřičky po citech, kontaktu paradoxně vyvolávala vomitus, vztek místo soucitu. Nejde o výtku, tu mám až k nepasujícímu absurdnímu pojetí.

Dřepěl u baru skryt v ironickém oparu. Ten využil jako ochranu a pro pálenky flašku předhodil nám frašku? Či za čisté vody nálev nabídl nám nadhled? Kawaki sráží výkon hlavního protagonisty. Body mu nahání "výtvarná stránka" (tedy v podstatě opak režisérova předchozího díla) - luxusní "kýčovitou lollipop-party" zlaté mládeže považuji za jeden z vrcholů řemesla. Též musím pochválit Satoshi Tsumabukiho jako padoucha ve stylu Jokera a Ai Hashimoto, jejímuž buddy vztahu s zoufalým tatíkem měl být věnován přeci jen delší úsek pásky.

Ani horor ani thriller, nýbrž krásně zaflusaný popcorn pro juchavá děcka, pozlátko, jak zde už pravil jeden kolega. A vadí to v tomto případě? Vypíchnout lze především scénu s prostitutkou a kořist v podobě další vidlácké rodinky, přimáčknout naopak druhou, poněkud neomaštěnou část i trochu zaostávající výkon Leslie Easterbrook v roli matinky.

Hele vole, kde mám káru po balkánsku, kde jako pornoherci hrají i ti, kteří by neměli. Nicméně bžunda. Moc nepříjemných pocitů nevyvolá.

Proč si jen správňácká slečna (Johanna Bros) sadisticky nezazlobila intenzivněji? Ale i tak, lucky bastards. :D

Pilot (první díl) k neexistující sérii. Film o lesbické lásce na straně jedné (Agnes) a o hledání sexuální orientace na straně druhé (Elin). Poměr prostoru obou hrdinek bych prohodil - zkrátka Agnes stála za více pozornosti mimo jiné díky své naštvanosti, krutosti k jediné kamarádce (ačkoliv zlomyslně vtipné). Závěrečná pasáž se nesla ve znamení roztomilé upatlanosti.

Zvolit si Wingard a jeho tým jednodušší materiál, možná by na svět přivedli vizuálně lahodící akční pecku v neonovém stylu, kterou John Wick pro mě nebyl. Vývoj částečně nahrazuje rozdvojení, přičemž postava ztvárněná Natem Wolffem představuje z hlediska psychiky spíš Lightovu ranou fázi, Margaret Qualley pak supluje posun k bezohlednosti. Obě ale mají něco z Misiny krve - unáhlenost, hloupost...

Velmi sympatická trdlovačka s místy nostalgickou atmosférou, která evokuje dětská léta (stejně jako Cha no aji - Asanovy pohledy do krajiny). Emocionální definice "feel-good movie". Vrchol tvoří návštěva promáčené poutě a taneček hlavního hrdiny v okolí hřbitova.

Epizoda z podprůměrné německé kriminálky.

Tentokrát úklidová služba alespoň nezapomněla trošku vyvětrat v prezentačních sálech a část personálu se oděla do klaunského hávu ku prospěchu celku, nikoliv, bohužel, kejklířského.