Scalpelexis

2. "Čajka" nedopadla vůbec špatně. Pedál je celou dobu sešlápnutý k podlaze, schopně se využívají základy z první sezóny, takže se jen dál a dál rozkrýva pexeso "čajek" a jak už to u pexesa bývá, tak konec bývá nejrychlejší a nejjednodušší. Krom hodně hrubě umáznutého zakončení se totiž opět nedá princezně s rakví nic moc vyčíst. Plot-twisty jsou uvěřitelné, postavy se chovají v normě (krom Lady, která z ničeho nic prožije záchvat schizofrenie) a i když jsem měl pochybnosti, jak se osvětlí původ hlavní hrdinky, tak jeho zdůvodnění a vylíčení je nezvykle rozumný. Potěšila mě absence přerostlé megalománie, tempo od zpomalení kolem 3. epizody neustále nabíralo na obrátkách a napětí, možná bych jen tag "romantika" změnil na "velmi OK vztahy" a chvílema mě Chaika svým sice roztomilým, ale zato drobet připitomnělým, naléháním pila krev. Krom toho se tahle fantasy story docela povedla, ne?

A Ararararagiho (ups, kousl jsem se do jazyku) cesta je na začátku. Nebo u konce? Tak či onak, Reiketsu-hen je jako uzavření trilogie výborné a velkolepé. Co bylo nastíněno v předchozích 60ti minutách předchozího filmu, bylo s grácií a očekávaním završeno. Horská dráha nejrůznorodějších druhů emocí nás provede přes pocity pochybností, štěstí, uvědomění, pak trochu dolůůůů (anebo pro někoho nahoru) kolem palety lechtivých záběrů zpátky k napětí, absurditě až k zaslouženému vyúčtování. Araragiho proměna z totální bačkory na malou pantofli má překvapivě hluboký podtón skrz jeho životně nešťastná rozhodnutí, která ovlivní chod a vůbec existenci celé ságy a pochopíme, proč se z vznešené Kiss-Shot stala povětšinu času v koutě sedící Baby. Shaft jednoduše ani tentokrát nedržel scénáristy s animátory zkrátka a dovolil jim, aby nejsilnější body Monogatari se vyjímaly jak poprsí hlavního ženského dua: Melancholická kecací scéna na střeše je klasicky o ničem a zároveň o všem, vizuálně a emočně nejhezčí momentky s radostně tančící Kiss-Shot mě dojaly a pokud se někde sakra přehánělo, tak to byl přepísklý tělocviční ecchi, večeře s Guillotincutterem + závěrečný doslova olympijský souboj je strukturou a stylem naprostý unikát. Podobně výjimečná je samozřejmě grafická animace, ale chválit ji je nošení dříví do lesa; hudebně to o moc lépe nešlo taky, tak kde je zádrhel? Jsem totiž velmi subjektivní a užil jsem si to hlavně díky dvěma podmínkám: 1) Viděl jsem předchozí 2 filmy 2) Jsem velký fanoušek Bakemonogatari a celé ságy. Reiketsu-hen sice funguje jako samostatný film důstojně, ale bez položených základů předchozích filmů a bez znalosti Monogatari příběhů pochopím tázavé pohledy diváků: "Na co to proboha koukám?". Není to pro každého, ani zdaleka. Nechci říct, že bych to nedoporučil, pokud nemá Monogotari ve vašem anime srdci místo; spíš doporučím této sáze dát šanci, abyste toto dílo mohli plně docenit. Já si celé Kizumonogatari užil plnými doušky a jako fanoušek se cítím slastně odměněn. Úkol je totiž to nebrat moc vážně. 5*

[Shlédnuta 1. epizoda, drop] Jednoduché. Vložil bych zde 3 tagy: Pantsu, oppai a cringe. Buď jste cílovka anebo ne. Oproti manze anime tlačí více na dospělý materiál, takže je cenzurovaná a necenzurovaná verze.

Člověk čas od času při prohrabování se skrz harabudí narazí na nečekaný klenotek. Haraburdí budiž vhodněji překřtěné na vrakoviště aut plné Gaz Chaik, Gaz Bogdanů, Škod, Akur, Koenigseggu, Lančií, Scanií či Ivec. Tenhle zvláštní prvek automobilové inspirace mě ale nikterak nerozhodil a má nízká očekávání byla překonána o parník. Snažím si vzpomenout, kdy naposledy jsem byl svědkem shounenu, kde se neřve, kde mozek má navrch před jakoukoliv kombinací ega/hrdosti/návalu testosteronu, souboje nemají terraformující dopady ale přitom disponují kreativitou, stylem a grády. Děj, který rozumně plyne, ani zdaleka není vycucaný z prstu během svačinové přestávky a motivace hrdinů, která už není tak perfektní, stále má uvěřitelné rysy vůči jejich povahám. Když už někoho miluji, tak se mu nebojím vlepit pusu a sem tam nějaká smrt je taky, ať to zní sebekrutěji, vhodné okořenění. Chaika je jako lolitka roztomilá, ať už vzhledem či kousanou mluvou, a lehce se ji fandí, Toru nemá za zády obrovský harém a sympaticky koná, jen ta Fredrica mohla být lepším producentem vtípků. Slabší prvek je tentokrát forma: Animace průměr, u hudby mě zaujal jen ED. Celkově přesto, že nic vyložene nevyčnivá do výšin dokonalosti, tak se hlavně Chaika a spol umně vyhýbá jakýmkoliv hluchým pasážím. Nemužu jinak, než tuto dobrodružnou cestu pochválit. 2. série je u mě jistá. Shocking truth!

Co si budeme povídat, je to ztřeštěná pitomost největšího kalibru. Kupodivu jsem se ale sem tam uchechtnul nad nečekaně vytasenou absurditou. A-kun s Yoshino mají takovou zvláštní jiskru mezi sebou, dokud teda A-kun nepraktikuje na ní až přehnané násilí, které Yoshino s abnormální hloupostí svou samou toleruje. Očekávejte spoustu křiku a řvaní, bulení, karikatur a banánů. Podobně začal i Renai Bokun z jarní sezóny, kde mě vtípky brzo omrzely a tak jsem čekal, kdy se to zlomí zde. Nezlomilo. Seriál stále neoslaboval v nákládání dalších a dalších absurdních vtípků a frků, kde některé se dostaly až na hranici legendy ("Tvůj polibek je tak sladký, že ze mě bude diabetik", "Říkáš, že jsi stará? Ne, i banány jsou nejchutnější těsně před zkažením"). Hodně tomu pomáhá krátká stopáž a k tomu ještě kratší trio epizodek na díl, které neustále mění rytmus a prostředí tak, aby na obrazu bylo stále něco nového, což k mému úžasu dokázalo udržet mou pozornost. Nejlepší recept, jak si tuto blbost užit, je vypnout, oloupat si banán a nic nečekat. Yoshiko a spol. mě určitě mile překvapili a slabou 3* za vcelku povedenou taškařici musím nechat stále pověšenou.

[Shlédnuta 1. epizoda, drop] Čekal jsem nonšalantní rip-off Konosuby a po dosledování úvodního dílu si říkám: Kéž by, kéž by. Nejenže je to největší generický výplach nápadů spojené s životem ve fantasy světě, ale do nebe volající a až neuctivá lenost cokoliv vymyslet je větší antiafrodisiakum jak zvýšení daní s kapustovou polévkou dohromady. Neskutečně mě baví evoluce teleportace hlavního hrdiny do dalšího světa: V Konosubě se aspoň hrdina projde po chodníku a pak se před vozidlem snaží zachránit náhodnou dámu = kaput. V Re:Zero se hrdina vypraví ne benzínku a při zpáteční cestě se mu něco stane = kaput. Tu něco = kaput. Ale dejme tomu, uříznutý úvod, blbé, ale zvládnu. Nápad s přeneseným mobilem ve mě vyvolává pochybnosti (ale i zvědavost), jak bude schopen ho používat ve světě, kde by měl být praktický jako kámen podel cesty. Jéé, tak já ho mužu nabíjet magií? Cool! A ten Bůh, to je ti prima cápek, když mi dodá aktualizaci map, LTEčko a osobní GPS signál! Počkat, a co peníze? No to je náhodička, vy nabízíte půlku království za mé oblečení (ale proč mi k němu perverzně čucháte?)? Banditi, magie či vaření? Není problém, já jsem zrozená kombinace Bruce Leeho, Gandalfa vol 3.0 a v Michelin katalogu mám 4 hvězdy! Jen tak mimochodem potkám 2 nejvíc kawaii slečinky ve městě, které mě mají za středověkého Brada Pitta. Zíííív, easy. Ano, pochopili jste dobře. Borec je OP až hanba; potkat ho Superman, tak si sbalí svých pár švestek směr důchod a Colossal Titan by byl na hodně dlouhém útěku. Nicméně, když tomu teda chybí jakákoliv vážnost, čekal bych náznak komediálních prvků. Já byl bláhový. Vtipné nejspíš mají být ultrazbytečné karikaturní vsuvky o frekvenci každé minuty, které ale pouze efektivně docilují silné žaludeční nevolnosti, protože vás jejich přítomnost obrala regulérně o 1/10 stopáže epizody. Tak aspoň je to animačně pohledné? Lituji, prachsprostý průměr navozujíc dojem krádeže šablon cizího studia. Otázka se teda přímo nabízí: Má cenu na to koukat? Má. Jen se musí mozek uložit do skříně, neptat se a milovat harémy. Jinak to nevidím. Pokud se to výrazně zlepší, tak se vrátím, ale aktuálně bych utrácel čas platněji hádáním se v diskuzích blesk.cz než tu. Edit: Člověk se mrkne na 5. díl, jestli se to změnilo. Pan OP vyléčí nevyléčitelnou otravu, zahraje si na Sherlocka, sbalí princeznu a ochočí si nejmagičtější šelmu. Lidičky, to je v dámském pohlavním orgánu.

[Shlédnuty 3 epizody] Zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Charlieho noir-steampunk loli-andílci mají hned několik dobrých tref: Zasazení do industriální Anglie, na poměr anime solidní scénář a slušně napasovaný špionážní děj a flow v rámci prostředí. To zní skvěle, tak kde je problém? Bohužel jsme se nemohli vyhnout klišé v podobě střední školy a..*odkašle si*.. proč, PROČ téměř všechny slečny musí být lolitky?! V kontrastu s faktem, že všichni doposavadní muži na scéně jsou dospělí jedinci to působí jak pěst na oko a tenhle druh trapného fanservisu strhává seriál zbytečným způsobem.

[Shlédnuto 8 epizod, drop] Tleskám a gratuluju. Klouzačka Fate univerza směr odpadní skládka započala "skvělým" Fate/Grand Order a Apocrypha se nenechala nastoleným tempem vůbec zahanbit. Celou Fate značku jsem donedávna bral jako velmi zdařile provedenou adaptaci LN/VN, která se vší vážností kladla důraz na důmyslné vykreslení postav (skvělé Fate/Zero) a animaci (Fate/Stay Night UBW). Adaptace Apocryphy studiem A-1 se nepovedlo ani jedno z toho, ale těžko házet vše jen na tvůrce, když evidentně předloha neobsahuje kvalitní materiál. Dějově je to totiž vysláblý jak desetinásobně vylouhovaný pytlík čaje. Důvod není těžký odhalit: Presence cca 20 hlavních postav, kde se tvůrci KAŽDÉ z nich v KAŽDÉM díle snaží dát alespoň pár vteřin času, logicky nevygeneruje žádnou hloubku a skákáním z místa na místo či z postavy na postavu kouskuje/tříští orientaci, přehlednost a možnost navázat k jakémukoliv protagonistovi silnější sympatie. U většiny z nich neznáme kvůli nedostatečnému screentimeu pozadí, povahu a cíl, pro který bojují. Ono i kdyby; dostat takovýhle zpropadený slepenec postav, to je za trest. Chápu, že je aktuálně in mít transgender dítko, ale aby se na něm ještě orálně někdo uspokojoval? Jak výfuk starého žigulíka sípající jednorožčí barbínu? Po krvi slintající kanibalistickou lolinku jako inkarnaci Jacka Rozparovače? Hlavní postavu byste nudou uškrtili. Komické pak je, že zfanservisovaná kolekce v podobě MILF elfské čarodejnice, věčně polonahé Mordredky (ano, chlap by byl nudný, ale aspoň je povahově nejzajímavější postavou, dokud se neukáže, že je to jen neukázněné dítě), prsaté invalidní vozíčkářky a v ED v Evině rouše "zahalené" Johanky pak působí oproti výše zmíněným jako normálnější prvek seriálu. Spousta postav dělá rozhodnutí minimálně podivuhodná (neodhalování kentauří podoby, ale mít koňský ohon, účastnění se ve válce, pán bojuje ale služebník ne, bezdůvodná pomoc atd.), dialogy zachytíte směrodatnější i v hospodě mezi štamgasty po 10 pivech a tak jediné, kam se můžeme s nadějí obracet jsou souboje. Minimálně si musíme oproti Ufotableu utáhnout opasek, protože A-1 ani zdaleka nemá rozpočet a už vůbec ne počet animátorů, což se markantně na výsledku podepsalo. Do 8. epizody jsou bitky krátké, nikterak epické a to je přitom bohužel asi nejlepší feature seriálu. Tragický zvuk hlavně "dominuje" při jakýmkoliv výbuchu, jehož kvalitu si zdůvodňuju tím, že jeho autor musel být na křížácké výpravě s cílem zničit všechny repráky, sluchátka a sluch posluchačů. Celkově mi přijde, že Apocrypha byla stvořena primárně pro publikum holdující absencí důstojného příběhu (jednu chvíli se tváří super vážně, o chvíli později Mordredka po 4ech honí kočku na ulici) a slintající nad megalomanskými souboji. Na zahraničních fórech jsou lidé unešeni z Johančinýho waifubaitu, z čehož se mi dělá jednoduše zle. Tento frankenstein se nepovedl a nedá se charakterizovat jinak než jako silný podpásový úder Fate fanouškům. Lepší 2*.

[Shlédnuta 1. epizoda, drop] Bizár. Proč musí být celé okolí jakž takž humanoidní a jen ona má dolní polovinu těla Sarah Jessicy Parker? Když při sledování hlavně přemýšlíte nad tím, jak se dokáže oblíct anebo jestli demonní kamarád/ka je kluk či slečna. Mno, neznamená to rozhodně nic dobrého.

[Shlédnuta 1. epizoda, first impressions] Rozporuplné, kontroverzní, smíšené pocity a v hledání podobných synonym bych mohl pokračovat. Tématicky je to atraktivní; přirovnal bych to k anime verzi Jména růže nebo Purpurových řek. Záhady mixlé s náboženství a vědou je koktejl přímo pro mě, jen se z toho nesmí stát blboidní maglajz s až přespříliš zveličenými přísadami, v čemž jsou Japonci mistři. Aktualně to může jít oběma směry, i když epizodní struktura by měla mít zaručenou schopnost mít otevřená zadní vrátka a případně vyskočit novou epizodou z kolizního směru. Atmosféricky dobrý (50 odstínů všech možných tmavých barev), mysteriozně pochybné okolí hlavních postav pracuje dobře a i když (anebo protože) mě nebaví až přespřílišná zbožnost, tak doufám v jistá nekorektní, nepohodlná zakončení. Zatím dobré a modlím se, aby se to udrželo v inteligenčních proporcích, protože k zvrhnutí do festivalu hlouposti to nemusí mít zákonitě vůbec daleko. Pokračujeme, potenciál zde jde.