Rodin

Kevin Spacey a Gabriel Byrne - k tomu není třeba nic dodávat. Skvostné.

Moc se mi to líbilo, i přes tu předchozí mediální masáž jsem nebyl ani trochu zklamán. Snad i proto, že jsem v podobném věku, v jakém byl hlavní hrdina, snad i proto, že pro mou ženu sice není stejně důležitý zůstatek na společném účtu, jako ty správné pruhy na sedačce, nicméně luxovat se musí i v průběhu sledování letní olympiády, bez ohledu na probíhající finálový běh na 110 m překážek s českou účastí vynikajícího Petra Svobody. Ovšem krize středního věku je tu popsaná náramně. Pořád v ní nejsem, a to možná i dílem díky tomuto filmu (strach by mi to nedovolil :-)).

Docela se mně to líbilo, žádný posun v dějinách kinematografie nenastal, ovšem kulisy byly nádherné skoro stejně, jako Lorraine Bracco.

Kdyby nebylo už ničeho jiného, tak by stačil neuvěřitelně silný zážitek z fantastického výkonu Jiřího Hrzána. Takové úvahy však vůbec nebyly potřeba. Tento film je totiž i jako celek naprosto bezchybný a jsem moc rád, že se veteráni RAF dočkali tak skvělého ocenění, které jim tento film i přes komunistický režim ještě stačil před normalizací poskytnout.

Od první do poslední minuty jsem to žral a nestačil polykat. Jean Reno je naprosto dokonalý ve všem, dokonce i v blbinách typu Purpurových řek, ale tady byl nepřekonatelný. Za scénář bych dal těch hvězdiček i pět a půl.

Konečně jsem zase viděl westernový příběh, kde všichni, včetně ženských, byli špinaví, ožralí a smrděli. To myslím v dobrém, já totiž jednak westerny moc nemiluji, druhak prostě nejsem schopen strávit ty vždy dokonale oholené, učesané a nezaprášené hrdiny těchto pohádek o tom, jak to v 19. století v Americe rozhodně nevypadalo. Tohle bylo životné, bez velkých příkras a prvoplánově nepostavené na efekt. Já byl absolutně spokojen a při prvním zhlédnutí dokonce naprosto uchvácen. Takhle to má vypadat, Clinte. Bravo.

Kdo neviděl, jako by nebyl :-). Nevím věru, co vyzvednout dříve, ale za všechno jedinou dokonalou scénu, ze které mě stále ještě mrazí. Claudia Cardinale na nádraží marně vyhlíží odvoz, do toho se jemně zapojí Morriconeho hudba, Claudia se blíží ke vstupu do nádražní budovy, hudba začíná gradovat, Claudia vstupuje do baráku, kamera se zvedá směrem ke střeše, hudební motiv sílí, kamera švenkuje po střešních taškách, blíží se k hřebenu střechy a - monumentální záběr přes střechu na ruch před nádražím a Morricone řádí přesně v okamžiku přechodu kamery přes hřeben střechy... Už jen za tuto scénu by si s Leonem zasloužili nesmrtelnost.

Milý Johne Boormane, pokud jseš schopen to ještě nějak vnímat - natočil jsi mnoho pěkných filmů, nicméně je mezi nimi jeden skvost, a tím je právě Excalibur. Věru nevím, co tomuto filmu vytknout. Naprosto geniální záležitost, umocněná neuvěřitelným hudebním doprovodem... Nigel Terry ve své životní roli, Cherie Lunghi ve své životní roli, co k tomu dodat? Zlatý fond světové kinematografie.

Škoda, že ta časová smyčka je tak okatě vykradená z nejrůznějších literárních předloh, a to nejen z klasiků - otců zakladatelů žánru. Dlouho dopředu jsem tušil, jak celý kus dopadne. Nicméně celková atmosféra je vynikající, stejně jako výkony představitelů hlavních rolí. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem už před léty dospěl k závěru, že z Brada roste velký herec (teď ještě aby konečně dostal nějakou kvalitní velkou roli).

Nevím, zda je nejlepší, ale nejoblíbenější film Davida Lynche je to pro mě naprosto nepochybně. Nicholase Cage jsem nikde neviděl zahrát lépe, Willem Dafoe předvedl něco neskutečného, Isabella fantastická a pohádkově hororové vsuvky atmosféru neskutečně doplňují. Už jen úvodní scénka rozflákání hlavy na schodech a ta závěrečná s Love Me Tender mě dostaly. A to byly jen drobné střípky vynikající mozaiky.