Aluska88

Excelentní komedie s nádechem dramatu a skvěle k sobě padnoucímu ústřednímu triu. Živelný Jack Nicholson, který mi zde svou postavou připomněl svého geniálního Randlea McMurphyho z Přeletu, mě neznámý Otis Young a především také nehorázně mladý Randy Quaid, jehož mám zapamatovaného jako arogantního Joea Aguirreho z Brokeback Mountain. Jsem ani netušila, jak fešný Randy jako mladík byl:) Poslední eskorta je našlapaný příběh plný podnětných dialogů a humorných scének. Když dostali ti tři záchvaty smíchu, byla jsem hotová i já:) "Ten by si ani netroufl říct, že chce jít na záchod, ani kdyby měl sračku."

Audiovizuální extáze se zářivými barvami, efekty a úchvatnou hudbou Clinta Mansella. Prolínání příběhu mezi třemi různými dimenzemi má v sobě skrývat podstatu o existenci lidského bytí, jeho pomíjivosti a konci, nekonečnosti a hloubce vesmíru, hledání naděje a věčnosti, a ostatních filozofických otázek. Kromě nádherné Rachel Weisz je skvělý rovněž Hugh Jackman. Fontána je pro mě ten druh filmu, kde forma výrazně a velmi účelně přebíjí samotný obsah.

Po Blízkém setkání s třetím druhem, které mě uchvátilo svým vizuálním zpracováním a atmosférou, jsem si říkala, že A.I. Umělá inteligence by mohla být na stejné úrovni. Vizuální stránka je opět skvělá, jako ve všech Spielbergových filmech, ale zase mi zde chyběla více propracovanější obsahová stránka a zcela jsem postrádala tu emoční. Zhruba první hodina je výborná, do momentu, než se rodina kybernetického Davida elegantním způsobem zbaví, příběh funguje. Jenže jsem myslela, že David stráví se svou novou rodinou podstatně větší část času. Poté, co je zanechán sám v lese, se film jakoby dělí. Začíná jeho zdlouhavé putování za hledáním Modré víly. Vizuál a několik dobrých scén to drží, ale samotný příběh je dost slabý a jaksi futuristicky chladný a robotický. V závěru filmu se pak objevuje Spielbergovo kýčovité hraní na city. A.I. má výborný vizuál, nevyrovnaný příběh a pro mě naprostou absenci jakýchkoliv emocí. Dostala mě scéna s manželi, kterak se připravují na večírek, kterou Steven zcela okatě okopčil od Kubrickova Eyes Wide Shut:)

Oddechová, pohodová a velmi zábavná parodie na "monster movies" s tématikou "Attack of the giant spiders!":) Sympaťák David Arquette, půvabná Scarlett Johansson či drsňácká Kari Wuhrer. Parádní scény, vtipní pavouci a luxusní útok na obchoďák.

Tento film jsem viděla před mnoha léty a pamatuji si, že tehdy se mi hodně líbil. Zaujal mě hlavně Devon Gummersall coby mladík Quentin, který si vpíchne do žil pavoučí sérum, aby se stal skutečným hrdinou, jako ze svých oblíbených komiksů. To se mu po určitý čas bude skutečně dařit a začne rovněž získávat srdce své vyvolené. Pak začne nastávat i fyzická přeměna, která jej začne měnit na děsivé stvoření. Jeho proměna není tolik brutální a odporná jako v Mouše. Příběh hrál hodně na romantickou linii mezi ním a Stephanií, což si pamatuji hlavně ze závěru filmu, který mě tehdy docela dojal. Do toho ještě detektiv Dan Aykroyd, který je Quentinovi na stopě. Nenudilo mě to, film měl spád i dobré scény.

Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:)

Pravá česká road movie, jak se na Svěrákovský kalibr "juniora" patří:) Nezbedná a svůdná Aňa Geislerová a dva pohodoví kámoši v podání Radka Pastrňáka a Jakuba Špalka. Oba dva hážou jednu hlášku za druhou, projíždějí úchvatnou letní krajinou, a na Vás z obrazovky přílo sálá ten letní žár, bezstarostnost a také jakási melancholie těch krásných dnů, které vždy utečou příliš rychle na to, kolik se toho v nich událo... Nejvíce mě dostala chemie, která začala mezi Aňou a Radkem pracovat od brzkých okamžiků a když ho poté začala zcela profesionálně svádět, říkala jsem si, že mezi nima prostě musí něco být a hotovo:) Závěr mi sice přišel dělaný na efekt, asi jako: "Tak co udělat, aby tato Jízda měla nečekaný konec." Ale co, prostě to tak skončilo. Podstatný je ten děj předtím:) Taková ukázněná, odlehčená a jednoduše "česká" verze na Mexickou jízdu. "Vůbec nezáleží na tom, že jsme tu babičku svezli jenom deset metrů, tak jako tak to byl dobrý skutek", "Víte, že Američané vyhráli válku, protože uměli dobře zacházet s telefonem?" :)

Po přečtení zdejších ohlasů jsem měla trochu obavy, ale v tomto případě se opět potvrdil fakt zcela opačný. Nenechat se příliš ovlivnit jak negativními, tak kladnými komentáři, snímek na Vás může často zapůsobit přesně opačně. To je právě i případ Mamuta. Ve dvou hodinách stopáže jsem nenašla místo, které by mě nudilo, nebo bych měla pocit, že je obsahově prázdné. Snímek je krásně a citlivě ztvárněnou ukázkou jedné obyčejné rodiny a zpracovává aktuální témata. Stereotyp, konzumní styl života, moderní vybavení, prací zaneprázdnění manželé, dorůstající dítě, které své rodiče sotva vidí, odcizení a citové strádání. Stačí však jedna pracovní cesta Lea Vidalese do Thajska, která spojí mozaiky několika různých osudů, a nově získané skutečnosti a zážitky oběma manželům změní pohledy na svět okolo nich, i na ten, v němž žijí oni. Opět dokonalý Gael García Bernal i přirozená Michelle Williams. Nádherná scéna, když se Gael setká se slonem. Není třeba žádných slov, stačí ten pohled... Pro některé možná chladný, prázdný a dlouhý film, pro mě skvělý a osobitý filmařský zážitek. Velmi výstižný a podnětný komentář uživatele Radocation.

Zatímco téměř každá francouzská komedie mi způsobí salvy smíchu a zkrátka vím, že to bude přesně v tom typickém humorném stylu, u francouzských kriminálních thrillerů mám zcela opačný problém. Spousta z nich, především ty starší, jsou sice kvalitně natočeny, ale často z nich mám pocit, že jsou příliš chladné a dělané jakoby z odstupu, bez emocí. V tomto směru na tom byla Bestie musí zemřít o něco lépe. Bohužel však především pouze určitou část děje. Film se rychle rozjíždí, začíná pátrání po krutém vrahovi a příprava na krutou pomstu. Jakmile se však Charles a Paul setkali, můj velký zájem začala postupně střídat lehká nezáživnost. Očekávala jsem, že jejich setkání a jakási ta hra na kočku a na myš bude více vyšperkovanější, dynamičtější a napínavější. Vše zůstává na jednom místě a je to podáváno nezaujatě a bez výraznější změny směru, zvratu či překvapení. Zde nastoupila ona chladnost a odstup. Každopádně silná první část převýšila distancovanost té druhé, a mě podnítila k udělení čtyř hvězdiček.

To by bylo, aby se "Král světa" ve svém oblíbeném Titanicu neporýpal ještě víc, že:) Jenže, jak víme, James Cameron je šílený perfekcionista a puntičkář. Od doby, kdy byl jeho oscarový velkofilm uveden na plátna, uplynula již řádka let a James se do hlubin k legendárnímu vraku ponořil ještě několikrát. A začal pátrat a postupovat mnohem detailněji. Postupně začala na povrch "vyplouvat" nová a zcela odlišná fakta, skutečnosti a informace, které v Jamesovi začaly nahlodávat zoubek pochybností o tom, že spousta věcí ohledně celé kolize, počínaje nárazem a konče zarytím se do bahna na dně oceánu, se udála zcela jinak od jejich ztvárnění ve filmu. Kromě kompletně nové rekonstrukce se dozvíme také spoustu nových informací o tom, co se s jednotlivými částmi lodi stalo, kam dopadly, proč tam dopadly, co se s nimi stalo a proč. Člověka možná při sledování napadne, že Jamese pořád baví se v tom furt tak rýpat, probírat a rekonstruovat každou drobnost. Jenže, je to přece Cameron. Nikdo nevěnoval Titanicu tolik času, úsilí, tvrdé dřiny, pozornosti a ambicí jako on. Ze zájmu jednoho režiséra se stala postupně téměř až posedlost, kterou "zkonstruoval" v nejkrásnější loď, jaká kdy po moři a ve filmu plula. A myslím, že Cameron je také jediný člověk, který dokáže předvést simulaci potápějícího se Titaniku na banánu:) Aby nám lépe objasnil, co se při rozlomení stalo s dvojitým dnem:) Člověk by nevěřil, jak napínavé a poutavé bude sledovat banán, který drží v ruce Cameron:D