Aluska88

Prima Cool vysílala v hlavním vysílacím čase horor z roku 1974! Překvapení:) A docela slušně hodnocený. Není možné:) Vlčí vytí staví na kvalitní atmosféře, rostoucím strachu a výrazné hudbě. Herci to mezi sebou i na sebe rozehrávají mistrně. Pointa se v závěru vyloupla tak, jak byste ze začátku možná nečekali, ale ke konci jste již možná začínali mít jisté podezření. Nepatrně mě "odhalení" zklamalo, ale i tak se jednalo o příjemně napínavý zážitek.

Jejkote, to zas bylo...:) Dívala jsem se z jediného důvodu, kterým byl Michael Madsen. Jaká byla poté moje radost, když se Mikey objevil na obrazovce asi až po hodině a ještě k tomu na ní strávil v rozkouskovaných scénách ani ne půl hodiny. Slovy se mé nadšení nedá popsat:) Rozhodně se nenechte zmýlit krvelačně vzhlížejícím plakátem, protože to je na této "krokodýlí nudě" patrně asi to nejzáživnější a nejlepší. Ve filmu se absolutně nic neděje. Již od začátku mohou být diváci obšťastněni pohledem na "nevinné, Thajské školačky", které se z příběhu nehnou asi další hodinu, po níž se konečně něco... pomalu... začne... dít. Ale jen trochu, možná ani to ne. Po celou tuto dobu vidíme pouze Thajské domorodce, polonahá těla, křečovité úsměvy, nadržené kluky a do toho ještě dluhové, či jakési, problémy jednoho z nich. Vysoká pravděpodobnost, že se spánku neubráníte. A ani Mikey to nedokázal zachránit. Nezáživné, bezobsažné, kde se ani chudák krokodýl skoro vůbec nedostal k "soustu." Dostanete velkou porci nudy, zbytečných a plytkých keců a pár záběrů na digitálního krokodýla.

Fakt, že je Terry Gilliam geniální blázen s nezměrnou představivostí, kterou zcela bez zábran sděluje svými mimořádnými vizuálními prostředky, jsme již myslím všichni vzali na vědomí:) Nyní si pro své fantaskní orgie vybral prostředí a téma, které se snad k jeho stylu ani nemohlo hodit lépe. S kufrem plných nejrůznějších drog, Tráva, LSD, Mezkalin, Torazin či Kokain se dva exoti Johnny Depp a Benicio Del Toro v drogovém opojení vydávají do Las Vegas. Po cestě naberou stopaře. Tobey Maguire s dlouhými vlasy. Ha! Tobey Maguire na blond. HA HA HA! :D Po příjezdu se ocitají na jednom nekončícím, zběsilém a šíleném tripu, kde se bizarnosti meze nekladou. Jak bylo ve snímku řečeno: Lidé se sjeli do Vegas. Naopak Johnny a Benicio se SJELI ve Vegas:) Film v podstatě nemá žádný výrazný příběh. Jde jen o jeden velký, dlouhý drogový večírek, kde se lidé mění v plazy, motivy na kobercích začínají ožívat a skutečné už není skoro nic. Gilliam jak má být, i když jsem měla dojem, že v tomto případě forma výrazně přebíjela samotný obsah.

Filmy z vězeňského prostředí mám ráda, stejně jako španělskou kinematografii. Byla jsem docela překvapena, že tak vysoce hodnocený a ještě ke všemu neamerický film budou vysílat na Primě Cool. Jediné, čeho jsem se obávala, byl dabing. Kinematografie španělsky hovořících zemí má natolik osobitý feeling, atmosféru i styl, že dabing dokáže velmi účelně srážet celkový zážitek z filmu. To se potvrdilo i v případě Cely 211. Nejvíce mi zážitek znepříjemňoval hlas Libora Terše, který mluvil Luise Tosara. Má dost specifický hlasový projev a zjistila jsem, že ho dokážu nejvíce ocenit pouze, když dabuje v Dr. Houseovi:) Naštěstí samotný děj, charaktery postav i herecké výkony byly tím pravým vězeňským syrovým dramatem, takže dokázaly po většinu času docela účelně mé nevalné dojmy z dabingu přebíjet. Gangy drsných a nebezpečných "machos" versus jeden nový dozorce. Stačí jedna zdánlivě banální nehoda, nepozornost dozorce a zručnost jednoho vězně a nevinná obchůzka po novém pracovišti se pro Juana změní v boj o přežití mezi těmi, kteří stojí na té druhé straně zákona. Situace i vztahy se začnou vyostřovat a postupně celá vzpoura směřuje k nevratným a tragickým následkům. Juan už pomalu přestává hrát svou "roli" a začíná se stávat skutečným vězněm. Aneb dobrá rada pro všechny, kdo by se chtěli ucházet o práci dozorce ve vězení: Nikdy nechoďte do práce o den dřív!:)

Pokud očekáváte, že se před Vámi po cestě přes Most do země Terabithia rozprostře vizuálně vymakaný kouzelný svět s okouzlujícími efekty a všemožnými pohádkovými bytostmi, mohli byste být velmi překvapeni a někteří možná i zklamáni. Snímek neobsahuje ani zdaleka tolik fantastický formát, jak by se mohlo dle popisu zdát. Zpracovává především význam přátelství, rodiny a hlavně nezměrnou dětskou fantazii pramenící z pocitu odlišnosti od ostatních, osamocenosti či zklamání. Jess a Leslie se brzy spřátelí a začnou spolu navštěvovat nedaleký les, kde se začnou ukrývat před svými starostmi, a s touhou objevovat věci nepoznané. Největší triková exploze Vás čeká v samotném závěru a řekla bych, že se na ni i vyplatí počkat, pokud by Vám už nějaké ty trikové excesy chyběly:) Z obsazení bych vyzdvihla půvabnou Zooey Deschanel coby slečnu učitelku, které to s kytarou a milým zpěvným hláskem nehorázně sluší či přísného Roberta Patricka v roli Jesseho otce.

Ač Nevěrná obsahuje jednu z těch nejobyčejnějších filmových zápletek, režisér na ní dokázal více než zdařile postavit dvě hodiny trvající snímek. Z průměrného námětu dokázal vytvořit působivý příběh stavějící na postupně gradujícím ději s napínavými scénami, nenásilnou erotikou a skvělém rozehrávání utajovaných či objevovaných skutečností (zejména mezi manželi) a silném ústředním hereckém triu. Diane Lane mě nikdy svým výkonem ani osobností nedokázala oslovit, ale zde se mi její postava i výkon zalíbily. Je tu fakt dobrá:) Olivier Martinez je fešák jak sviňa a docela mě zamrzelo, jak nečestně se k Diane Lane zachoval, když jsem si, zřejmě naivně myslela, že ona je jeho jediná:) Richard Gere opět prezentuje svůj šarm a galantnost a jako gentleman také dokáže nastalou složitou a bolestnou situaci vyřešit. Sice ho zachvacují čas od času mírné záchvěvy paniky a výčitek, ale nakonec vše elegantně a s chladnou hlavou zvládne vyřešit. Zejména oceňuji jeho docela tolerantní a klidný přístup k nevěrné ženě:) Jejich sympatický malý synek mi byl po celou dobu povědomý a po zhlédnutí jsem zjistila, že ten malý rozumbrada se již blýskl v Pravidlech moštárny. Erik Per Sullivan. Dobrý kluk:)

Na film jsem se dívala především kvůli Riveru Phoenixovi. Opět skvělý a nádherný:) O to více mě naopak překvapil svým výkonem Harrison Ford. Jako zapálený a ambiciózní tatík přitáhne svou rodinu do míst mimo civilizaci a začne zde ihned pilně s pomocí místních stavět "domov snů." Především výborný je zde jeho postupný přerod z nevinného zápalu pro svou práci a vlastní genialitu, až po šílenou posedlost, kdy přestává rozumně uvažovat a stává se tak pro svou rodinu docela nebezpečným. Žena i děti jsou z jeho chování čím dál více zmatenější a vyděšenější a celá hrotící se situace v důsledku mnohých jeho činů, postupně vyústí do osudného závěru.

Malý, nenápadný, avšak obsahově a především i herecky velmi vydařený snímek o jednom únosu, který se ovšem trochu "více" zamotá. Snad jediným záporem jsou až příliš překombinované scény s blížícím se závěrem, kde se začalo zbytečně plantat jedno přes druhé. Herecky mě opět oslovil Eddie Marsan. Kurňa, ten chlapík se mi začíná líbit:) Jeho "intimní" scéna s Martinem Compstonem mě zcela dostala. Pěkně se hoši vybarvili:) Nejeden divák byl jistě překvapen:)

Průměrný thriller, který drží nad vodou Vincent Cassel se svým charismatem a Monica Bellucci zase svou krásou. Myslím, že příběh mohl být zpracován více záživněji a obsáhleji. Přesně ten typ filmu, který bych přešla bez povšimnutí, nebýt právě Vincenta.

Great unspoken romance. Jedny z největších podělů, jak ve filmech, tak v životě, jsou ty, kdy se dvě osoby milují a nemohou či nedokáží být spolu. Protože si ani nikdy neřekli, co pro sebe navzájem znamenají. Anthony Hopkins a Emma Thompson rozehrávají svůj excelentní part a veškeré city sobě navzájem projevují pouze pohledy, pouhou přítomností či obyčejnými rozhovory, za nimiž se skrývá nevyřčená pravda a skryté emoce. Snímek velmi rychle uběhl a jeho závěr jakoby říkal, že ty, se kterými nemůžeme být, avšak stále na ně myslíme, znamenají pro nás nejvíc a okamžiky s nimi pro nás byly ty nejkrásnější časy, budeme vždy milovat, ač naše city k nim zůstanou navždy nevysloveny.