kocik1

Nuda se z Brna přesunula do královských zahrad a ani lehký záchvěv romantické vášně nedokáže prázdnotu scénáře přebít.

Dobrá, zajímavá a dokonce i nová myšlenka, tahle pohádka září mezi štědrovečerními pohádkami posledních let jako jednooký mezi slepými či snad dokonce jako hvězdička na obloze. Bohužel scénář je nevypilovaný, vztahy nedotažené, což celý příběh zase sráží dolů. Zbytečně uspěchané, kdyby si s příběhem a dialogy dali tvůrci víc práce a natočili to celé třeba o rok později, mohl tu být další skvost českých pohádek. Bohužel není.

Na Negev jsem se moc těšila, protože pro mě je to místo, kde jsem se naučila milovat poušť. Obzvlášť tajuplný osamělý Machteš Ramon je moje srdcovka. Nedostala jsem ale nic a Machteš Ramon tu působil jako ničím nezajímavá písečná díra, kam by mě po zhlédnutí tohoto dokumentu v životě nenapadlo jet.. https://dobrodruzka.cz/2019/10/15/izrael-na-divoko/ Exaltovaná V. Žilková by mě k návštěvě této nádherné země opravdu nepřesvědčila.

Povedený dokument, který diváka seznámí s nejznámějšími a nejkrásnějšími místy Jordánska. A v podstatě z 90.% překopíroval naši loňskou týdenní cestu touto krásnou zemí a povedlo se mu probudit ve mně řadu úžasných vzpomínek. :-) https://dobrodruzka.cz/2019/10/30/jordansko-na-vlastni-pest/

V době svého vzniku mi pohádka nepřišla nijak zvlášť povedená s ohledem na to, jaké pohádky jsem vídala v době svého dětství. Teď s odstupem pomalu 30. let a spousty pohádek, z nichžř jsem si málem vyrvala vlasy, vidím, že se vlastně povedla. .

Líbivý tak trošku reklamní film na pohádkové hotely a život v luxusu v čele s maloměstskou Popelkou, protkaný až kýčovitou snahou dojmout diváka. Kdo má rád hezké motivační citáty, přijde si na své.

Už jsem si zvykla, že když jdu na Dusilku v rámci nějakého festivalu, polovina diváků to nedá a po pár písničkách mizí. Ta druhá půlka tleská ve stoje. Na Načevě taky nebylo narváno, i když já její album Možnosti tu jsou považuju za jedno z nejlepších z devadesátek. No a Bittovou zatím naživo neznám, tak snad si to taky dopřeju. No a tenhle záznam je luxusní, pouštím si ho po týdnu už podruhé. Ta "disharmonie" má totiž svoje kouzlo, i když bych ji před 30, lety asi taky neocenila. :-)

Když draka bolí hlava, nemusí hlava bolet i diváka. Což se ale tvůrcům povedlo. Dvojjazyčnost jen podtrhuje mizerné poselství o společném Československu, kdy z neznámého důvodu božský Kája přešel nemotornou slovenštinou na slovenskou stranu barikády. To tedy bylo na konci vysvětleno, puncu absurdity ze svého počátku se ale už pohádka zbavit nedokázala. Co mi pak ještě vadilo, bylo to, že drak každou chvíli působil, že spadne. Scénář samotný měl docela potenciál. Škoda, že zůstal nevyužit.

Špatně vyprávěná pohádka na dobrou noc tvářící se jako těžké drama.

Vincent mi visí 2x v obýváku nad sedačkou. Koho to zajímá, tak konkrétně Cypřiše a Slunečnice. Vykrást se mě ale nevyplatí, jsou to jenom plakáty a originály najdete v Národní galerii v Londýně, kde jsou přístupné zdarrma. A co z této informace vyplývá, je to, že naše láska s Vincentem je konstatní a nic a nikdo ji nemůže změnit. Tudíž jsem si tenhle film užila, protože jeho vizuální stránka je dokonalá a člověk má pocit, že je přímo u vzniku Goghových děl. Příběh je ale poněkud slabší a vlastně je té výtvarné stránce jenom do počtu. S láskou, Vincente.