lamps

Kde jsou ty časy, kdy si všestranní režiséři dovolili natočit něco tak neskutečně ujetého. Na Armádě temnot mě strašně baví každá filmařská volba, kterou Raimi podvratně vyšperkovává ultimátně bizarní fantasy báchork. Celé to vychází z otřepaných rytířských příběhů o vyvoleném hrdinovi, jež vynalézavý rejža obrací v čirou parodii s delikátní hlavní postavou, která situaci spíše opakovaně zhoršuje a chová se jako úplný protipól ideálního hrdiny (je hrubý k ženám a sprostý k poddaným, neustále se sebepoškozuje, vypouští armádu mrtvých kvůli vlastnímu lajdáctví). Scénář srší originálními nápady a vtipná je i samotná práce se stylem a prostředím, která vydatně zvýrazňuje jednotlivé parodované výjevy (oheň a siluety postav v milostné scéně, nájezdy na detail při heroických momentech, quick-motion ve scéně se dvěma Ashi). Triky sice působí zastarale, ale ono to k tomu náramně pasuje. A stejně je v centru pozornosti výhradně brutální Bruce Campbell, který předvádí jeden z nejzábavnějších hereckých výkonů, jaký jsem kdy viděl (už jen za sekvence v mlýnu a na hřbitově bych mu napálil Oscara).___ Je to určitě hodně guilty a občas za hranou sebekontroly, ale tím víc to paradoxně miluju a přihazuju tu subjektivní pátou hvězdu...

Zhruba půlhodinová expozice je naprosto boží a beze zbytku odráží Carpenterovu režijní genialitu. Úplně v tom cítíte tu halloweenskou atmosféru a jste natěšení na očekávaný dějový twist. Ten ale přichází docela náhle a zbytek filmu se mění v akční béčko v poměrně rutinních kulisách opuštěné policejní základny. Jenže pořád je to hodně výživná zabíjačka, která umí ve správný moment překvapit a nahradit příběhovou nevyhnutelnost zábavnou scénáristickou nebo stylistickou vsuvkou. Ten tajemný úvod s postupným proplétáním aktérů a nervózními hlediskovými záběry mě jen navnadil až příliš intenzivně a scéna u zmrzlinářského auta je předčasným vrcholem filmu. Každopádně, raný Carpenter mě baví čím dál více... 80%

Zpracováním žádné velké terno - často laciné střihové postupy a matná inscenace potenciálně působivých scén, které mohly patřit ke klenotům kinematografie. Ale možná právě proto na mě Wicker Man tak zapůsobil. Ten vtíravý pocit, že sleduji něco netradičního, něco originálního a autorského, ve mně celou dobu přetrvával, a v překvapivém závěru kulminoval přesně tím oblíbeným cinefilním způsobem. Scénář je ve finále hodně chytrý a parádně zvládá udržovat v divákovi zvědavost i lehké napětí, herci předvádí přesvědčivé kreace a skotská muzika dotváří pohlcující formální kulisu. Nutí se mi myšlenka, že natočit to takový Kubrick, týden nejdu ze samého vzrušení spát. 75%

Chápu fenomén Spinal Tap - Reinerovi se povedlo stvořit věrohodný mystifikační dokument, který vtipně mapuje egoistickou generaci rockových hudebníků. Přesní herci vypouští z úst neuvěřitelná zhulená moudra ("Nemůžete vzít otisky zvratků") a uvadající slávu svérázné kapely dokonale odráží promyšleně ironické texty jejích písní. 4* ale nedám, protože tomu schází nějaký výraznější konflikt mezi členy kapely, o nichž se navzdory osobním zpovědím mnoho nedovíme. Je to víceméně zábavný hipísácký trip s hrdiny uzavřenými ve vlastním světě, do něhož se těžko proniká, pokud nemáte nakoukány nějaké reálné hudební dokumenty. Až nakoukám, možná plně docením... 70%

Suspiria bezesporu nápaditě využívá a rozšiřuje možnosti filmu jako audiovizuálního vyjadřovacího média. Příběh je blbej jak Domča Myslivcová (ve světovém měřítku jak Paris Hilton), ale obrazová a hudební stránka vystřeluje snímek mezi inspirativní hororové kulty. Takhle přizpůsobovat expresionistické prostředí a barevné spektrum měnící se psychologii a náladám postav chce pořádné tvůrčí koule, které Argento rozhodně má. Škoda jen, že během 98 minut stihne film i velmi solidně nudit, neboť vystavět jednoduchou čarodějnickou báchorku s rádoby feministickým přesahem výhradně na neotřelé stylizaci je možná fajn zápis do učebnic filmařské tvorby, ale co se týče nějakého podněcování zvědavosti ohledně podoby fabule, tam zůstává Suspiria nevýrazná a za očekáváním. Závěr se překvapivě povedl a gore je tradičně taliánsky šťavnaté, s hodnocením se však do vyššího nadprůměru nedostanu. Sorry. 70%

Další neodolatelný náčrtek osmdesátkové středoškolské mládeže, který sice nejde tak do hloubky jako třeba Snídaňový klub, ale na pozitivismu a zábavě mu to ani krapet neubírá. V centru osudů několika hlavních postav a jejich kamarádů tentokráte stojí převážně sex a film se překvapivě nebojí i odvážnějších nahotinek, ale nikdy to nepůsobí samoúčelně, Crowe a Heckerling naopak vtipně vyzdvihují přirozené a pochopitelné pohnutky nadržené a nesvázané mládeže (a uprostřed ční nonstop zhulený a dobře naladěný Sean Penn ve své nejzábavnější roli). Rychle sestříhaný úvod skvěle vhodí diváka do prostředí a plně dostává anglickému názvu filmu, zbytek je dramaturgicky rozmělněný a filmařsky lehce rutinní, avšak permanentně zábavný útržek že života puberťáků v době, kterou by chtěl prožít každý.___ A u sporáku ve fastfoodu se na chvíli mihne i Nicolas Cage, v titulcích ještě jako Coppola. :)

Přestože hodně oceňuji netradiční vedení pozornosti a minimum mainstreamových vložek, mám k tomu výhrady. Práce s tempem je prostě špatná a v neadekvátně nastavené délce trčí řada prázdných scén, které mají velmi omezenou výpovědní hodnotu. V závěrečné půlhodině se pro změnu děj náhle roztočí na plné obrátky a depresivní portrét rodinné tragédie zcela ustupuje hororovým hodům a košatému vysvětlení celé zápletky (osobně jsem v tom měl velkej guláš). Na druhou stranu je obdivuhodné, jak Aster dokáže nejprve maskovat stagnaci děje soustavně hrající nepříjemnou hudbou a vizuálními hrátkami s prostředím, potažmo jak bravurně zvládá skutečně napínavé či sugestivní sekvence, kterých je sice málo, ale o to více zapůsobí (hlavně proto, že divák musí zapojovat vlastní představivost). Přesto mě ale stále trápí příběh, v němž zkrátka zůstává až moc otazníků a podivností, abych se mohl tou unikátně budovanou atmosférou nechat bezstarostně unášet. Možná po dalším zhlédnutí přehodnotím, zatím není zbytí..

Suma sumárum, pár vtipů je i tady správně lidových a zkouška nového počítače je vyloženě k popukání, ale kdo sakra vymyslel takhle debilní příběh? Chápu záměr přivést vesnické buranství do jiné kultury a naopak, ale taková přehlídka trapných zvratů a podprahového humoru se jen tak nevidí ani v té Itálii. Ještě to zachraňují docela sympatické postavy (nejlepší flegmouš Škopek a Jeho Velebnost), ale dívat se na to už moc nedá a ta nudistická vsuvka jako odraz nových liberálních obzorů je úplně mimo.

V jednotlivostech nápadité a stylové, jako celek uchvátané a bez jediné scény, která by diváka zasáhla citelněji než pouze svým eye-candy potenciálem. Přechod mezi úvodním sexy videoklipem a eRkovým revenge thrillerem je scénáristicky odfláklý a nedotažený a hrozně tu schází vyšší míra naturalismu, která by udělala alespoň z druhé poloviny mnohem bolestivější zážitek (chvílemi jsem se musel kvůli přepálenému herectví záporáků v napínavých či násilných scénách spíše smát). Na druhou stranu právě neotřelá forma a chladná elektronická hudba dělají z každé minutky filmu sympatickou béčkovou zábavu - společně s labilním záporákem s vizáží Eliho Wallacha a samozřejmě s kočičkou Matildou, které bych podobné role sypal dvakrát do roka - kvůli ní by museli role násilníků přijmout snad i Harvey Weinstein s Kevinem Spaceym :D 60%

Asi nikdo by nedokázal odvyprávět průběh globální katastrofy tak konzistentně a dynamicky jako Soderbergh. Nákaza není o nemoci, je v prvé řadě o lidech - o jejich reakcích a postupech, které komplexně odráží reálné společenské poměry a vady. Máme tu obyčejného otce, který se s dcerou v propuklé hysterii snaží pouze přežít, podlého manipulátora, který si chce na všem vydělat, dobráckého únosce, jenž se vydíráním pokouší pomoci znevýhodněným vrstevníkům, vývojáře léků, pracovnice v terénu a anonymní dav, který v nastalé krizi logicky panikaří a aktivním postavám situaci většinou znesnadňuje. Scénář je psychologicky okleštěný na základní a srozumitelné rodinné vztahy a přeskakuje mezi mnoha aktéry, jejichž linie jsou ale vždy informačně a v součtu i kauzálně propojeny, takže film podává opravdu komplexní a inteligentní příběh. Režie pak zůstává záměrně přízemní a neokázalá, nejprve zdůrazňující časový cyklus nákazy, posléze verbálně představující pravděpodobný vývoj a nakonec opět nastavující dynamickou hru s časem, kdy postavy doslova čekají na vysvobození (a ne vždy se ho dočkají). Soderbergh opět bravurně prostřihává mezi liniemi a vyprávění mu lehce zadrhává jen v poslední třetině, kdy některé motivy začíná trochu opakovat a úplně se mi nelíbilo, že dosud takřka dokumentární uchopení a neemocionální sdělení musí ustupovat klasicky vypointovanému vyústění. Herecky samozřejmě precizní a celkově správně naléhavé - takhle nějak by to určitě probíhalo. Bože chraň. 80%