Lupes

Filmy řešící paradoxy plynoucí z cestování časem dokáží odkrývat hlubokou bolest rozbitých vztahů danou posuny v čase. Někdy to umí bez přílišného zjednodušení a rezignace na logiku. Slušnou úroveň si v obou směrech drží i tento film. Závěrečná prosba vyjadřující touhu po smazání 30 let osamělého života je mistrovským výkonem Zdeny Hadrbolcové, stejně jako je logika zachována díky časovým výletům do minulosti s minimem její kontaminace a návratům do přítomnosti plynoucí stále kupředu (návraty do doby po odjezdu do minula). Normalizačnímu filmu bych nevyčítal ani absenci pokročilejších triků či akčnosti, potěší i věcný postoj k socialismu bez jeho adorace (postava sedláka Patra Nárožného má spíše pobavit než zesměšnit a továrník také není prvoplánově zlý). Milostným vzplanutím časového cestovatele ke generačním předkům předběhl Ráža o pět let Američany, byť zde jde o pouhé náznaky. Co filmu vyloženě ubližuje jsou špatně napsané postavy ústřední mladé dvojice; motivy jejich jednání, chování, absence údivu, překvapení, suverenita a samozřejmost ubírají příběhu na věrohodnosti. Hysterická umíněnost Zlaty Adamovské je tak vlastně jediným důvodem celé zápletky, nereálné je i klackovité chování Vladimíra Dlouhého. Jiné české filmy si hrají s cestováním časem zábavněji, další jsou napínavější.  Pointa také v nedohlednu. Otevřený konec tak nejlépe vystihuje zjištění, že ani autoři sami si nevěděli rady, jak s příběhem naložit.

V každém dobrém předlistopadovém filmu nemusí být nutně doložena alegorie proti totalitě, novodobý oportunismus mi někdy opravdu leze krkem. Za komunistů jsme všichni dokazovali dělnický původ, abychom se později všichni byli v prsa svými protirežimními postoji? Dušan Klein netočil trezorové filmy, ale uměl dosti věrně zachytit všední realitu běžného života se všemi úsměvy i smutky. Postavy jeho filmů glosují dění životními moudry, v počátcích jeho tvorby moudry trefnými, inteligentními, občas hlubokými. Josef Somr si tu vlastně zopakoval moudrého "Díogena" z Básníků, ale stejně jako tváří v tvář porevoluční svobodné přízemnosti ztrácí slova gymnaziálního profesora z Básníků s postupujícími díly hloubku, nemá později ve své tvorbě co už říct už ani Dušan Klein. Dobří holubi jsou však filmem z doby před prázdným žvaněním. Scénář zrcadlí znalost prostředí, diskutabilní je reálný obraz Skálových metod, nicméně inspirace je zřejmá. Ale hlavně (!) - to herectví! Miroslav Macháček tu např. ve vedlejší roli prokazuje opravdové mistrovství, spolu s ostatními hereckými výkony a hymnou Václava Hrabyni zůstává proto v mysli diváka dlouho po závěrečných titulcích.

Nevím, co je smutnější. Jestli to, že se postavy z filmu skutečně mezi námi vyskytují, nebo to, že sociální skladbu vesnice si pražáčci představují pouze takto. Je to vlastně čirá nenávist, nářek nad burany tu ovšem ventilují ti, kteří tím odhalují a definují své buranství vlastní. To, že máte super auťák, kuchyň za půl mega a na vesnici si opečováváte jednu ze svých chalup, neznamená, že jste někde výš, že vaše starosti, chlast, nevěra či jiné malosti jsou jakési vyšší kategorie a můžete se na ty "chudáky" dívat shora. Stýská se mi po Vesničce, která uměla nahlédnout venkov laskavě a barvitěji. Kdy už konečně někdo natočí film, který není bobulovatým kýčem, parodií ani zesměšňováním české obyčejnosti? Kdy se kamera opět shlédne v kráse lidských tváří, místo aby hledala útěchu jen v přepálených krajinných scenériích? Svým pojetím jde Krobot ve stopách Bohdana Slámy či Jana Hřebejka, opět se tu objevuje klišé, že jedinou cestou ke štěstí je emigrace (ať už do zahraničí či do města). Černobílé vidění světa, adorace útěků do západního ráje, nesmiřitelné budování příkopů a dělení na MY a oni, na intelektuály a primitivy, to vše vytvarovalo dnešní společnost. Není lepší, jen víc rozdělena. Nakolik se potom podobné filmové zesměšňování venkovských buranů liší od hospodského nadávání na městskou "honoraci"? I zde jde o nedostatek vlastní sebekritiky, všechno to hledání viníků mezi vesnickými voliči Zemana, nácky a vůbec všemi, kteří nepatří k Pražské kavárně je jen zastírání vlastního egoismu a sobectví. Absentuje tu snaha pochopit a porozumět, místo toho se poučuje z pozice domnělé morální převahy. Jasně, na konci příběhu se leskne perla v podobě silné ženské hrdinky čekající dítě s Bůhví kým (příznačně se jmenuje Marie), jenže ani tuto poklonu Krobotovi nevěříte. Protože v pekle není hrdinů. V tomto případě to však platí i pro podsvětí, které je přítomno v temné mysli dejvických mesiášů.

Po shlédnutí si má žena posteskla: "Stačilo takhle malounko a bylo by to skvělý!" Vše bohužel sráží scenáristické zatmění a dost možná i nesmyslný střih. Škoda. Atmosféra na táboře, nádherná kamera i skvostná výtvarná stránka opravdu vyvolává vzpomínky na zde často citovaného Kukyho (už to 12 let marně čekáme na něco podobného!). Prolínání pohádky, dětské fantazie i zapojení obyčejného hřebínku, zrcátka a šátku vás natolik zahřejí, že jste ochotni odpustit i povinnou eko-propagandu. Jenže nám opět selhává příběh. Že se vleče? Kdyby se směřovalo k nějakému logickému konci, ani tempo by nebyl problém. Jenže pak přijdou nevysvětlené tanečky kolem barelu (s jedem?), nesmyslný skok do propasti a závěrečný "islandský" gejzír. A nakonec i přesvědčení o Oukrpcově lobotomii.

Ona to nemá být tak úplně komedie, je to pokus o dobrodružný šermířský film francouzského typu a nutno uznat, že stran scénáře a zápletky je to celé na výbornou (kéž by udělal někdo remake, ale pokud možno bez nových scenáristických zásahů). Janě, nejsou peníze, celé je to natočeno s pár lodičkami... je smutné pozorovat např.  potápějící se loď pouze skrze výrazy hereckých účastníků. Místy mohl film přejít do podoby rozhlasové hry a nikdo by si ničeho zásadního nevšiml. Ale to je jediná výtka skvělému filmu, který je nedoceněn. Dvojka TH+BS prostě vzbuzuje jiná očekávání, která v tomto případě nenaplňuje. Ale to vůbec nevadí!!

Nějak to nebylo ono, porevoluční pokukování po velké výpravě ala prachy na Západě tu působili dosti směšně už tehdy, dnes však lacinost (především triků) pohádku vyloženě sráží. O toporných hereckých výkonech zahraničních herců (asi na lepší nebylo) nemluvě. Troškovské (pitomé) pitvoření, které je bůhvíproč už třicet let vydáváno za nadsázku, je už samozřejmě přítomno, stále je ale drženo na uzdě. Námětu a scénáři chybí samozřejmě dramatičnost a byť nejsou vyloženě zlé, nechávají diváka chladným a do děje jej nevtahují. Jenže další porevoluční nešvar, nereálná dokonalost exteriérů, odsuzuje pohádku do světa neživotaschopných skanzenů a navoněných turistických památkových center. To co bylo uprostřed žalostného stavu památek  za komunismu nutností, ukazuje se dnes jako deviza. Vláčilovy filmy plné opadané omítky a hnoje jsou vlastně nádherné, neb z nich kouká život.

Opět Janákovina. Tzn. totální zprznění dobré zápletky "humorem" za každou cenu. Šílené je, že tento nešvar najdeme jak přes kopírák ve všech jeho pohádkových počinech. Měl zůstat u humoru teenagerského ala Prci, prci, pohádkové vtípky mu opravdu nejdou. Nicméně, právě za vtipné setkání rodičů obou snoubenců a především za herecký výkon Matouše Rumla a Veroniky Freimanové budiž  alespoň **. Nicméně, nikdo mi nevysvětlí, proč se prchá v nosítkách, stráže i zlouni se chovají jako retardi a Marek Eben ala Ladislav Špaček působí slabomyslně.

Velmi slabé trikové možnosti vzbuzují dnes ironický úsměv. Ale doba byla jiná a trapný souboj s drakem se novodobými variacemi snad ani nesmí srovnávat. Jenže ony pokulhávají i herecké výkony. Magda je velmi mdlá a obsazení Ivana Palúcha byl už vyložený přešlap. A když k tomu přidáme i velmi nevěrohodné zápolení několika padouchů s celým hradním vojskem... Sakra, to nebylo ani na komparz?

S odstupem času se mi už tahle podívaná nezdá tak geniální, jako kdysi v mladém opojení devadesátek. Vše kazí thrillerové klišé závěrečného souboje, povinného překvapivého odhalení a zlosynů, co náhle ztrácí nervy. Kdyby zůstalo u obyčejné vraždy, byl by to skvělý film, ale musí se přidat oblíbené spiknutí a moralismus vůči farmaceutickému byznysu. Naštěstí rychle zapomenete a po čase se vám vybaví zase jen ten skok z přehrady. A to je dobře, neb za první půlku si tento počin minimálně tři hvězdy zaslouží.

Banální zápletka o poldech, kteří odhalili... co vlastně? Hodně sledování a posedávání v autě, nesympatický Gene Hackman, který by měl jít na konci sedět a ne být pouze přeřazen. Jako dokudrama o policejní fušeřině by to bylo zajímavé, jako krimi thriller děsná nuda. Uznávám, že slavná honička pod newyorskou "nadzemkou" je natočena svižně, její důvod je však scenáristickým selháním.