Lupes

Možná jsem měl příliš velká očekávání. Příběh je přímočarý, vlastně krátký a bez kudrlinek, dílo tak ve své stopáži těží především z animace. Ta je sladce kouzelná, chvílemi snad až příliš.

Složité hrátky s časem a záměny osob rozhodně nejsou pro menší děti. Totálně se ztratí. I tak by to ovšem mohla být velice slušná podívaná, neb zápletka je dobrá a pár vtipů i pobaví ("Podrž si mě!"). Prvních dvacet minut ještě ujde, jenže pak si uvědomíte, že režie ovládá jen jednu tvůrčí polohu - tu za všech okolností veselou. Běda, začne-li se divák ještě ptát, proč vševědoucí sudičky nic netušily či jak takové "královské" dítě přesvědčíte, aby se vzdalo otce (byť geneticky nevlastního). U Janáka navíc platí, že často i obstojný scénář pošle výběrem herců a jejich režií do kopru. U Korunního prince to navzdory hereckému pitvoření bylo ještě na shovívavé ****, tentokrát je ovšem výkon hereckého osazenstva ve vedlejších rolích tak bídný, že to připomíná seriálovou produkci televize Prima. Především Ľuboš Kostelný v roli adoptivního mysliveckého otce je totální dřevo, zklamáním je ovšem i má srdcovka - Miroslav Táborský. Největším hříchem Janákovým ve všech jeho pohádkách zůstává ale humor. Za ten by měl být souzen, neb svým pojetím legrace se nebezpečně blíží Zdeňku Troškovi. V zásadě by stačilo méně pitvoření, v pohádce pak nemusí vždy zbrojnoši pobíhat jako stádo zmatených pitomců. Kdyby tak Janák-Hudský nasadili vážnější tvář, vzali celou tu vojensko-zbojnickou patálii trochu dramatičtěji a třeba i akčněji... To ale evidentně neumí a výsledek tak zcela zapadá do současné vlny "korektně" sterilní filmové produkce. Když pak hlavní padouch odchází pouze "s domluvou", člověku se zasteskne po dobách Mrakomora připíchnutého ke zdi.

Morricone napsal výbornou hudbu; motiv policie vnáší do filmu např. tolik dramatičnosti, že si k němu děj vystačí jen záběrem na přicházející Linovy muže a divákovi běhá po zádech mráz. Skvělý scénář nenabízí žádnou logickou botu (snad jen podiv nad tím, že ti kluci sicilský byli před zákonem naprosto neznámý neviňátka). Pomalé tempo. Pramálo střihů. Nechybí napětí ani překvapení. Inteligentně vymyšlená zápletka... Ostatně, mluví i sám název. Krev není voda. Rodina je víc než zákon. A Sicilana zajímá vždy jen další Sicilan. Ale to žádný Francouz ani Francouzka nepochopí...

Zmatek, absence vysvětlení, jak se Krejčíř ke svým penězům dostal a dostává... Neustálé záběry tisknutí peněz vyvolává dojem, že si prostě jen koupil tiskárnu... Vyšetřovatelé jsou skutečně trapní statisté, rušivé jsou i zasvěcené komentáře o tom, jaký byl Krejčíř drsňák a jaká šméčka vymyslel, neb jim chybí to podstatné. Zobrazení toho, o čem se povětšinou vedou jen zasvěcený kecy. I tak se ale jedná o lepší český průměr, o snahu věrně zachytit skutečnost.

Počítačové efekty stárnou, spolu s nimi strašně rychle stárnou i fantazie Petera Jacksona. Svým pojetím akce rezonuje každé jeho další zpracování Tolkienových příběhů víc a víc s přepáleným pojetím Marvelovek. Zde dostupuje svého vrcholu a ze všeho nejvíc připomíná počítačovou hru. Jenže nemáte v ruce gamepad a pasivně pozorovat tuto nekonečnou a zmatenou akci je velmi velmi únavné. Navíc i směšné, vždyť každým seknutím meče padají všichni ti obrovští obrnění skřeti jako mouchy. Easy úroveň je bohužel kompenzována množstvím (zlaté doby živého komparzu), a tak se tu jen nekonečným proudem hrne čerstvé maso na porážku. Emoce jsou zastoupeny patetickými proslovy před smrtí, rasové kvóty zase "láskou" trpaslíka a elfice, která tu ala Xena navíc supluje i gender požadavky. Chudák Tolkien, ještě že ho nemůžou tahat na premiéru. Právě pro prznění krásného knižního příběhu musím při hodnocení sahat k hranicím samotného odpadu. Kouzlo lokací už zkrátka po šesté nezabírá. A únava z nepřetržité přepálené akce si vybírá svou daň. Na Jacksonově ztvárnění příběhů Středozemě by se mohl vyučovat postupný sešup filmového "umění" do skřetích hlubin pod Mlžnými horami.

Obyčejná advokátní praxe se bohužel pramálo podobá Erin Brockovich. To ale neznamená, že se na silnicích neodehrávají velké příběhy i pěkné sviňárny. Tohle je civilní a více či méně uvěřitelný sled soudniček. Navíc není moralizující, Kopejda nehraje vzorného klaďase, jen prostě... advokáta.

Komedie, která vzbuzuje soucit a smutek. Herecky prkenné, scenáristicky nesourodý sled několika příhod, žánrově bez humoru... Já tuhle záležitost překvapivě přesto oceňuji, a to z několika důvodů. V prvé řadě pro muziku Milana Dvořáka, kterou byste tipovali možná do tehdejší francouzské komedie s Funesem, rozhodně však ne do normalizační satiry. Další moment k ocenění je jistý dokumentární prvek, který dosti věrně zachycuje materiální priority, nálady a chtivost normalizační české společnosti, která je vlastně i třicet let po revoluci stále stejná. Chataření, hromadění, sebestřednost... on takový hipster z karlínského open space a Růžičková z žižkovské hospody mají společného víc, než si myslí.

Na první pohled oslňující kombinace americké drsné školy a chytře vypointovaného hororu. Z Rourka jsou tu všichni vedle, ale mne ani zde o svém herectví moc nepřesvědčil. Ani to by nevadilo, pokud by si tento mysticky se tvářící thriller uchoval klady ze spojení výše zmíněných žánrů. Ale nějak to nehraje. Po závěrečných titulcích si proto chcete vše ujasnit a shlédnete to ještě jednou. A logika vyprávění se rozsype jak domeček z karet, neboť základní motiv záměny identity postrádá to zásadní - záměnu identity! Buď k ní došlo (nějakým kouzelným způsobem), ale v příběhu nám to zapomněli říci i ukázat (fotografie, zasuté vzpomínky atd.), nebo k ní nedošlo, a všechny postavy pak trpí amnézií. Nebýt logických děr, aspirovalo by to na 4*, ale takto jen **. Výše zmíněné odkazy jsou lepším příkladem zvládnutého žánru.

Lehkost s jakou se Delon protančil svým případem ve spojení s muzikou (Benton, Diamond) a atmosférou krásných osmdesátých (Paříž, auta, móda...), to vše je opojně nostalgické. Srovnání s americkou drsnou školou se film brání svou hravostí, reáliemi baví především domácí publikum a vtipy na Belmonda a další legrácky jsou dávkovány jako občasné mrknutí skrze zachmuřený výraz. Tahle francouzská detektivka je prostě svá a dává vzpomenout na svět, kdy se život nebral tak vážně, jezdilo se na naftu a nikoli na baterky a ženy ohrožovaly druhé maximálně svou krásou. Že příběh je poněkud nepřehledný? Nevadí! Jenže pak přijde závěr, a ten je zpackaný, nelogický, bezdůvodný. Snad špatně sestříhaný, snad ušitý horkou jehlou, ale když se v poslední čtvrthodině ukáže, jak se věci mají, je lépe hned vypnout a závěrem si nekazit chuť.

Navzdory 3D a době vzniku je to naprosto skvělý Asterix! Oproti předloze dotaženo mnoho civilizačních ironických šlehů a odkazů (Obelix v roli King-Konga :)). Skvělá recenze (byť s hodnocením nesouhlasím) je ZDE.