CheGuevara

Sláva banalitě! Nečekal jsem to, ale stejně jsem uvíznul v síti mých vlastních stereotypů, a od dokumentu jsem čekal sérii vyhrocených a výživných scén maloměšťáckého rasismu. Ale ten film je v podstatě o ničem, nemá konflikt a většina situací je v jádru zcela banální. Tomáš Kratochvíl vše nechává na bedrech jeho vlastního svědectví, nesnaží se do morku kostí s ostatními polemizovat a tak jak on sám plyne ghettem, plyne i téma samotného film. A je vlastně smutný, že o Romech se bavíme jen ve vyhroceném kontextu, ať už anticikánských demonstrací, extrémní chudoby či kriminality, zatímco ta všední banalita romského života je nám skryta. "A třeba na tom Cejlu je víc takových Jardů?!" A tak myslím, že ten rozvod nakonec k něčemu byl.

Bulváru rozumí každý a každý si za ty léta na něj udělal nějaký názor, takže Vít Klusák je se svými dělníky už ve zřejmé nevýhodě. Navíc lovte témata v povrchním rybníčku, kde hladinu máte po kolena a ve vodě jen jednu polomrtvou čudlu. A tak stejně jako v Bláhovcově Show! jsou nejzajímavější momenty ty překvapivě intimní a komorní, kdy se řeší rodinné vztahy. Docela dobře bych si Pavla Novotného představil i jako časosběr od Třeštíkové, ale to bychom přece přišli o všechny ty Kristelové a Bartošové, a to jako vážně chceme?

Ben Affleck natočil bájo zombie horror, kde se místo armády nemrtvých producírují zástupy nepříčetných Íránců s pěnou u huby a útočí na poslední přeživší v tomto případě chrabré Američany a agenty CIA. Blíže neidentifikovatelná masa Íránců překonává brány ambasády, dobívají se do kanceláří a ke konci obléhají roztomilou šestici amerických ňoumů, kterých vám prostě nemůže být líto. Affleck moc dobře ví, co dělá: pohrává si s národními stereotypy a nebojí se i těch největších leváren - rozzuřený dav je vždycky davem, žádná osobní personalizace, tedy nic s čím či kým bychom se mohli identifikovat. Do toho každý Íránec je animální zvíře s patřičným výrazem teheránského řezníka, přičemž jejich vztek je tak z velké částí jen iracionálním ventilem animálních a divošských povah. Zatímco apoštolové západních hodnot jsou buď vystrašená koťátka anebo charakterní sympaťáci (nejlépe rozvedení, ale přesto ctící ty správné rodinné hodnoty). V podstatě Žid Súss nového tisiciletí vezoucí se na vlně antiíránských nálad, akorát zabalený do atraktivního balíčku napínavého thrilleru a tentokrát konečně na té správné straně barikády. PS: Ale jako thriller je to špicovně odvyprávěné, to zas jo!

Ze života ...

Wes už nám pomalu začíná inscenovat sám sebe a tak Grandhotel Budapešť je především nekonečné defilé jeho nezaměnitelného rukopisu, které už se postupně přetavuje do výnosného trademarku. Atrakce střídá atrakci, a tak není čas některé scény a postavy nechat nadechnout a pořádně doznít. Byla to natolik zběsilá jízda po starém dobrém lunaparku, že dá docela zabrat se na film pořádně naladit. Zato se však Wesovi nedá upřít vypravěčský talent a atmosféra předválečné Evropy - navoněné, zásadité a na prahu války vyšinutých maniaků. A zato upřímný dík. Ale příště ať si radši znovu uvede své předešlé filmy, než abych zas za dva roky chodil na v kostce to samé.

Stejně podbízivé vůči své cílovce, jako Troškovy Babovřesky. Jen díky tomu, že to cílí především na vysokoškoláky, kteří se náramně baví už při čtení anotace, jež jako by vypadla z Maximu, se nám tu nebouří kulturní fronta a nebrání se tu filmové kvality, tak jako u Trošky. Lord Hoven je lautr to samé jak v Troškově případě, kdy se těšíme jen na to, aby jsme si potvrdili naše stereotypy a odcházeli od filmu s dojmem "je všechno tak, jak jsme si mysleli". Jaký je rozdíl mezi lacinou kritikou zkorumpovaných zastupitelů v Babovřeskách a kritikou úplatného děkana v Lordu Hoven? Stejně tak haha situace, kdy se Troškův farář jmenuje Šoustal a střední generace je v komediální nirváně, zatímco Lukáš Příkazský pod vedením Adama Sedláka tahá ze záchody hovno jako důkazní materiál? Obojí se snaží jen podbízet, uspokojit svého diváka a prodat. O co víc to můžu pochopit u Trošky, již má své odžito a na konformitu má již jisto jistě právo, tak o to víc mi to hlava nebere u pětadvacetiletého Sedláka. Film o hovnech už nikoho ze židle nezvedne, to není provokace, to je uspokojení generace, co odchoval 9GAG. Ale věřím, že Brabec a celá FAMO je nadšením bez sebe.

Není to přesně ten typ sitcomu, jak ho známe z americké produkce - nemá to ten vychytaný dramaturgický timing, často se to tříští, dlouhé zápletky bez pořádného vyvrcholení a má to příliš mnoho postav, aby to mělo tak vysoustruženou kanonádu gagů. Prušinovský se naopak rád piplá v jiných ohledech, např. v budování postav, kterým dává spoustu prostoru, až to někdy zavání zbytečnou vatou, a taky celkové atmosféry hotelu Meteor. A vlastně to je přesně to, co mi na Čtvrté hvězdě náramně sedí, kdy kombinuje tu naši poctivou "člověčinku" s tradicí zámořského sitcomu. Celá ta bublina je spíše o tom, že se Prušinovský a spol. míjí v očekávání diváků, kteří jsou odchováni Big Bang Theory nebo Přátel. Inu, vážení, přiznejme si to, v českém prostředí klasický sitcom zámořského střihu natočit nelze, na to nemáme ani ty prostředky, ani ty producenty a už vůbec ne publikum. Jsem vlastně rád, že Prušinovský razí více méně svoji vizi, než aby školometsky přebíral, jak se křečovitě pokoušel Comeback. Body navrch.

Ale kdež! Walter Mitty je především otravná manýra, co je natolik zakletá ve své vlastní podbízivosti, že nedokáže rozeznít ani ty témata, o kterých by měla i co říct. Zajímavějším, cestovatelsky šťavnatějším a dobrodružnějším byl Pennův Útek do divočiny. Todle je fakt jak profilovka z Instagramu, která se staví na obdiv: "jsem z té cool generace požitkářů", ale ve skutečnosti je uvězněná ve své vlastní prázdnotě a přetvářce. A ony ty hipsterské folkové vály "o životě" tomu vážně lámou vaz. Ale jinak docela fajn film, jen neskutečně přízemní. PS: Penn je k sežrání, jako vždycky.

Tady je přece úplně jedno jestli je to reálné, anebo ne. Tady jde o to, že tvůrci pro co největší "cha-cha" scény klidně obětovali i samotnou Bridgitku. Ta postrádá jakýkoliv austenovský vtip a šarm. Podobně naložili i s panem Darcym, z kterého udělali karikaturu na "romantické prince". Kde je ta vnitřní nejistota, kde jsou ty životní otázky a existenciální komično? Proboha, viděla ta Kidronová tu jedničku aspoň z rychlíku? Výsměch!

Panebože, a teď si představte, co asi stejní tvůrci budou točit za dvacet třicet let, pokud tenhle impotentní film pro celou rodinu natočí ve svých mladých studentských letech. Kde je ta mladická bouře, dravost a rebélie? Vedle toho je Vyprávěj punkovej Tarkovskij. Tvůrci opisují od zkostnatělé televizní generace, jejímž vrcholem jsou tak maximálně Bakaláři, místo toho aby se vůči ní vymezili. To ten Písek musí být pořádné peklo.