luka4615

O tomto snímku jsem se poprvé dozvěděl ve chvíli, kdy režisér Doug Liman dštil síru do médií kvůli stažení projektu z kin rovnou na streamovací platformu. Pamatuji si, že mi to tehdy bylo velmi líto, jelikož Liman je bezesporu talentovaným režisérem, jenž nám dopřál několikero památných filmů. Jak tedy dopadl jeho nejnovější počin honosící se jménem Road House? Inu, moc slavně bohužel ne, protože všechny užité ingredience vypadají jako by je někdo zapomněl ležet ladem někde v půli cesty. Příběhová stránka je zde vážně hodně laciná, což by zas tak nevadilo, kdyby zde bylo alespoň větší množství precizně vybroušených akčních scén, jenže nedostaneme vlastně ani to. Výsledný produkt tedy k velké škodě vypadá jen jako narychlo spíchnutý mišmaš podivně nasnímaných scén a postav, které po většinu času jen zasněně koukají do blba. Moc velkou parádu tu pak neudělá ani jindy tradičně spolehlivý Jake Gyllenhaal, jehož postava se po většinu času jen naivně usmívá a moc toho až téměř do samotného konce neudělá. Za zmínku zde tedy v tomto případě stojí snad jen Conor McGregor, který i na poměrně malém hřišti dokázal stvořit ikonickou postavu, jejíž výstupy jsem si královsky užíval. Co tedy dodat na závěr? Doug Liman a jeho Road House bohužel zůstávají daleko za veškerým očekáváním, protože namísto odlehčené akční zábavy jsme dostali těžce uchopitelnou tvůrčí exhibici, z níž k velké škodě nebude profitovat vůbec nikdo. A jak jsem si na začátku stýskal, že je velká škoda zrušené kinopremiéry, tak po zhlédnutí si to už opravdu nemyslím. Tak snad příště Dougu! (Prime Video) „I just wanted to get you outside so I could ask you and your friends respectfully to leave the premises.“

Smutně neambiciózní a rádoby hororová jednohubka s bolestně předvídatelným sledem událostí, v níž stojí za zmínku snad jen snaživý herecký výkon Sydney Sweeney a působivé kulisy kláštera. Snímek Immaculate je totiž vyjma toho jen další nevydařenou podívanou, v níž načrtnutá atmosféra vůbec nefunguje a scénář jen lenivě šustí papírem. Takhle ten umírající hororový žánr fakt z bahna nepozvednete! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice)

Brilantně gradovaný seriál, který Vás ve svých nejlepších momentech zcela strhne. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat seriál Silo, u něhož se s každým dalším dílem doslova kupí nové otázky, z nichž na některé dostanete pouze dráždivé odpovědí vnadící na další řadu. Musím ale smeknout před rozhodnutím tvůrců, že se rozhodli jít cestou pomalejšího vývoje postav i děje samotného, což má za následek ještě citelnější vyniknutí všudypřítomné stísněné atmosféry a přesvědčivě civilních hereckých výkonů. Tohle je zkrátka jeden z těch seriálových počinů, u něhož nechcete přijít ani o jedinou sekundu stopáže a zároveň chcete VÍC. Pokud tedy hledáte neotřelou sci-fi podívanou s perfektně soustruženým scénářem, vězte, že už jste ji právě našli. Výborná práce! PS: Knižní předloha a její další dvě pokračování z pera Hugha Howeyho už jsou na cestě do mé knihovničky, přičemž se už teď nemohu dočkat, až se do nich konečně začtu! (Apple TV+) „The not knowing, it’s gonna haunt you forever.“

Skvěle zpracovaný dokument až po okraj napěchovaný úžasnými dobovými záběry či rozhovory se samotnými letci, který působivě doplňuje a dává do kontextu události ze seriálu "Masters of the Air". Pro nadšence do historie je tento počin tedy naprostou povinností! (Apple TV+)

Vtahující seriálová záležitost, v níž se vrací prověřený producentský tým, aby nám odvyprávěl ne zcela známou kapitolu nejhrozivějšího konfliktu v dějinách lidstva. Masters of the Air zaujmou již na první pohled vybroušenou audiovizuální stránkou, která Vás dokonale vtáhne přímo do kokpitu bombardéru, v němž společně s hrdinnými členy posádky budeme čelit hrůzám války. V tomto bodě je tedy všechno jaksepatří dokonalé, jelikož všechno v prvních několika epizodách funguje jako dobře promazaný stroj. Bohužel, s přibývajícími díly se celá pracně budovaná atmosféra s několika stěžejními charaktery začne trestuhodně "rozmělňovat" a drolit, což má za následek pomalé upadání do ospalé letargie. Nastalou situaci nezlepšuje ani fakt, že se o několika stěžejních bitvách pouze mluví v rámci úspěšně splněné mise – divák si tedy pouze může domýšlet, jak onen střet mohl vypadat. Tvůrci ale ovšem najdou ztracené tempo v momentu, kdy se přesuneme do německého zajateckého tábora, pročež právě v ten moment se z naleštěné podívané stane špinavá a depresivní podívaná, v níž se definitivně ukují hlavní charaktery a u nichž jsem téměř nedýchal napětím. Co tedy dodat na závěr? Masters of the Air určitě nedosahuje kvalit dnes již legendárního "Band of Brothers", avšak jakožto poměrně výživný vhled do života 100. bombardovací letky to ale v rámci svých možností udělá velmi dobrou službu. Pokud jste tedy fanoušky vojenství a hledáte nepřiliš známé hrdinské příběhy té doby, Masters of the Air je určitě tím pravým, u čeho můžete strávit nějaký ten čas. Skvělá práce! (Apple TV+) „You’re a navigator, Crosby. You should be able to, I don’t know, find England.“

Rezonující příběh podložený skutečnými událostmi, z něhož ale nepodařilo vykřesat vtahující filmový zážitek. Snímek Manželé Stodolovi režiséra Petra Hátle jitří vášně již od svého oznámení, jelikož jeho vražedné pozadí je dosud bolestnou kapitolou tehdy nově vzniklé České republiky. Vyjma toho zde rovněž zaujmou i precizní herecké výkony (Lucie Žáčková!), z nichž Vás doslova nepříjemně mrazí v zátylku. Je tedy vážně velká škoda, že tvůrci i se všemi těmito atributy stvořili zoufale utahanou a podivně jednostrannou podívanou, jejíž vykořeněný scénář pouze smutně šustí papírem. Je mi vážně velkou záhadou, jak toto černobílé ztvárnění vraždící dvojice mohlo proboha projít schvalovacím kolečkem. Ve finále tedy dostaneme ambiciózní atmosférickou filmovou jednohubku, jejíž potenciál ale dalece přesahuje schopnosti a možnosti tvůrců. Škoda. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice)

Vycizelovaný a diametrálně odlišný náhled na hrůzy holokaustu, o němž nám dávají vědět pouze dráždivé náznaky a znepokojivé zvuky. Snímek The Zone of Interest režiséra Jonathana Glazera tedy do popředí dává představivost diváka, která je, jak všichni dobře víme, velmi mocnou čarodějkou. Můžeme se tedy pouze zděšeně domýšlet, komu patřil ten zoufalý výkřik linoucí se zpoza veliké zdi obepínané krásnými květinami. Právě tento prostor, v němž žije jedna velká spokojená rodina je jakýmsi uzavřeným mikrokosmosem, v němž dým z komínů a všechny tyto děsivé zvuky blednou a stávají se každodenní nevzrušující rutinou. Toto všechno je pak podpořeno skvělými hereckými výkony, precizní statickou kamerou a bravurně vedeným scénářem, který nabídne několik skutečně nezapomenutelných scén (Höss na schodišti), což děsivě koreluje s chladnou efektivitou, s jakou nacisté k likvidaci Židovského národa přistupovali. Co tedy dodat na závěr? Myslím si, že tak sugestivní a originální náhled na hrůzy holokaustu zde nebyl od premiéry snímku "Saul fia", který rovněž nabízel podobně nenápadný, avšak právě o to více zdrcující filmový zážitek. Pokud Vás tedy zajímá téma Druhé světové války ze všech jejích myslitelných úhlů, tak v tom případě Vám mohu snímek The Zone of Interest jen a jen doporučit. „I wasn't really paying attention... I was too busy thinking how I would gas everyone in the room.“

Knižní předloha z pera Jana Kalfaře je vtahujícím meditativním zážitkem, jejíž literární styl zaujme jak citlivé duše, tak i fanoušky kvalitní sci-fi tvorby. Je tedy poněkud smutné sledovat, jak si její filmová adaptace půjčuje jen některé atributy, přičemž ty užité i poměrně dost zásadním způsobem zjednodušuje. Ve finále tedy dostaneme diametrálně odlišný zážitek, což by sice nemuselo být nutně na škodu, avšak právě v tomto případě se to bohužel trestuhodně nedaří. Celý snímek totiž postrádá jakýkoliv náznak kvalitně vedeného scénáře, má poměrně uspávající tempo a herci zde nemají v podstatě ani co hrát. Je mi vážně velmi líto toho, že si tak úžasná kniha vysloužila tak neskutečně odfláknutou filmovou adaptaci. Achjo. (Netflix) „I did not intend to frighten you, skinny human.“

Nekompromisní filmová podívaná, která veškeré neduhy prvního dílu nechává daleko za sebou a suverénně míří k hvězdným výšinám. Zhruba nějak takto bych v jedné krátké a úderné větě popsal dlouho očekávané pokračování slovutného režiséra Denise Villeneuve, jež všem skalním fanouškům literární předlohy nadělil epické vyvrcholení první knihy. Ano, v tomto bodě by se dalo zcela oprávněně namítnout, že prvních zhruba 40 minut olbřímí stopáže se poněkud táhne a neudává patřičné tempo, nicméně právě tento aspekt nám tvůrci bohatě kompenzují spektakulární výpravou, jaká v moderní kinematografii jen stěží hledá vyzyvatele, rozmáchlou precizní kamerou Greiga Frasera a vybroušeným dunivým soundtrackem Hanse Zimmera. Toto všechno pak působivě rámuje příběh Paula Atreida, vyvoleného Mesiáše, jehož skutky jsou vetkány jemným předivem osudu do spletité historie planety Arrakis a vlastně i celé galaxie. Právě tento osudový atribut dodává celému snímku ten náboj, který mě osobně v některých momentech tak zásadně chyběl v prvním snímku. Za zmínku pak samozřejmě stojí i perfektní herecké výkony, z nichž ale stejně vyčnívá Austin Butler, jehož záporná postava se hned po zhlédnutí řadí k těm nejikoničtějším na stříbrném plátně. Nesmím zde také opomenout dokonale nasnímané davové bitevní scény, které Vás svou kadencí doslova přenesou na bitevní pole mezi divoce nespoutané Fremeny a děsivě efektivní Harkonneny. To samé pak platí i pro civilnější duely mezi několika stěžejními postavami, u nichž zase všechno umlkne, čímž vynikne ta pravá tíha okamžiku v celé své nahotě. Co tedy dodat na závěr? Pokračování Duny je splněným snem, velikášským snem, který talentovaný režisér přetavil v masivní audiovizuální zážitek, pro něhož existují velké kinosály s epickým ozvučením. Pokud jste tedy fanoušky knihy či jen samotného filmového řemesla, tohle zkrátka MUSÍTE vidět v kině, jelikož nic tak epochálně rozmáchlého tam (bohužel) určitě zase dlouho nebude. Výborná práce! PS: Doufám, že se Villeneuve rovněž chopí i zfilmování Spasitele Duny! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I am Paul Muad'Dib Atreides, duke of Arrakis! Long live the fighters!“

Rutinně zpracovaný životopisný snímek, který ale díky svému palčivému tématu funguje o řád výše, než se od něj v prvopočátku čekalo. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek One Life, jehož největší předností je vyjma výše zmíněného nosného tématu i fakt, že to celé vypadá vážně velmi skromně. Myslím si, že hollywoodská patina by tomuto snímku spíše uškodila, pročež právě ty televizní kořeny celému projektu dodávají ten správný náboj. Za zmínku zde rovněž stojí i zkušeně vedený scénář, v němž je i přes poněkud delší stopáž akceptovatelné množství hluchých míst. Nesmím zde ale samozřejmě opomenout i zemité herecké výkony, z nichž s přehledem vyčnívá již tradičně excelentní Anthony Hopkins či třeba Johnny Flynn, jenž postavu Nicholase Wintona (člověka v našich končinách důvěrně známého) podal s překvapivým důrazem a naléhavostí. Jsem vážně velmi rád, že takovéto snímky vznikají, jelikož jsem toho názoru, že je velmi důležité, aby příběhy o těchto skromných hrdinech z lidu žily dále. A jsem vážně velmi vděčný, že si právě tento na první pohled nepříliš divácký snímek vysloužil k prasknutí naplněný sál v místním multiplexu. A já už Vám na samotný závěr mohu návštěvu kina rovněž jen a jen doporučit – opravdu to stojí za to. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice)