Skuby47

Další z poměrně málo známých pamětnických filmů. Klasický námět manželského odcizení, nevěry a touhy po odpuštění. Velkou roli zde hraje hudba. Krátká stopáž zachraňuje příběh před nudou. Herecké výkony sice nebyly na Oskara, ale roli nevěrníka a defraudanta úspěšně zvládl Karel Höger, stejně jako jeho starostlivou a zanedbávanou ženu věrohodně ztělesnila Marie Glázrová. Z ostatních upoutal Jindřich Plachta a Marie Rosůlková. Zdeňka Baldová jako pomocnice v domácnosti mě dostala výrokem : „ Dva bratři to jsou, a jsou si podobní jako hrábě povříslu.“ Kdo dneska ví, co to bylo povříslo? Na štěstí to lze vygooglovat.

Německý krimithriller velmi podobný americkému snímku Zubaté ostří. Ústředním motivem příběhu je milostný vztah mezi striptérem podezřelým z vraždy a jeho obhájkyní. V současnosti vidíme skoro v každém druhém krimifilmu spoře oděné dívky vlnící se v baru u tyče. Vítanou změnou je ne tak častý mužský striptýz. Když už film za moc nestojí, aspoň se podíváte na atraktivní chlapy. Nesmějí to být ale němci, tam moc krásy nenajdete. Aspoň ten Matthias Schloo byl ke koukání. Příběh sice nebyl originální, ale napětí tam nechybělo.

Milá stará černobílá televizní pohádka s jednoduchou studiovou výpravou a kvalitním hereckým obsazením. Na jejím technickém stavu dosti zapracoval čas. Snad proto byla v roce 1986 znovu natočena, tentokrát v barvě pod názvem O štěstí a kráse. Krakonošova výměna dívek má v sobě výchovné ponaučení, jak bývá u pohádek zvykem, ale nevím jestli to funguje ještě dnes. Plácnutí přes zadek by bylo v současnosti zřejmě trestné.

Manželem terorizované ženy jsou častým filmovým námětem. Tento více než sedmdesát let starý psychothriller je špičkovou ukázkou tohoto žánru. Vyniká skvělými hereckými výkony, velmi dobrou výpravou a kostýmy, napínavým příběhem a depresivní atmosférou s prvky tajemna. Ingrid Bergmanová v roli naivní, ušlápnuté manželky se vlivem stupňujícího se psychického teroru ze strany manžela pozvolna propadá od počátečních depresivních stavů až na pokraj šílenství. V roli jejího démonického muže ji excelentně sekunduje jako velmi přesvědčivý manipulátor Charles Boyer, který má na svědomí plíživě houstnoucí atmosféru tohoto filmu, jíž jsem podlehla i já. Člověk si po takovém zážitku začne vážit dobrého životního partnera.

Mnohokrát a většinou úspěšně filmově zpracované téma o tom, jak chudá Popelka ke štěstí přišla. Kdo by neměl rád pohádkové příběhy ve stylu Pretty Woman či My Fair Lady. Lola byla trochu větší drsňačka, ale jinak je to klasika. Je jako jediná ve své roli pouliční tulačky herecky přesvědčivá, což o ostatních účinkujících tvrdit nelze. Možná by si tento film měly pouštět začínající herečky, aby se poučily, co vše je potřeba k dokonalosti. Film je to docela zábavný, s výjimkou kamery a střihu, protože neodpustitelným a rušivě působícím pochybením jsou viditelné mikrofony v horní části obrazu.

Neokoukaná pamětnická komedie, která je v televizi uváděna jen velmi zřídka, protože nepatří zrovna k těm nejzdařilejším. Nejvíc se zde herecky prosadil Jindřich Plachta, který táhne nejen sňatkovou kancelář, ale i celý film. Abych nekřivdila, najde se tu i řada vtipných momentů jako jsou třeba schůze neprovdatelných feministek i zapřisáhlých starých mládenců, a seznamka při zimním sportování na horách. Při nedostatku sňatkuchtivých mužů se podaří vedoucímu kanceláře dostat do parlamentu zákon o povinném manželství, v němž svobodným mužům nad 25 let hrozí daň z mládenectví ve výši 50% příjmu. Jen aby se toho někdy nechytli i naši poslanci, ve snaze naplnit státní kasu. Docela jsem se bavila.

Mezi filmy, které televize před lety uvedla v nočním filmovém klubu, patří tento hororový skvost natočený ve třicátých letech podle románu H.G.Wellse k nejkvalitnějším snímkům tohoto žánru. Je to strhující příběh od první minuty s nápaditými technickými triky, kterými tvůrci předběhli svou dobu o desítky let. Film byl natočen podle skvělého scénáře s kvalitními herci. Veškeré efekty působí přirozeně a uvěřitelně. Není jen hrůzostrašný, ale i zábavný, napínavý i vtipný, rozesměje i vyděsí. Ve své době fascinující podívaná, dnes výjimečná filmová lahůdka pro pamětníky i hororové nadšence. Taky ráda mlsám.

Populární kniha Brama Stopera se dočkala velké řady filmových podob. Tento snímek patří k prvním a nejznámějším hororům třicátých let. Zasloužil se o to hlavně představitel Draculy démonický Bela Lugosi, jehož uhrančivý herecký projev odpovídá představám upírského hraběte. Mystrózní atmosféra první poloviny filmu odehrávající se v Transylvánii je skvělá. Oproti ní londýnská část příběhu je hodně konverzační a ztrácí tempo i napětí. Kromě toho lze pochválit tvůrce za skvělou výpravu, která v černobílé verzi zvýrazňuje ponurost prostředí. Ve filmu postrádáme filmové triky a nevidíme zde ani žádnou krev, což je u upírského námětu trochu zvláštní. Dneska už tento film strach nikomu nenažene, ale i tak si do současnosti zachoval svoje kouzlo, které v mém případě funguje. Inspiroval mnohé tvůrce protože i dnes je upírské téma žádané, hlavně mezi mládeží.

Méně známý horor či spíše psychothriller třicátých let představuje drama zrady a pomsty. V roli zločince opětovně dokazuje své herecké kvality démonický Boris Karloff a v roli mstitele je prezentována neméně slavná hororová legenda Bela Lugosi. Ostatní herecké osobnosti vedle těchto dvou charismatických hvězd zanikají. Filmu prospívá černobílá verze, která navozuje napětí a depresivní atmosféru, a také sugestivní hudba a působivá výprava. Trochu zkratkovitě byl navozen satanský motiv a trochu zbytečná mi přišla role černé kočky. Určitá naivita je dána stářím snímku a nadměrná konverzace je zřejmě daň za to, že film je k radosti tvůrců zvukový. Přes tyto chybičky si podle mne tento neprávem opomíjený kousek hororové historie zaslouží pozornost.

Pojďme a vraťme se alespoň ve snu do historie starého Egypta. Tato hororová klasika dnes už neděsí, ale uhrančivý pohled charismatického Borise Karloffa v roli oživené mumie a démonická atmosféra dávného milostného příběhu dokazují, že kouzlo starých časů přetrvává díky filmovému archivu dodnes. Jednoduchý příběh se obejde bez akčních scén a velkolepých efektů. Vytknout můžeme pomalé tempo či nedostatečné zvýraznění atmosféry hudbou, ale to s ohledem na stáří filmu není až tak podstatné. Soudím, že tento snímek přežije své dokonalejší následovníky, protože v sobě nese kus filmové historie.