Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (2 022)

plakát

Divočáci (2007) 

Divočáci. Film, který mi doma ležel docela dlouhou dobu a pořád se mi do něj nechtělo. Ale musím říct, že to rozhodně nebylo špatné! Sympatická parta čtyř zdánlivých motorkářů a jejich cesta za únikem od reality. Je tady nějaké to klišé a charaktery jsou mnohdy vystaveny dost okatě, je to trošec přehnané, ale je to komedie, u které to spíše s přimhouřeným okem odpustím, protože jejím účelem bylo určitě pobavit, a to se ji, myslím, docela povedlo. Takže jako nenáročná zábava, u které není třeba přemýšlet - proč ne?

plakát

Kachní polévka (1933) 

Moje první setkání s bratry Marxovými. Kachní polévku jsem si vybrala proto, že by měla být vrcholem jejich tvorby a já tak nějak cítím, že tvorbu těchto pánů nemůžu míjet. Bohužel, jejich humor šel jaksi mimo mě. Komedie bez hlavy a paty by mi až tak nevadila, ono to někdy právě vystihne to, co chcete říct, ale prostě jsem se nijak královsky nebavila. Čekala jsem asi něco jiného. Nezavírám před bratry definitivně dveře, ale do dívání se na další jejich filmy už nemám takovou chuť...

plakát

Zpívání v dešti (1952) 

Muzikály mám jako filmy docela ráda (v divadle ale třeba, a to v českých podmínkách, ani ne). Na Zpívání v dešti, klasiku muzikálů, jsem se těšila. Zpočátku pomalejší rozjezd, ale pak mě film dokázal přesvědčit. Vtipné situace ve scénáři, kreativní taneční čísla, hezké kostýmy. To vše bezesporu dělá muzikál. Když připočteme i fajn herce, zase jdu s hodnocením trochu výše. Ovšem s písničkami samotnými je to v tomhle filmu u mě horší. Nejsou podle mě (až na notoricky známou titulní Singin' in the Rain) až tak chytlavé a nejsou to písničky, které bych si pustila sama o sobě. Přesto dávám filmu celkem vysoké hodnocení. Klasika, která si to zaslouží, i když mě tak "nevzala".

plakát

Requiem za sen (2000) 

Na tenhle film jsem měla zaostřeno už pěkně dlouhou dobu, styděla jsem se, že jsem tak zásadní dílo režiséra Aronofského doposud neviděla. Bohužel se s Requiem za sen táhne pověst, která film předchází, pověst, díky níž pak čekáte něco, co zboří svět. To není vždy dobře, protože málokdy pak film svou pověst opravdu dohoní. Requiem mělo dobře našlápnuto, je to skvělý film, ale chybí mu pomyslná třešnička, aby to bylo dokonalé. Jistě, co se týče řemeslné filmařské práce, není co vytknout, na svou dobu inovativní prvky (a ten konec je taky udělán zajímavě), herečtí představitelé rovněž nezklamali. Téma drog je ve filmu vždycky síla, jen se to nesmí udělat moc mentorsky nebo slzopudně. Tady se tak nestalo a svět drog, závislostí a následného tápání v beznaději života je vylíčen skvěle, ale jak říkám v úvodu, bohužel tento film předchází pověst o jeho dokonalosti, ale i když se mi líbil (moc), zanechal ve mně hlubokou stopu a rozhodně to ze mě jen tak nevyprchá, tu dokonalost to jaksi nedokázalo naplnit.

plakát

Gran Torino (2008) 

Na Gran Torino jsem si zuby brousila dlouho. Ale najít si dvě hodiny v mém životě, kdy bych si ten film opravdu vychutnala, se pro mě ukázalo být nadlidským úkolem. Takže jsem zahanbeně Gran Torino zhlédla až teď. Eastwoodovy filmy mám ráda, jeho režisérský styl mi sedí a musím říct, že mě zatím ničím nezklamal. Velice pozitivní ohlasy na tento film jsem brala, ale chtěla jsem si udělat svůj názor. Musím se k těm pozitivním ohlasům připojit. Bravurní "řemeslná" práce (nemyslím to negativně, ale v tom nejlepším slova smyslu). Nádherná koncová píseň. Po dlouhé době jsem dokoukala celé titulky, i když jsem spěchala. Také jeden z mála filmů, u kterých mi ukápla slzička. Gran Torino mě prostě dojalo svou čistotou a snad upřímností.

plakát

Sunset Boulevard (1950) 

Další klasika, na kterou jsem si dlouho brousila zuby, klasika, která mi prozatím unikala a já se za to styděla. Konečně můžu říct, že jsem TO viděla. Parádní film. Skvělý scénář, režie, o hereckých výkonech ani nemluvě. Musím tleskat tomu, jak hezky tvůrci vyhmátli atmosféru Hollywoodu, všechny ty zákulisní praktiky, ať už špinavé či ne. Parádní ukázka zchátralosti jedné hvězdy a zároveň její šílenosti a posedlosti. A mimochodem, Chaplin Swansonové byl parádní. A také jsem ráda, že jsem si mohla vychutnat hvězdy němých filmů, kteří hráli sami sebe. Už nemám co říct, musím chválit a tleskat, protože tohle se opravdu povedlo. Nevím, kdy a jestli se na to podívám znova, možná i proto "jen" čtyři hvězdy, ale rozhodně nelituju, že jsem si na Sunset Boulevard vyšetřila čas.

plakát

Kreutzerova sonáta (1926) 

Doplňuji si filmové vzdělání, protože Machatého, jež byl ve své době světovým pojmem (a je jím ve světě prakticky dodnes), není možné ignorovat. Viděla jsem jeho Erotikon, který, a nemůžu se vyvarovat srovnání, byl prostě lepší než Kreutzerova sonáta. Ovšem nelituju času stráveného s tímto filmem. Machatý si vypůjčil Tolstého novelu a zasadil ji do modernějšího prostředí, vybral si ke spolupráci nepříliš známé herce a schopného kameramana Hellera, umně pracuje s motivem nevěry, erotickým dusnem i mizanscénou, rozpracovává filmový jazyk, je netypický a nekonvenční. A k tomu všemu posunul význam literární látky.

plakát

Anton Špelec, ostrostřelec (1932) 

Vrhla jsem se na starou českou klasiku, protože šla doposud mimo mě a já z hrůzou zjistila, že jsem skoro nic z toho neviděla. Podle vysokých hodnocení jsem čekala pořádnou pecku, dostalo se mi milého a příjemného filmu, ale ne pecky. Fajn film, fantastický Burian, Marvan, Plachta..., vtipné hlášky, ale když člověk čeká víc, je to vždy těžké. Ani nevím, co se mi nelíbilo, prostě mě to tak stoprocentně nebavilo.

plakát

Eva tropí hlouposti (1939) 

Opět příjemný film pro pamětníky, leč zase ne taková bomba, jak jsem si původně myslela. Nataša Gollová super, komediální nadání rozhodně měla. Pro Oldřicha Nového jsem slabost nikdy neměla a asi ani mít nebudu. Zápletka krkolomná a vtipná, i když motiv záměny rozhodně není nic nového. Podáno s lehkostí, zkaženo velkým očekáváním z mé strany. Pořád ten pro sebe nejlepší film pro pamětníky teprve hledám.

plakát

C. a k. polní maršálek (1930) 

Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát.