vyfuk

Del Toro se zde pouští do velice zvláštních vod. Je to bažina, která skrývá zajímavé taje, ze kterých je možno mnoho čerpat, ale nejsou nic převratného. Del Toro se teď primárně snaží zfilmovat své sny. Je to vidět na tomto i na Purpurovém vrchu, s tím, že ani jeden z těchto filmů není nijak pozitivně diváky přijímám. Mluvíme zde o záležitostech, které pro režiséra jsou srdcovky, ohledně diváků je to dílo pro vyvolené, které si to najde. Hodně to připomíná jeden hodně starý film, kterým se i tvůrci zřejmě nechali inspirovat a zároveň se zde moc ani neberou servítky. Ambiciózní, rozmanité, ale nikterak zajímavé.

Hodně zvláštní film. Už kvůli tomu, že se napůl tváří jako paskvil a napůl jako veledílo. Paskvil hlavně kvůli tomu, že dialogy mezi postavy a celkově scénář psal asi někdo s ADHD a někdo kdo nemá moc kamarádů, protože by jim skákal neustále do řeči. Tento vrtoch bych chápal v nějaké dramaticky až akčně vypjaté scéně, ale ne vyloženě v normální konverzaci, která kvůli tomu zní nicotně a divně. Krom toho nevím co Meryl Streep přelétlo přes nos, ale přišlo mi, že celý film hraje jako na drogách a nebo s Alzheimerem. Její herecký výkon absolutně nejde ruku v ruce s tím jak by normálně hrála a vypadá to dost divně. Ten se poté rozjede. Jako všechno v tomhle díle. V moment, kdy už začíná jít do tuhého přichází část veledílo. V ní začínáte opět obdivovat skvělou práci pana Kamiński a i hudební doprovod pana Williamse. Ten film vlastně hezky dokáže, že Spielberg dokáže dělat dramatické divy i nyní po letech. S tím, že fanoušci budou ukojeni první sekvencí, kde Spielberg ukazuje konečně i válku. Všemu nádherně sekunduje i Bob Odenkirk, který ukazuje své nejlepší i v jiné podobě než seriálové. Nakonec to relativně všechno dobře dopadlo.

Hodně zvláštní příběh. Chce ukázat jednoho zřejmě talentovaného muže, který chce něco tvořit a nabrnkne si na stará kolena mladou křepelku, která mu dělá život těžší. Pak ho doslova otravuje. Celý ten příběh je tak spletitě zvláštně už jenom tím, že se tam nic výjimečného neděje. Prostě nějak dejme tomu pojatý příběh, který ani nemá tolik, co zajímavého nabídnout. Hlavně asi filmové rozloučení s Day-Lewisem, o kterém po tomto filmu nevím co si v rámci jeho hereckých kvalit mám myslet. Nepřijde mi totiž, že by dělal bůhví jak grandiózní práci než jakou udělal skoro kdokoliv, kdo je nominovaný.

V celku chápu, proč je to nominované na Oscara. Drama z prostředí rozvrácené rodiny, která sdílí jednoho syna, který to nese těžce a oba rodičové už tak nějak žijí životy někde jinde. Nevím jestli je to tím, že Rusové na to nemají takový cit, ale z toho dramatu se dalo vytřískat více psychické rozpačitosti mezi postavami, ale nevadí. Film tím silně ztratil, jelikož trvá skoro hodinu než se začne něco dít a poté to má takový nemastný neslaný spád. Má to suprové až poetické záběry, které já jakožto člověk, který se v tom i nějak vyžívá ocení, ale tím to končí. Silně bohužel.

Pokaždé, když vidím, že Disney vydává nový film říkám si, že půjde o velkou kravinu. Ale já nevím proč jsem takový vypatlanec a nepoučím se. Zootropolis bylo to samé a nějak mě to uchvátilo. Coco vypadalo taky jako kravina. Aha, a on je z toho jeden z nejlepších filmů roku. Neříkám, originalita tam je, jelikož animák s takovýmto příběhem zde ještě nebyl. Mexická kultura Disney seděla taky. Španělština je další věc, protože je to jeden z těch jazyků, který mám rád a nebo mě otravuje. V tomto filmu se nádherně kombinovalo obojí. Plot twist, který měl také následovat přišel nečekaně rychle a pak jste si uvědomili, že to ani není plot twist a na ten si musíte ještě počkat. Celý film nakonec fungoval skvěle a hrál i skvěle na city, což zkresluje dojem, ale asi ne nijak špatně. Naopak.

Smrt umění. Mise v české Mafii a taky dobrý popis pro tento film. Švédové toho tolik na světovém poli nepředvedou a když už se s něčím vytáhnou na Oscary, tak to vypadá takto. Zvláštně. Jednoduše zvláštně. Zkusme si zrekapitulovat o čem to vlastně bylo. Lidi udělali v muzeu něco nového z moderního umění. Před ním udělají svítící čtverec. 4x4, pozor. 4x4!!! Až se z toho čtyřtahové Škodovce Yetti zamlžují přední skla. No, co dál? Hlavní postavě někdo ukradne mobil. On vyhrožuje kvůli tomu půlce města. Pak má sex. No a to je tak nějak všechno. Nějak v tom figurují bezdomovci... a no, ehm. Nevím? To je vše? Takže o tom to bylo. Nemáte zač.

Vedlejší projekt, který si najde své fanoušky. Hlavně získá peníze, které jsou potřeba. Což se potvrdilo hned během prvních pár dní. Celek je velmi zajímavý. Film vlastně nabízí zcela jiný styl, kde toho odvypráví až moc aby ukázal veškerou krásu nově vytvořeného světa. Thororův Asgard je jedna věc, ale africká Wakanda je opravdu nový svět. A ten hlavně docela má co nabídnout. Problém je, že se to snaží za každou cenu ukázat krásy svého světa, že na zápletku se skoro zapomnělo. Je ji věnováno v celku minimum času a hlavně se zde snaží ukázat i Martina Freemana, aby vlastně k něčemu byl. Aby to dostal nějaký prostor. Celkově Black Panther působí až chaoticky, ale zvyknete si. Ale to, že to bylo silně chaotické z toho nesejmete. Bohužel nikdy.

Primárně jde o to, že se zde díváme na film, který pojednává o jiném filmu a i tak je lepší než film původní. To je sen. Jak ten úžasný tak i ten zlý. Příběhově to opravdu začalo být zajímavé od části, kdy už postavy natáčeli film. Nicméně, to že Wiseau je tak trochu cvok jsem si uvědomil i s prvními pár minutami Pokoje. Ať už v rámci jeho hereckého výkonu nebo celkového pojetí filmu. I přesto se zde dokázal odvyprávět smysluplný, zajímavý a jednoduchý příběh. Chápu, že původce má své fanoušky, a po zhlédnutí tohoto filmu je i lehce chápu. Ale stále nejde o moc. Spíše skoro o nic.

Pro někoho se jedná o neuvěřitelný film. Něco, co zde bude navždy jako klenot. Pro někoho jenom neuvěřitelně béčková kravina beze smyslu. A zde jsem já. Člověk co vidí plně to druhé. Koukám na začátek Disaster Artist a vidím, jak uznávaní umělci tento film vlastně chválí a mluví o tom jako o skvostu, o kterém se mluví již více a neustále jak deset let. Ano, to u špatných filmů tak bývá. Musí se mu nechat, že je hodně špatných filmů, o kterých se nemluví více jak deset let. To uznávám, to uznávám, ale nevím jestli je vůbec o co stát. Ve výsledku, pokud někdo o filmu mluví, tak s tím, že ho stejně neviděl a nebo si z něj dělá jenom srandu, ať už se mu líbí nebo ne. V rámci filmařského hlediska to není nic dobrého. Absolutně ne. Je to natočeno jako klasické béčkové softcore porno, akorát s tím, že v pravém softcore pornu vidíte porno. Takže bych toto shrnul jako špatný sofrcore porno film. A zápletka? O tom jak hlavního hrdinu podvádí jeho kamarád, jeho přítelkyně, která se "kurví" s každým a to je vlastně celé. Natažené na necelou hodinu a tři čtvrtě. To je hodně smutné. Není to ani vtipné, jak je někdy předesíláno. Jediné vtipné na filmu bylo, že si z něj dělal prdel sám člověk, co dělal titulky. Ty byly i záživnější než film samotný. Škoda, že se nesnažil víc. A to i samotní tvůrci. Prostě jak už jsem již řekl a vystihuje to tak nejlépe. Špatný softcore porno film.

Strhující zážitek. Zrovna jsem vedl konverzaci na to téma, jak se asi pozná dobrý film. Spíše dokonalý film. Zde je to nádherně vidět. A to je to, když někdo natočí film na téma a z prostředí, které je vám naprosto cizí a nezajímá vás, ale film to vše zboří a ukáže v tom směru, který vás strhne. Může za to skvělý scénář, skvělé charaktery, které jsou doplněny skvělými hereckými výkony, kde Stan ukazuje svoje nejlepší dramatické já, a Robbie ukázala ve filmech prsa, zadek a nyní ukázala svou duši. Upřímně řečeno, v rámci dech beroucího zážitku mne scéna, kdy Tonya sedí ve své šatně před olympijským výkonem, kdy brečí a usmívá se, chytila neuvěřitelně za srdce. Jeden z nejemotivnějších zážitků filmového roku ne-li historického plátna. Je v tom zároveň i zločin, který vše zajímavě podkresluje, s tím, že zde máme i originální pojetí vyprávění, které se přenáší z voice overu do reality. Je toho strašně moc okolo vyzdvihování. Bezpochyby drtič roku minulého. Filmy jde mají silnou konkurenci.