Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Thriller

Recenze (2 603)

plakát

You Instead (2011) 

You Instead byl bezvadnej film, který budu mít navždy spojený s pouty, se spoustou stanů, deštníků, bahna, s metrákem odpadků, s hromadou skvělý muziky, které mohlo být klidně víc. A v neposlední řadě jsem nasákla do sebe to jejich nadšení pro věc a alespoň na chvíli jsem byla v mém milovaném Skotsku a prožívala s nimi i tu romantickou linii, která mě sice zpočátku moc nechytla, ale postupně jsem jí přišla na chuť a konec byl přesně takový, jak jsem si tentokrát přála i když jindy bych ten závěr možná rozcupovala na kousky. Byla to prima hudební jízda se vším, co k takovým koncertům patří. Sladit romantiku s festivalovým rachotem je docela umění a Davidovi se to povedlo na výbornou.

plakát

Albatros (2011) 

Na Emélii hned tak nezapomenete, nejen pro její někdy ostrý jazýček a nespoutanou povahou, ale současně i pro její křehkou dušičku, která se přede mnou odkrývala sice pomalu, ale jistě. Třeba ten moment, kdy položila svou hlavu na rameno své babičky byl jeden z těch dojemných, na které se nezapomíná a dotváří kouzlo nejen celého příběhu, ale hlavně Eméliina skutečného vnitřního já. Bylo to krásné nahlédnutí do zrání této mladé dívky a Jessika Brown Findlay se tak nesmazatelně dostala na seznam hereček, s kterými bych moc ráda viděla ještě nějaký jiný film. Jinak velmi zajímavá ukázka toho, jak lze takovou Fisherovic rodinku charakterově rozebrat a ukázat jim skutečné zrcadlo jejich života. Albatros je smutný, úsměvný, ale ve výsledku moc a moc sympatický film, který ráda doporučím dál.

plakát

Zulu (2013) 

Foresta jsem měla vždycky ráda a Orlando tady byl výborný. Na mojí letoru bych byla umírněnější v těch vyhrocených scénách, ale jinak jsem se vůbec nenudila. Je to stejně zajímavé, že i takovým lumpům jako je Brian, který jím bezesporu v soukromém životě byl, ve finále všichni fandíme a nedejcháme v momentech, kdy mu jde o život. Byla to zkrátka krimoška se vším všudy a rozhodně ho do průměru nehodím. Po herecké stránce a co se atmosféry týká, si to čtyřku zcela jistě zaslouží. Faktem je, že Francie mě tímto celkem drsným počinem překvapila.

plakát

Kandidáti (2000) 

Co na tom, že je to stokrát omílané téma. Co na tom, že je každému jasné, jaká v politice existuje "maximálně poctivá morálka" a kde neexistuje přece žádná přetvářka a podpásovka:-) Co je na tom divného, že prezident trpěl neustále hlady. Co na tom, že konec byl klasicky zcela nereálný. Já se bavila a Joan v roli Laine, kandidátky na post víceprezidenta byla sympaťačka a hrála skvěle - dokonalá to žena:-) A Jeff s těma jeho stálýma objednávkama na baštu byl taky maximální. Když se do toho neponoříte moc vážně, tak se budete bavit taky tak dobře jako já.

plakát

Michael (2011) 

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci.

plakát

Nevěsta na útěku (1999) 

Už to nebyl takový kasovní trhák jako Pretty Women, který tehdy slupnul každý několikrát a pak tady později zamachroval s dvojkou. Nevěsta na útěku už nedosáhla takových kvalit, ale stále to byl film, který byl příjemně koukatelný a já na něj ráda vzpomínám.

plakát

Na titulní straně (1974) 

Konverzační pochoutka celá prošpikovaná vtipnými hláškami s bezvadným Jackem Lemmonem a Walterem Matthauem, kteří se osvědčili výborně jako pár i v pozdějších filmech. Já bych tady chtěla vyzdvihnout i skvělý dabing, který byl vynikající a na něm pochopitelně závisí pak i celý dojem z filmu. Původně jsem sem chtěla nějakou hlášku napsat, ale spíš si dopřejte to potěšení ze sledovaného, opravdu to stojí za to. Odsouzenec, šerif, lehčí děva a banda novinářských supů jsou navíc neodmyslitelně vynikající omáčkou.

plakát

Láska na druhý dotek (1997) 

Tak jsem asi zabrousila do úplně jiných vod, než bych čekala. Obsazení bylo sice vynikající, s tou komedií bych byla opatrná a nebo bych přihodila ještě drama. Je to škoda, ale celkově mě Pool Girl minul velkým obloukem. Scénky, kde jsem se měla smát se mnou nehnuly a těch pár momentů nestojí ani za řeč. Ani v jednom tahu zfetovaný Robert Downey mě nenadchnul. Těšila jsem se nejvíc asi na Patricka, který tady sice moc vděčnou úlohu nehrál, ale ta jeho dějová linka mně sedla asi nejvíc, včetně konce. Je to opravdu trochu jiný film, než který by jste očekávali.

plakát

Stone of Destiny (2008) 

Jako většině zdejších je Skotsko blízké mému srdci a tak už jen při prvních úžasných záběrech na krajinu, se mně podlomila kolena nad tou nádherou:-) Moc ráda bych si popovídala s Ianem o tom jak to tenkrát opravdu bylo, protože těch variant s navrácením kamene osudu je trochu víc. Ale to jsem nakonec hodila za hlavu a bavila jsem se moc příjemným, úsměvným příběhem, kde jsem té partě záviděla ten jejich zápal a nezlomnost ducha, kterou bych potřebovala já při žehlení hory prádla, mnohdy zvící velkosti hory Mont Everest. Ale asi bych k té hoře musela mít takový vztah jako oni k legendárnímu kameni osudu. Všichni herci byli vybráni velmi dobře pro své role a tvořilii moc sympatickou čtyřku nebo pětku, když přihodím rektora university, kterého si tady střihnul Robert Carlyle a mám ho už nedmyslitelně spojeného s whisky Johnnie Walker. Místy trochu fraška, ale jinak jeden z těch "snad" skutečných příběhů, který je kumšt zpracovat tak, aby byl i zábavný.

plakát

Dívka ze stratosféry (2004) 

Rozhodně to není film pro každého, protože je chvílemi opravdu těžko uchopitelný, ale je fascinující hlavně svou ústřední postavou půvabné a křehké Angely v podání Chloé Winkel. To byla trefa do černého a já jsem přesvědčená, že ona je tím hlavním činitelem, který udělal z Stratosphere Girl nadprůměrný snímek. Já byla nadšená nejen z té nadpozemské dívky, ale i z jejích vnitřních monologů, z nádherných maleb, které vytvářela a z velmi vhodného hudebního podkresu. Smutný, zvláštní film svým zpracováním i příběhem a s překvapivým koncem.