blezg

Julie je okouzlující. Ve filmu se opakuje jen asi 4 nebo 5 melodií, které jsou však velmi chytlavé a krásně choreograficky vyřešené, nenásilně položené do děje, který mi poněkud narušil motiv anschlussu, ale jinak pohádka. Mám rád pohádky. Jsou takové pozitívní.

Familiární prostředí letního výběrového tábora pro přerostlé děti se ztrátou motivace na dalších deset let naruší Paulie, který, ačkoli taky nemá žádnou motivaci, si hodlá pobyt v letním výběrovém táboře užít. Poté, co přesvědčí kolegy, že si umí nechat vymlátit mozek z hlavy, protože zrovna nemá nic lepšího na práci, zůstává na plátně i na celém světě sám, protože všichni spolukempovači i vedoucí zájmových kroužků od té chvíle jen netrpělivě očekávají, jakou legrandu ten frája zase vymyslí, aby nebyla nuda. Spokojený táborník Paulie pak vytváří logický kotrmelec, když se snaží opustit milované prostředí ochočených zřejmě nevinných vrahů a jiných dětí a přislintávačů, aniž by věděl proč chce odejít. Nebo mi něco uniklo? Je to moc umélý a když se na něco koukám, nechci to poznat, protože mě to pak štve.

Já jsem se zasmál. Hlavně hláška o kriketu a o tom, jak zkouší říkat ženám, že je Harry, mě pobavila. Ale na druhou stranu tříminutové shot interviewgh za velký přínos světové kinematografii nepovažuji. Ale zase proč se nezasmát. :)

Dokonalá Cimrmanova veselá pohádka o tom, jak se z trosky stala troska. Ten chlapec, co dostal všechno zadarmo, si namaloval na lebku červeným fixem tečky na nejcitlivější body, kam mu dobří přátelé zatloukli jemné klínce. Pod lupou však zjistil, že jsou to dvoustovky krováky a počal s nima lomcovat až do té doby, dokud mu nepraskla hlava... Konec pohádky.

Naprosto úchvatné znázornění maloměšťáckého pokrytectví, předstírání a ulpívání. Klíčovou větu pronese postava Crystal zcela nečekaně, ve smyslu: Nepředstírej, že jsi někdo, kdo nejsi. Když to budeš dělat moc dlouho, nikdo už nepozná, jaký jsi doopravdy a nakonec na to zapomeneš i ty sám. Myšlenek je tam ale o dost více a scéna u které jsem naprosto vyprskl je odchod rodičů hl. hrdiny na svatbu/pohřeb zároveň, choreograficky geniální. Téma Pana delfína je pěkně šáblé a na závěr odfláklý závěr je odfláklý derivát porádnýho finále sakra. Celkově paráda.

Dva chlapci s velkým charismatem si hrají na vojáčky :-) Hlavně nepřemejšlet a pak je to prima!

Měl jsem spát, abych nespal v práci, ale nešlo to. Konec byl hodně anglický a nesnesl se dobře s mojí narůstající únavou. Dobrou noc!

Tenhle pořad je příšerně nadhodnocen :-)... ale už vím proč. Mínus a mínus dávají plus. (teda někteří si to myslí)

Všechno spěje k tomu, že blížící se konec bude romanticky špatný happyend, což se také stane... To ale nepůsobí nijak zle. Velmi se mi líbilo prohlížet si Londýn, vychutnávat si projev Farrela a hlavně Thewlise, ale pocítil jsem zklamání z poslední třetiny filmu, který mě doslova vykopl z plátna, místo aby mě porádně nasál... Podruhé o hodně lepší dojem...

Zajímavé svědectví z těžkých časů velkého Čechoameričana. Jak začínající hra na studenou válku nakonec nezničila jeden svobodný život... Hon na čarodejnice, ať už náboženský nebo i tenhle ideologický, je velmi nerovná sportovní disciplína. Presumpce viny. Na jednu stranu se z toho člověku svírá žaludek, na druhou stranu, při pohledu na všechny podvodníky v politice, za volantem (osoba blízká, ha) i jinde, by jeden pro takovouhle možnost neváhal zdvihnout obě ruce. Aspoň občas.