H34D

Bus 174, jak již název napovídá, rozebírá událost kolem únosu Brazilského autobusu, avšak popis této mocné historky není cílem dokumentu, nýbrž mnohem více slouží jako prostředek pro vykreslení nefungující situace v ulicích Ria, potažmo celé Brazílie. Miliony (sedm) dětí nemají domov, rabují ulice, žebrají, okrádají - otravují společnost. Jsou jako neviditelný toxin, který je třeba neutralizovat, ale nikdo neví jak. Policie občas někoho zmlátí, v krajních případech i zastřelí, ale to není řešení. Občas se dokonce najde "dítě", které ve svých drobných přepadovkách zajde tak daleko, že unese autobus a způsobí smrt nevinného člověka, i když vlastně neví proč, jen fakt, že "nemá co ztratit" mu stačí... Absurdní je, že policie si je vědoma nejlepšího řešení, tedy okamžitého odstřelení terorizujícího únosce, ale to si před televizními obrazovkami nikdo nedovolí a to pak situace často skončí i více než jedním úmrtím... Bus 174 je sice dokument, který zůstává nestranný a nepodstrkuje diváku svůj názor, ale nezapomíná na filmové aspekty, jako je gradace a silný emocionální dopad. Přesto všechno cítím u režiséra až příliš velkou potřebu všechno sáhodlouze rozpitvat - 2 hodiny se dost táhnou, dokonce až natolik, že sahám po slabších 4*... 7/10

Velmi nadprůměrný dokument o skvělém seriálu, první polovina se nese v klasickém duchu, kdy jednotliví herci představují své postavy a následně nahlédneme pod pokličku samotné tvorby - výběr lokací, budov, oblečení i řeči Dorthraků. Osobně mi chybí jen více informací o technikách natáčení a tvorbě vizuálních efektů. Jinak ale pěkné přiblížení atmosferického světa Hry o trůny. 8/10

Dá se říct, že tento Sneak Peak je pouze 14 vystřižených minut z prvního dílu, nejde tedy o nic nového, ani o působivý sestřih známého. Jako naladění na seriál však funguje výborně, vůbec první scéna v temném zimním lese patří mezi to nejlepší, co Hra o trůny nabízí. Osobně bych sneak peak hned po ní ustřihl a divácké nadšení i natěšení by pak bylo nejvyšší... 8/10

Je vidět, že když se něčeho chopí schopný štáb s dostatečným množstvím peněz a entusiasmu, je o půl úspěchu postaráno. Kvalitní výprava, která si nic nezadá s prvoligovou filmovou tvorbou a kopa vizuálních efektů nám před zraky předestírá okouzlující vizáž středověku, s atmosférou na pomezí pravé historie a mýtu. I přes to je Hra o trůny především drama, které je si plně vědomo, že hlavním tahounem musí být charaktery. Postavy jsou vždy něčím zajímavé a prochází určitým vývojem, takže divák nemá od počátku jasně rozložené karty... Dívá se na to skvěle, je to fascinující, vtahující, chytré a nesmírně propracované. 9/10

Zprvu jsem si říkal, že trochu zdlouhavé, pak že trochu okatě vykonstruované, ale nakonec jsem pochopil, že to je relativně malá daň pro vykreslení pointy a pro ten správný efekt v podání šokujícího britského humoru černějšího, než ta nejsilnější káva. Martin McDonagh ukazuje scenáristický i režisérský talent hned ve své filmové prvotině - zajímavé dialogy, sebevědomá kamera - a servíruje velmi vyjímečnou jednohubku, která utkví v paměti mnohem déle, než bývá u krátkometrážních snímků zvykem. 8/10

Drogová kriminálka notně inspirovaná Guyem Ritchiem, jen (téměř) bez humoru. Rozjezd je výborný, zdá se že Britské podsvětí máme jako na dlani, vypravěč je cool a má tvář Jamese Bonda... Avšak opak je pravdou, neboť právě scénář a částečně i způsob jeho přednesení se po chvíli začne jevit jako největší slabinou filmu. Děj je velký spletenec postav a podrazů, jenže bez rozvoje charakterů, s mizivým napětím a až na samotný závěr bez emocí... Působí to jaksi nezajímavě, bez pořádného zápalu, mám pocit, že anonymní je nejen postava hlavní, ale i všechny ostatní. Přesto ač líčím negativa o sto šest, snažím se tím jen říct, proč film neexceluje, i když potenciál v námětu a režii na to má. Co se týče kamery a ladnosti střihu, je Po krk v extázi natočen zručněji než příbuzný Sbal prachy a vypadni! 6/10

Andrew Davis si dobře uvědomoval úspěch Smrtonosné pasti, tedy její favorizování taktického likvidování jednotlivců oproti masivním přímým střetům, avšak na druhou stranu jaksi pozapomněl, že požitek u takového filmu rozhodně nepramení z poslouchání tlachů vysokých hodnostářů kolem kulatého stolu. V Přepadení z pacifiku mi chybí více bezprostředního sledování hlavní postavy a jejich taktických postupů, je sice efektni sledovat perfektně načasovanou bombu v mikrovlnce, ale pokud divák neví jak je to možné, pak se nemůže se Seagalem identifikovat jako s hrdinským, avšak smrtelným, Willisem. Přesto nechci na tuto akční klasiku házet špínu, atmosféru má velmi slušnou i dnes, úroveň zábavy také, tudíž myslím, že 60% po téměř 20 letech a bez dobových růžových brýlí je, obzvláště pro Seagala, úspěch. 6/10

Když vzpomenu na prequely podobného ražení (akční sci-fi), tedy Star Wars Ep. III a Star Trek, přijde mi, že si s předcházející, resp. se znalostí dějově nadcházející látky pohrávaly krapet lépe. Vaughn si jde za svým, využívá svět genetických mutací lidí X, ale rozehrává s nimi partii dle svého gusta - stylovou a především dobovou hříčku, reflektující reálné události, která fakta z X-menů pouze zakotvuje do svých hnacích motorů. Dívá se na to pěkně, ocenit se dá jak kvalitní řemeslo, tak do jisté míry i originální přístup, avšak krom ústředního dua, se zdá, že ostatní X-meni hrají jen křoví. Na První třídu zkrátka lze nahlížet jen očima ústředního dua, objektivní náhled sociologického nádechu z venčí, oproti Singerovým X-Menům, zaostává. 8/10

Svět mutujících mužů X je ten tam, namísto rozvinutí sci-fi, nebo aspoň důstojného těžení z filmových předchůdců se do středu všeho dění staví svalnatý Hugh Jackman a... A to je vlastně všechno. Děj přípomíná Seagalovské béčko, okořeněné o jeden zajímavý twist, které slouží pouze jako záminka pro sled obyčejných hlášek a honby za pomstou střídmě prokládané neurážejícími souboji. Nejde ani o to, zda diváci čekali víc, jako o to, že Wolverine je skutečnou urážkou pro Singerovy X-Meny. Nyní už nelze mluvit o velkém sci-fi filmu, ani úspěšné komiksové adaptaci, nýbrž jen o sezóním akčním filmu, který se po letech jeví stěží průměrně. 4/10

Stejné postavy, na první pohled zápletka podobného stylu zasazená do známého světa, ovšem přesto je Poslední vzdor pokračování hodně vzdálené svým předchůdcům. Za prvé vše je příliš jednoznačně nalajnované, psychologie i emoce z filmu naprosto vymizely, i míra napětí je snížena. Nelze však říct, že by film byl nudný, na jednotlivé scény se dobře kouká, rozhodně si nemyslím, že triky by byly nedostačující, naopak vizuální stránka je hlavní a téměř jedinou předností filmu. Jde však o to, že i efektní akční scéna, či sled obsahově rádoby velkolepých dialogů působí v podání Posledního vzdoru dutě / prázdně / bezpohlavně / samoúčelně. Brett Ratner si promyslí, u čeho se asi publikum horkého letního večera chce zchladit, podstrčí až pod nos a vyspělá komiksová adaptace je ta tam... 6/10