klukluka

Obecně platí, že filmy a seroše o cestování napříč časem zbožňuju. Někdy je z toho láska jako trám (Návrat do budoucnosti, Zítra vstanu a opařím se čajem, Lea má 7 životů), jindy to nezanechá hlubší stopu, ale je mi s tím fajn. Leč Ruská panenka 2. série nespadá ani do jedné z těchto dvou kategorií. Ruská panenka mě srala a můj rezervovaný postoj k Rusku s tím tentokrát nemá co dělat. Sralo mě to ze tří hlavních důvodů: 1. Cestovat časem, převtělovat se do mámy a ještě ji tam mít po boku, to už je za mě too much, to už hraničí s psychickou poruchou. 2. Heterák Joel se coby jeho babička zamiluje v NDR do nějakýho chlapa a svým časoprostorem pak prochází se zamilovaným úsměvem idiota. Z toho už mi bylo lehce šoufl. 3. Vadilo mi taky to hulení té těhotné mámy. Jo, asi budu trochu přepičatělej, ale prostě to tak mám. A za 4. mi nebylo jedno, že se tady tolik nahrálo chudák to mimino. Z toho je jasný, že mi to prostě nesedlo. Můj oblíbenej žánr dál zůstává mým oblíbeným žánrem, ale po dnešku už se toho budu trochu bát. Případný zklamání jsou bolestivější, než u čehokoliv jinýho, před chvílí jsem se o tom přesvědčil.

Beru to jako studijní materiál. Když v jednom seriálu otevřete 99 různých témat, tak to neurazí 99 postupných kroků k vyšší kvalitě. Je jich už tolik, že můžou diváka (mě) vychýlit z přímého směru k pointě. Můžou způsobit (a způsobily), že jsem zapomněl, o čem to má vlastně celý být. Byl jsem z toho už tak dezorientovanej a nesoustředěnej, že bych se bez té pointy klidně obešel. Přišla až v momentě, kdy už jsem o ni ani nestál, kdy už mi to bylo celý putna. Čeho jsem si ale ve všem tom balastu stihl všimnout, že si vůbec nevybavím Annie, kolem které se to nakonec mělo všechno točit. Že se v tom seriálu snad vůbec neobjevila, maximálně možná na nějaké fotce..? To, co považuju za jednu z mnoha chyb této série Temného případu, je jistě chloubou, protože uměleckým záměrem paní režisérky. Mě o svých kvalitách nepřesvědčila a v budoucnu se rozhodně nehodlám soustředit na její tvorbu. Tohle patlámo, který splácala, všechny ty vedlejší linky, úchylky, divnosti, podivnosti, šílenosti, ústřely mi evokují káču, která se různě motala a motala, aby se nakonec zastavila na pětatřicítce. Chvilkama zabrousila mnohem výš, chvilkama to vypadalo, že se snad zarazí o úplné dno, ale nakonec na té mojí pomyslné dráze doklopýtala ke dvěma upocenejm hvězdám. Už jenom za tu jeskyni by to chtělo víc - těch prachů, co to muselo Woodyho s Matthewem stát… Jejich první série zůstává tou jedinou, kvůli níž jsem si tenhle seroš oblíbil. A stejně jako tenkrát Matthew, i já bych si přál, aby nakonec světlo porazilo temnotu. Tak že by ta pátá série, co už ji tady ČSFD avizuje..? Po pravdě tomu už nevěřím.

Bohužel aspirant na nejslabší díl (a že už by bylo z čeho vybírat). Prušinovského sinusoida si to dnes namířila střemhlav kamsi do p…ekla.

Je to silný, to nepopírám, ale mám dojem, že mě citově vydírají. Onemocněl, plač, uzdravil se, raduj se, ne tak sorry- nemoc je zpátky, měl by ses trápit, ale pozor- našel se dárce kostní dřeně, takže chill, ne prosím tě, tak pardon, dárce si to rozmyslel…mám málo svých vlastních problémů? Proč se mám stresovat ještě kvůli nějaké seriálové postavě? Do pytle, na co jsem se to dal..? Ještě že to už končí.

Včera jsem si celý den hrál s chatgpt a tenhle film na mě působil jako to, co mi to generovalo. Rádobyromantický situace a obrázky, který ale ve skutečnosti působily chladně, odtažitě, sterilně, závadně, uměle, nesrozumitelně… Od filmu, na kterým ještě vyšívali skuteční, živí lidé, toho čekám a chci mnohem víc, pokud ho mám slušně hodnotit.

Krapet překombinovaný mi zní líp, než úplně jsem to nepobral. Ale bylo to interesting a v mém žebříčku top projektů založených na časové smyčce se to rozhodně neztratí. Lea má 7 životů je topka, ale Ruská panenka taky výborná.

55 let starej film a furt taková pecka! Úžasný. Věčně si stěžujeme na úpadek česko-slovenských filmů, ale co mají říkat Francouzi..? O něčem podobným se jim dnes může tak akorát zdát… Tohle není velkorysý, tohle je opulentní!

Ty jo, to je intošský jako blázen. To se mi bude líbit.

Z dětství si pamatuju všechny Špenáty a Čaje a Vdovy a Joea a Marečka a…a…a, a snad jedinej film z té plodné doby, kterej jsem buď nikdy neviděl, nebo nedokoukal, je tenhle Einstein. A nedoukoukal jsem ho ani tentokrát. A možná to bylo naposledy, co jsem se o to pokusil. Kromě první selfie tyčky na světě mě tady lautr nic nezaujalo a přišlo mi to regulérně pitomý.

Nevím, jak dlouho to potrvá, jestli deset, dvacet, třicet let, ale na tenhle díl, ve kterým provádějí takhle nákladnou operaci člověku ve věku 71 let, budou jednou lidi koukat stejně nevěřícně, jako my dnes na to, že se kdysi na operačním sále mohlo kouřit. Na to, že si ten člověk kladl údajně nejlepšímu odborníkovi v zemi podmínky, za kterých se nechá operovat, nás nevěřícně kouká hodně už dnes.