helloween93

"Throwback Thursday #95" - Dressed to Kill byl erotický thriller De Palmy, který měl sloužit jako pocta Hitchcockově suspense stylu. Nechybí hrozně dlouhé scény, kde v první půlhodině sledujeme, jak se Angie Dickinson nejprve dlouho nahání v galerii s nějakým pick-up artistou a poté u něho dalších x minut opouští jeho byt. De Palma si dává záležet, aby divákovi nic neuniklo, ale je tohle napětí? Film je svojí zápletkou a vlastně i rozuzlením ze stejného těsta jako Psycho. Tam ale ty leckdy zbytečně dlouhé scény fungují, De Palmovy scény se však místy zdají nekonečné. Ale i v Dressed to Kill jsou zajímavé scény, a to když Angie Dickinson paranoidně pozoruje, jestli nejsou svědci její nevěry, ale že je vlastně celou dobu sledována ji zcela uniká. Druhá část filmu, nazval bych jí detektivní, nabízí víc zajímavých scén, ať už ta v metru nebo finální odhalení v kanceláři. Hlavní problém filmu však je, že po "hororové" stránce, jestli to tak jde nazvat, to Brianovi moc nefunguje, scénář místy působí hrozně naivně - v podstatě celá postava toho geeka s gadgety a jeho vstupování do děje. Vlastně i celou tu pointu zkušený divák prokoukne někde ve třetině. Určitě nejde o špatný thriller, na svojí dobu jde o zajímavý thriller, jen prostě třeba na rozdíl od Psycho 1-2 neobstál ve zkoušce času a čekal jsem víc. Vzhledem k tomu, že na svoji dobu byl film kontroverzní, přitáhlo to dávky do kin a z filmu byl hit. Shlédnuto na AMC. 3*

Ve čtvrtém díle se Lucy víc dozví o Ghoulech, a to velmi intenzivní formou. Mezitím její bratr pátrá po informacích o podivné smrti lidí z Vaultu 32. Jsme tedy v polovině seriálu a já jsem zatím mile překvapen.

“Throwback Thursday #93” - Westernů se diváci v 70’s přejedli a nikdo nevěděl, jak ten žánr resuscitovat, když to v roce 1980 zkoušel Cimino s Heaven’s Gate, krachlo kvůli tomu studio United Artists. Příliš neuspěl ani Walter Hill se svými Long Riders ve stejném roce. O pár let později, v roce 1985 to zkoušeli hned dva režiséři, Lawrence Kasdan s vysokorozpočtovým Silveradem, ale ani ten příliš kasovně nezabodoval a nezaplatil se. Tím druhým nebyl nikdo jiný než legenda westernu Clint Eastwood. Ten si sedl za kameru i stoupl před ní a naservíroval divákovi mysteriózní příběh o málomluvném kazateli s nejasnou minulostí, který se zastane zlatokopů ve sporu s všehoschopným byznysmanem. Eastwood prostě tyhle filmy uměl, jeho postava má velké charisma a v podstatě tu není scéna, kde by nevynikal. Akcí se film až do finále drží celkem při zemi. Mihne se tu několik známých tváří té doby, ať už Charles Hallahan z Věci, Billy Drago nebo Chris Penn jako syn hlavního villaina. Na Pale Riderovi je nejlepší ten duchovní rozměr, že sice scénář naznačí spojitost mezi postavou Preachera a gunslingerem Marshalem Stockburnem, ale schválně jí neodtajní a nechá to divákovi, zda je Preacher vlastně člověk nebo jen nesmrtelný přízrak a záměrně jsou tak scény i natočeny. Na 55 letého Clinta má ve filmu crush nejen Carrie Snodgress, ale i její 14 letá dcera, která s ním chce spát. Což působí vyloženě komicky. Kasovně se jedná zřejmě o nejúspěšnější western 80. let, pokud vezmeme v potaz tržby a odečteme od nich náklady na film. Shlédnuto na ČT2. 4*