Shaqualyck

Pseudobulvární voyerismus převlečený za dokument. Hníkové nejde o problém, nejde jí o lidi, hlavně když se těm nešťastníkům někdo zasměje a ČéTéčko navalí prachy na další (a)sociální studii.

Koukám, že Eastwood dovede být i setsakra přesvědčivý romantik a Meryl po Sophiině volbě znovu předvedla, jak se hraje dilema. Její postava je vesměs šťastná, jen vede život připomínající nalajnovanou dálnici. Jednoho dne jí však osud přihraje do cesty charismatického solitéra ztělesňujícího pomyslnou odbočku, šanci, únik, změnu. A vdaná matka dvou dětí váhá, přemýšlí, trápí se. Její nerozhodnost je soubojem přirozeného sobectví a odpovědnosti. Na jednu stranu ctí závazky vůči vlastní rodině, na tu druhou touží okusit novou lepší budoucnost, aniž by pořádně tušila, jaká vlastně bude. Takže co teď? Spálit za sebou všechny Madisonské mosty a vyslyšet volání divočiny, anebo se spokojit s vrabcem v hrsti a plakat při vzpomínkách na nevyužitou příležitost? Silný, nenuceně vyprávěný film o spřízněných duších, kterým (ne)bylo dopřáno. Snad jen to závěrečné rozprašování popela je už přes čáru. I tak, něco podobného jsem od Clinta nečekal. 4 a ½*

O příběh tu nejde, u Pakuly musíte číst mezi řádky. Poslouchat dialogy, ale vnímat to, co zůstalo nevyřčeno, nevědět kudy kam, hledat, nenacházet, chytat se stébel a narážet do vlastnoručně postavených zdí. Klute pátral po ztraceném příteli, místo něj našel bahno velkoměsta, pasáky, feťáky a jednu životem unavenou call girl. Ti dva se spolu přes počáteční ostych pořezali o střípky prchavého štěstí nalezené ve slepých uličkách unylé každodennosti a zjistili, že šťastné konce existují jen v pohádkách. Nebo ne? […] Odhalení pachatele nic neřeší, ti největší úchyláci odjakživa seděli na nejvyšších místech. Napínavé a pohlcující.

Zpátky ke strojům? Zapomeňte na vibrátory a představte si, že máte sex s novými Windows 8.1. Že to nejde a seká se to? A přece existují lidé, kteří o tom dokáží natočit film, navíc skvělý.

Parta (skoro)třicátníků na prahu definitivní dospělosti. Na jednu stranu by se chtěli usadit, na tu druhou dohnat ztracené mládí. Dlouho se jim nedaří ani jedno, ale skrze trapasy a životní kopance nakonec zvládnou obojí. Herci si neuvěřitelně sedli, takhle šťastná ruka se při castingu hned tak nevidí. Nejlepší a zároveň nejobyčejnější sitcom všech dob udělal z šestice neznámých zámožné celebrity a ze mě oddaného fanouška, který, ač nerad, musel konstatovat, že těch deset řad bylo tak akorát. Gagy šly v posledních epizodách už hodně na sílu, naštěstí tvůrci našli odvahu říct dost. Pochopili, že bez dobrého scénáře to nejde a kde nic není, znáte to... Popularita je prima, křečovité sebevykrádání nikoliv. I proto funguje naprostá většina epizod i po letech a bezpočtu repríz. F.r.i.e.n.d.s FOREVER!

Ze začátku to vypadalo na důstojného nástupce LEGEN-DÁRNÍCH Přátel. Bylo to svěží, mělo to vtip a distingovaného prasáka Barneyho. Jenže už ve třetí sérii autorům došel dech, a když se během té čtvrté uchýlili k modelu BéHá 902 10 (čti: každý s každým), dali jsme si s HIMYM sbohem. P.S.: český dabing zakázat.

Masakrózní upíří punk aneb Jak by vypadal Twilight, kdyby místo Kristen Stewart hrál Edwardovu prcinu Danny Baldwin… Carpenter ozvláštnil krvesajnou tématiku katolickou mytologií, děj situoval na zaprášený americký středozápad a tahounem příběhu o hledání prvního upíra udělal hláškujícího rockera Woodse. Ano, je to až naivně blbé, ale zároveň nesmírně zábavné (nápad s navijákem super!). A pro poetiku à la Od Soumraku do Úsvitu jsem měl vždycky slabost.

Láska bolí i Velkého Gatsbyho.

Absurdita války a zkurvenost lidské povahy v celé své odpornosti aneb 1. světová válka rovnou z první linie, kde zákopové peklo není nic ve srovnání s psychickými pochody oficírské elity, atrofující to pýchy rakousko-uherského mocnářství v předvečer jeho zániku. Prvotřídní herci, zajímavá hudba a důkaz, že k natočení silného filmu monstrózní rozpočet nepotřebujete. A Müllerův Hoferik? Smutný hrdina a zároveň prvotřídní hovado. 4 a půl*

Carrollova Alenka v kouzelných prackách nevyzpytatelného šílence Gilliama. První půlhodina nemá chybu. Jeff Bridges se do svého heroinem posedlého country rockera s gustem opřel, jenže s přibývajícími minutami jej scénář nutí hrát snad až přespříliš koženě a jeho předčasný přesun do polohy "mouchy, snězte si mě" příběhu ublížil. V zatravněné pustině vyprávění ustrne a navzdory řadě velmi, ehm, nestandardních charakterů se ten bizárek neuvěřitelně vleče. Byť se malá protagonistka snaží, až jí z toho jdou hlavy panenek kolem, tenhle výlet do tajů dětské fantazie konfrontované s nepochopitelným světem divných dospělých z letargie nevytrhne. Škoda, Terryho snaha jít autorsky proti proudu je sympatická, jenom ke koukání to moc není. Snad kdyby to trochu prostříhal... BTW nevím proč, ale nejednou jsem si vybavil úryvky z Caveova majstrštyku A uzřela oslice anděla.