Omnibus

To si takhle štrádují Kašpar, Melichar a Baltazar do Betléma, když vtom je sežere díra v časoprostoru a zlomyslně je vyplivne do dnešní doby. Mám podezření, že tuhle zdánlivě obyčejnou srandičku natočil hluboce věřící člověk. Proč? Protože jejich vírou „Věčný vede naše kroky a jeho moudrosti není rovno.“ neotřese nic, ani veškeré technické serepetičky moderní civilizace. Neboť lidé jsou stále stejní. Za dva tisíce let se nic nezměnilo. Lidé touží být milováni a přitom si sami házejí klacky pod nohy svou honbou za materiálními statky. Jen naši Tři králové se ničemu nediví a důvěřivě sledují znamení, která jim ukazují cestu: „Holubice usedla na střechu.“ (V Paříži... jak neobvyklé! :-)) Viděno již několikrát a s klidným svědomím doporučuji. Spousta vtipných hlášek. Například o Eiffelovce: „Pohleďte, jak festovní lešení! Až stavbu dokončí, bude to div světa!“ Při pohledu do McDonald's: „Hle, tam čekají žebráci na jídlo, pojďme i my.“ Scéna v bordelu, kam omylem vlezli, protože měli žízeň a naháněč na ulici jim řekl, že se tam mohou i napít... A nebo: „A kde máme tedy noclehovati? Již se smráká.“ Otázaný ironicky: „Jděte si támhle do Ritzu!“ Poděkovali mu a šli. Do pětihvězdičkového hotelu, bez franku v kapse. Neboť v jejich krajích přece platilo: „Poutníka máš přivítat s otevřenou náručí.“ Moudří jako králové, jimiž ve své době byli a přitom důvěřiví jako děcka! Komedie zábavná, dojemná i k zamyšlení.

Dnes už ne tolik kontroverzní film jako před 40 lety, byť vošoust Paul se svou recitací hlubokých myšlenek o posvátnosti rodiny, pronášenou při anální souloži století, je stále dost přes čáru i dnes, řekl bych. Maria Schneider v roli Jeanne, dívky experimentující s nezávazným živočišným sexem, je zajímavá samička, ale nic víc (a ten zarostlý bobr je holt daň za stáří filmu). Ovšem Marlon Brando jako Paul – to je třída! Jemu jsem to věřil. To jeho (sexuální partnerkou asistované) rozdýchávání pitomé sebevraždy pitomé manželky a bezútěšné bilancování jeho dosavadního pitomého života. Od prvního povzdechnutí až po poslední heknutí po divokém přirážení! A stejně tu prázdnotu a ten smrtící smutek v sobě neukopuloval. No jo, kdyby to bylo tak snadné...

Film je sice na odpad! či jednu hvězdu, ale já dávám ryze subjektivně hvězdy tři. Za zajímavou Elodii, která ve mě vzbudila pravěké primitivní pudy :-) Prehistorický Eduard Štorch jako sexuální štvanec. Jeho Kopčem a Veverčák živoří v alpských jeskyních a jsou na vymření, protože nemají do čeho píchnout (nikoli nudou, ale ohledně rozmnožování). Film úspěšně atakuje hranici „Tak blbé a debilní, až zábavné“ a několikrát ji i úspěšně dosáhne. Základní kostra příběhu je fajn (nese charakteristické znaky Homo Sapiens) a pokud by se chopil archeologické lopatky, režie a scenáristického pera nějaký zvrhlý švýcarský bastard (jako Michael Steiner ve své Pastýřově panence) mohly se v Alpách dít věci! Bohužel neděly. Krásná lokace a zajímavě úchylný nápad byly zabity blbou a slabomyslnou (jakou taky jinou u neandrtálců, že?) realizací. Škoda, že žádného z vesničanů, švýcarských horalů, nenapadlo oprášit jednu legendu a pro chudáky neukojené neandrtálce ušít a oživit dívku Sennentuntschi... To by se to pak rozmnožovalo!

Echt kultovní film, který šlape jako švýcarské hodinky (ukryté roky na tom jediném možném místě, kam je bylo možno ukrýt, však víte kde...) Je zde už pár tisíc komentářů, tak přispěju jen touhle troškou do mlýna - jednou nenápadnou, ale dobrou hláškou z úvodu filmu, která mi napoprvé unikla: „Pojď, ať nečekají...“ Totiž, teprve po Julesově závěrečné řeči té scénky „... a seznáš, že jméno mé je Bůh!“ a rozstřílení mladíků, kteří okradli šéfa, mi zpětně došlo, co tím Jules myslel: „Pojď, ať na tu svou smrt zbytečně nečekají...“

Roztěkané, bez myšlenky, bez vývoje, zato s otravně zacyklovaným opakováním scén. Nefunkčí a zbytečně dlouhé záběry o ničem střídá BDSM, ovšem nenápadité, navíc zprasené naspeedovaným střihem. Je zde spousta scén s informativní hodnotou téměř nula - jako by se člověk letící na sedačce roztočeného kolotoče pokoušel přečíst si noviny pohozené dole na zemi. Nářezová muzika a kakofonie psycho-zvuků a ruchů jsou fajn, všemi barvami hýřící, což ale moc neladí s černobílým snímkem (dtto drogy, ty přece taky nezpůsobují černobílé vidění světa, naopak ještě barevnější). A opakované záběry téhož děje? Čeho je moc... Když vyleze úchylný dědek s nabroušenou kudlou z kabiny náklaďáku a jde dozadu do své truck-torture-chamber a to ..., a to ..., a to ..., a to ..., a to celé se opakuje snad patnáctkrát, než tam konečně dojde a vleze dovnitř, tak to mě nijak nevystraší, jen neskutečně nasere. Navíc „zajíček“ Rodleen Getsic (hlavní role, námět, produkce, kostýmy), ta mě moc nepřesvědčila. Nevěřil jsem jí ani jediné Jauvajs!, natož Let me out! nebo Help! Viz oficiální text distributora: „Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka.“ Aha... Čili iniciace masochistky? A to mě má jako šokovat? Ani náhodou. Ty dvě hvězdy jsou jen a jen pro Norwooda Fishera. Za to, s jakým gustem toho saďoura zahrál. To bylo přímo na Agony Oscara! :-) Ovšem pokud to nehrál, tak na hospitalizaci (a hodně silné prášky).

Kdybych byl ředitelem CIA a někdo mi navrhnul plán na exfiltraci pár Američanů z rozdivočelého Íránu, nemlich tímhle hollywoodsky komiksových způsobem, vyrazím s ním dveře. Ten by letěl!!! Z mé kanceláře i od zpravodajců vůbec. Už bych ho nenechal v Langley dělat ani vrátného. Jenže... ten plán vyšel! No, asi je dobře, že nejsem ředitelem CIA. Příběh je natočený napínavě a se zajímavým kontrastem mezi „prohnilým“, leč poklidným západním světem a zemí náboženských magorů, zmítanou revolučním vražděním a špiclováním všeho a všech. Dramatický souboj Velkého Satana a Velkého Ajatolláha probíhá uprostřed papundeklových pomalovaných kulis filmových studií, stejně jako v ulicích Teheránu, zaplněných zfanatizovaným davem a lemovaných oběšenci, houpajícími se na ramenech stavebních jeřábů. Strašidelný, napínavý, zábavný a také poučný příběh (někdy ani skartovačka nepomůže). Jo, a ocitnout se v kůži jednoho z těch šesti Američanů, posral bych se strachy.

Saddámův důstojník, coby mučitel, říká stále nezlomenému vězni, elektřinou grilovanému plukovníku Waltersovi: „Vidím, že znáte bolest.“ Walters: „Byl jsem ženatý.“ Uznalé pokývání hlavou: „Hmm.“ Walters: „Dvakrát...“ Mučitel účastně: „Ooou!“ K tomu není co dodat. Tenhle film prostě pokaždé i mě nemilosrdně griluje (smíchy), až ze mne pražená kukuřice lítá na všechny strany!

Tahle geniální pohádka má pořádně roztopené ohně pod všemi kotli, co jich jen v pekle čeká na hříšníky. Film zábavou a hláškami přímo hicuje! Ale na nejhřejivější filmové databázi má jen 89% a je to dokonce až 140. nejoblíbenější film? No to snad ne! To je peklo... Přitom já bych za kaprála na bojišti i duši vypustil a Dorotu Máchalovou bych si z fleku vzal za manželku! Navíc, Karel Heřmánek jako přísný Luciper je božský bavič. Tak, a mám to! Za to rouhání půjdu taky do kotle. Už se moc těším! :-) Edit: Ha! Přece jen je peklo spravedlivé? Koukám, že už to leze nahoru... 136. nejoblíbenější film!

Hned v úvodu jsem musel smeknout před scénou na somálském pobřeží, kdy se tlupa vychrtlíků dychtivě snažila získat místo v pirátských člunech. Prostě moc chtěli (a moc potřebovali) tu „práci“. Nevím, jak dlouho si budu pamatovat kapitána Phillipse, byť Tom Hanks byl zde dost přesvědčivý, ale ty vychrtlíky s AK-čky, volajícími zoufale: „Mě! Vyber si do člunu mě!“ ty si budu pamatovat sakra dlouho. A všichni ti bouráci ze SEALs i s celým jejich vražedným nádobíčkem a frajerským nočním seskokem do oceánu, ti dělali našim čtyřem vychrtlíkům-packalům pouhé křoví. Ještě pár slov k novodobému pirátství. Mezinárodní finanční pomoc hladovějícímu Somálsku byla (až do začátku občanské války v roce 1991) využívána také pro rozvoj rybářství. Good idea! Somálci se naučili lovit ryby. Pak přišlo znečištění moře a dílo zkázy dokonal ilegální rybolov. Z bohatých zemí připluly obrovské lodě s kilometrovými sítěmi a vyplundrovaly jim moře. Rybáři už neměli co lovit, ale dovednosti a čluny jim zůstaly. Takže teď rybaří dál. Loví lodě... A rád bych se pletl, ale pokud se podaří jim to technicky (vojensky) znemožnit, můžou třeba začít rybařit ve městech - lovit humanitární pracovníky působící v Somálsku, taktéž kvůli výkupnému. V zemi občanských válek a hladomoru to lze čekat.

Což o to, ten film mluví spotřebitelsky dobře. Jen je to dlouhé a náročné, jak 19ti hodinová šichta servantek v jídelně Papá Songa. A ano, je to výpravné a plné divadelních převleků (SPOILER - masky a kostýmy), jenže film běhá jako veverka v bubnu od jedné reinkarnace padouchů i hrdinů k druhé. Vážné otázky svobodné vůle člověka být zlým nebo dobrým, karma nekarma, moc nenakousne. Neb role jsou osudem/Bohem/scenáristou jasně rozdány. Celé to působilo dost fatalisticky. Prostě - blbá karma člověka, ta přečká i apokalypsu! :-)) Navíc, v otázce reinkarnací nám dělá trochu bordel demografický vývoj obyvatel planety Země. Dnes je nás 7 miliard, v době jedné z příběhových linií, v roce 1849, nás byla jen 1 miliarda. Čili každý pirát či otrok z té doby se reinkarnoval do sedmi lidí dneška? A nebo je to vždy jen reinkarnace kus za kus? Čili je dnes na Zemi 6 miliard lidí, kteří nemají žádné minulé životy? Zřejmě pouhé tělesné schránky, v nádrži vyrobené jídlonošky :-) A to nemluvím o úsvitu faraonů, 4000 let př. n. l., kdy bylo cca jen 20 milionů lidí na Zemi, sakumprdum. Cha! 7 miliard děleno 20 miliony dává tristní výsledek 350. Čili nám tu dnes běhá 350 lidí, co byli kdysi Tutanchamónem, při tom zakopávají o pár stovek Máří Magdalén, desítky Kryštofů Kolumbů a pět, šest reinkarnovaných Hitlerů! Slovy docenta Chocholouška: „Vy nás s tou reinkarnací ale zásobujete!“ Ale nešť, logiku stranou. Berme to chvíli karmicky :-) Tak třeba já. Škodím, kudy chodím. Ok. Svobodně se rozhodnu opravit si karmu (kombinačky značky reca mám), nebýt již svině a zbytek života páchat jen dobro. Hodnej kluk! Takže v příštím životě můžu být třeba i novodobou Matkou Terezou? A nebo budu zase svině, jen o trošku menší? Atd. atd. A kolik reinkarnací je tedy potřeba, abych se konečně úplně odsvinil? A nebo Bůh hraje s našimi osudy „Škatulata - hejbejte se!“ dle rozmaru, jak ho zrovna napadne a když slyší o karmách, mlátí sebou smíchy o zem? Vlastně o beránky na nebi? Jenže všechny tyhle zásadní otázky v našem paperbackovém Atlasu světa ani nenakousli. Za dvě a půl hodiny času! Proto dávám jen 70%, za snahu. Výsledkem je jen základní informativní brožurka pro neznalé (pro které dosud karma byla jen to, co jim visí v koupelně nad umyvadlem).