JASON_X

Na tenhle film se nabízejí dva úhly pohledu. PRVNÍ: Těžko uvěřit, že ta samá dáma, která natočila hodně povedený Surveillance, natočila ještě před docela povedeným Chained tuhle monstrózní debilitu. Příběh by rámcově ušel, ale jeho zpracování je na úrovni podřadné rozvojové kinematografie pro negramotné nebo retardované publikum. Ze všech příšerných postav a jejich herců je zdaleka nejpříšernější plesnivý bílý dědek, indická karikatura "zlého bílého sáhiba", který je ještě příšernější, než třeba dva imbecilové se stříkacími pistolkami, senilní, obézní a vrcholně nechutná bába, nebo hadí bohyně a mstitelka týraných žen Nága Déví, s šarmem ochotnické herečky po lobotomii. DRUHÝ: Mladá Lynchová si odskočila do Indie vyrobit zakázku pro Bollywood (a nebo si jen tak z plezíru natočit typický bollywoodský film), takže její Hisss nelze hodnotit standardními západními kritérii. V tomhle roztomile slabomyslném duchu a stylu se prostě tamní filmy točí a hotovo. A mně se to i tak nějak zvrhle líbí. Ale konkrétně tenhle kousek je myslím nadprůměrně naivní (= blbý) i na bollywoodské poměry. Připočtu-li k tomu ještě jakousi kreolizovanou... vlastně anglizovanou "indičtinu", v kteréžto hatmatilce jsem film viděl nadabovaný, plus příšerné slovenské titulky, jsou tři hvězdy darem z milosti, třeba za zajímavé indické reálie (ulice ve slumu s pradláky a tak), nebo za kulervoucí a nechtěně komické finále.

V návalu nadšení dávám plný počet, protože tohle se Lynchově dcerce řekl bych hodně povedlo. Těžko o tomhle filmu něco bližšího napsat bez spoilerování... prostě taková kombinace pana otce Lynche a Tarantina... Hodně se mi líbila pasáž s výpověďmi svědků spolu s paralelním filmovým doprovodem a la "jak to bylo doopravdy". Páreček dvou ujetých venkovských fízlů, buzerujících dost drsným způsobem pro zábavu řidiče, je megašílený a megavtipný zároveň. Mladá fetka i malá holka byly taky výborné. Ovšem filmu kralují Pullman a Ormond, to je bez debat. Hlavně ta Julia... A na konci dojde i na romantiku, mmm...

No... Přiznám se, že jelikož jsem nečetl knihu (zatím), tak absolutně nevím, jak bych na tenhle film reagoval, kdybych předem nečetl jeho anotaci. Pokoušel jsem se ho tedy vnímat jako sci-fi horror, ale moc přesvědčený jsem nebyl... Scarlett Johansson sbírá osamělé chlápky, nabudí je svým měkkým tvarohovitým zadkem a pak je nahaté a se ztopořenými pyji lifruje mimoprostorem kamsi... údajně na jinou planetu, kvůli chutnému lidskému masu. Ale pochybuju, že bych onu pointu takhle pochopil, kdybych si ji předem nepřečetl. A to přitom nejsem tak úzkoprsý a jednosměrně omezený, abych si nedokázal vychutnat nějaký experimentální a jinotajný art. Ale tohle... tohle na mě asi bylo experimentální až příliš. Trochu rozpačitě dávám třetí hvězdu za pěknou Scarlett, za zajímavě tíživou až zlověstnou atmosféru, za bizarní konec se svlékáním kůže a hlavně za scénu se zdeformovaným chudákem, to byla fakt síla. A v knihovně hned hrábnu po knižní předloze.

Čekal jsem nějaký pochmurný katolický sirotčinec, ve kterém budou malé chlapce týrat sadistické řádové sestry a análně je zneužívat nadržení flanďáci, a tak jsem film dlouho odkládal. Ale on to byl nakonec sirotčinec republikánský a hoši naštěstí nebyli zneužíváni, jen dostali občas pár facek. Nebo řezů nožem. Nebo je utopili zaživa. Ale ne, schválně přeháním, film je to sice chvílemi brutální, ale i lyrický a takový - skoro se to štítím napsat - laskavě hřejivý. Zkrátka pestrá směsice nejrůznějších vášní, vznešených i nízkých, v sirotčinci kdesi uprostřed španělské stepi, prozářená zlatým slunečním svitem, obarvená rudou krví a poznamenaná okolním běsněním občanské války. Dějová linie se zjevujícím se duchem je skoro nadbytečná a místy až rušivá, film by byl skvělý i jako "pouze" realistický. Zajímavá, hutně atmosférická a po filmařské stránce povedená záležitost.

Začátek filmu je vnadný... tím chci říct, že mě navnadil, měl jsem totiž za to, že film naváže tam, kde skončil nepovedený originál, tedy v sedmdesátkách, ovšem v moderně natočených sedmdesátkách. Po deseti minutách ovšem přišla nepříjemně studená sprcha, když děj vskočil do současnosti za zvuků nějaké příšerné současné taneční hudby a objevila se parta Leatherfaceových budoucích hraček; tak nesympatickou sestavu lidských jedinců jsem už dlouho v žádné vyvražďovačce neviděl a nemohl jsem se tedy dočkat jejího postupného vyvražďování (naštěstí jsem nemusel čekat dlouho). Ale scénárista neměl bohužel příliš bujnou fantazii, slabota. Poslední filmová třetina je potom tak neskutečně a neuvěřitelně mozkorvoucí, že jsem její děj sledoval s pootevřenou hubou a totálně perplexním výrazem. Ale zároveň jsem si říkal, že je to tak monstrózně blbé, až je to vlastně zábavné. Jen by mě zajímalo, jestli tohle rejža myslel fakt vážně, nebo to byla nějaká rafinovaná dadaistická recese... Nejlepší scény filmu: Leatherface v lunaparku (trestuhodně nevyužitý potenciál) a Marvin u mrazáku. Třetí hvězda za vrcholnou šílenost scénáře - natočit něco takového chce buď pořádné koule, nebo o kolečko míň v hlavě; sám nevím, co si o tom mám myslet. Navrhoval bych toto pokračování: Leatherface se pod vlivem sestřenky stane starým dobračiskem, naučí se mluvit, číst a psát, v neděli bude chodit do kostela a ve všední dny pomáhat v domově důchodců. A jednou za rok pak půjdou společně se sestřenkou k šerifovi na krocana.

Vynikající pokračování remaku z roku 2003. Sice už ho nezdobí Jessica Biel, zato si ale divák dvojnásobně užije skvělou postavu šíleného šerifa a jeho zdegenerované a šílené příbuzenstvo. Špína a smrad odporné jižanské chatrče i jejích obyvatel je cítit i přes obrazovku, k tomu spousta brutalitek a zároveň nadsázky a ujetého humoru (třeba operace strýčka Montyho)... Platí to samé co minule - nebýt parkinsonovské kamery, dám klidně pět, prvotřídně jsem se pobavil, poklesle a přízemně. DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: V uzavřených místnostech je práce s benzínovou motorovou pilou zakázána, takže si prosím neberte špatný příklad z Leatherface a porcujte mrtvoly buď někde venku, nebo hezky postaru sekyrou a rámovkou.

Filmy s tématikou násilí mě většinou dobře pobaví - buď je totiž ono násilí zobrazeno s nadsázkou, nebo navíc i s humorem (Tarantino, Rodriguez a jim podobní, všelijaké horrorové krváky, řežebné akční filmy apod.), a nebo jsou ony filmy tak dementní a nerealistické (např. mnohé exploaťáky a slashery), že se nedají brát vážně a jsou zábavné nechtěně. Ale pozor - britský thriller Eden Lake je z úplně jiného těsta. Je natolik realistický, že mně samotnému, otrlému cynikovi, kdysi napoprvé dost nehezky zkazil náladu a vryl se hluboko do filmové paměti. Teď jsem si ho dal po čase znovu a zkazil mi náladu podruhé - konfrontace kempujícího londýnského párečku s partou agresivních, vulgárních a bezostyšně vylízaných teenagerů, je opravdu nepěkná a nemilosrdná. Vzkaz je jasný (a stejný, jako u obdobných amerických kousků): Měšťáci, nejezděte na venkov, může jít o kejhák. Hodně nepříjemný film. Z hlediska působivosti a sugestivity jeden z vrcholů žánru, i když hlavní hrdinka je chvílemi nevěrohodná a závěr (s rodiči spratků) je už zbytečně přehnaný.

Havajský míšenec Jason Momoa vůbec, ale opravdu vůbec nevypadá jako Indián a jeho filmová ségra jakbysmet (což mi dalo blaze vzpomenout na Vinnetoua a dederonské indiánky s Gojko Mitićem, ve kterých Indiány hráli jugoslávští cikáni). Ale tahle stylistická drobnost je asi to nejvážnější, co bych jeho režisérské prvotině vytknul. Road to Paloma je celkem příjemný a relaxační film. Jeho scénář je, pravda, trochu jednodušší, ale zase ne úplně dementní - zkrátka dva týpci s motorkami se potkají na cestě odněkud někam, jeden zdrhá před federály, druhý před svou starou, skámoší se spolu a jedou společně dál, cestou zachraňují ženy v nesnázích, rvou se s hajzly, vedou chlapácké rozhovory, spí u ohně v poušti, snídají kafe a cigára, hraje k tomu pohodová muzika a tak. A fízlové jsou jim pořád za zadkem, blíž a blíž... Žádná existenciální či filosofická hlubina, ale na modelingového svalovce s extrémně výraznými nadočnicovými oblouky a s genetickými sklony ke kanibalismu a lovu lebek, je to docela solidní práce. Nečekaný konec je velké plus a druhé velké plus je mihnuvší se nestárnoucí (*1967!) kráska Lisa Bonet, nezapomenutelná mulatka z Angel Heart (se kterou má Momoa, jak zjišťuju na wiki, v civilu dvě děti). Silné tři.

Zrovna nedávno jsem si stěžoval, že už jsem hodně dlouho neviděl film, který by mě opravdu hodně nadchnul, esteticky i obsahově zároveň, a ze kterého bych byl upřímně potěšený až nadšený. A tohle je on! Compadre Jarmusch se vrátil na plné koule a nekompromisně si potvrdil svoje místo v mé režisérské Top 10. Jeden z nejlepších a nejoriginálnějších upírských filmů, který jsem kdy viděl... a že jsem jich už viděl. Pozérské? Afektované? Emo? Ať si. Mně se to zatraceně líbilo. Jarmuschovi upíři mají umělecké sklony a nedbale elegantní image dekadentních rockových hvězd, milují staré věci, třeba staré župany, staré hudební nástroje, nebo starou hudbu a poesii, jejich bejváky jsou plné gramofonových desek a jiného retro harampádí, rádi vzpomínají na svá dávná přátelství s básníky a hudebníky, romantiky i nihilisty (i když lidi moc nemusí a nazývají je "zombie"), po probuzení si říkají "dobrý večer" a "už je venku tma?", plánují sebevraždu dřevěnými kulkami, pijí krev z malých sklenek na stopce a po pár decentních ale lačných doušcích se na několik okamžiků dostávají do euforie, jež si nezadá s euforií poživačů opia... Ovšem když svou dávku nemají, upadají do apatie a sklíčenosti, a jejich abstinenční příznaky jsou podobny příznakům abstinujícího heroinisty. Ústřední herecké duo (Adam a Eva) je fantastické, celým filmem se line geniální, povětšinou nostalgická kytarová hudba (divák možná vzpomene geniální kytaru Neila Younga v Dead Manovi) a děj se odehrává ve dvou příhodných městech - marockém Tangeru, proslulém doupěti beatniků, hippies a jiných alternativců, a v severoamerickém Detroitu, opuštěném, vymírajícím a zdevastovaném městě duchů, ke kterému jsem nedávno náhodou taky něco napsal... ( http://www.csfd.cz/film/293808-requiem-za-detroit/ )

Natočit krvavý splatter coby PC hru, viděnou (=hranou) očima vraha, považuju za naprosto skvělý nápad. A když se k takovému neotřelému nápadu navíc ještě přidá pohledná vizuální stránka, kulervoucí gore efekty a vydatná porce nadsázky a černého (vlastně rudého) humoru, je na světě jedno z mých nejpříjemnějších horrorových překvapení poslední doby. Italové zaperlili. Kvůli roztěkané kameře se na film sice hůř kouká, ale díky krátké stopáži se to dá vydržet a hlavně v tomhle případě je skákající a švenkující kamera opodstatněná. A naprosto mě dostala geniální ústřední filmová skladba L. A. Cop Duo Theme od pána Protector 101, ryze osmdesátková, syntezátorová, skvostná, rajská, božská... Přehrávám si ji momentálně už asi čtvrt hodiny ve smyčce stále dokola a minimálně další čtvrthodinu ještě určitě budu, to se mi naposledy přihodilo s třemi songy z filmu Drive.