JASON_X

Oproti jedničce méně akční, respektive s pomalým rozjezdem, ale zase dějovější, epičtější a v neposlední řadě esteticky krásnější. Některé interiéry mi připomněly Kubricka (navíc ještě zazní "kubrickovský" vytuněný Händel), některé scény zase Tarantina (samozřejmě Kill Bill 1, i když ten sníh v Džakartě byl dost surrealistický...) Bijec Rama vyzrál, působí mužněji, sadističtěji a frekvence jeho úderů je rychlejší než u trashmetalového bubeníka, ale předvádí toho o něco méně než minule (aspoň zpočátku), stejně jako Vzteklý Pes... Nadchla mě ovšem hluchoněmá Kladivářka a i Baseballista byl kúl. A i když mě opravdu příšerně štvala nekontrolovaně běsnící kamera v akčních scénách (tak šílenou kameru jsem už dlouho neviděl), dávám aspoň čtyři - indonéský způsob akčňáku zdá se mi velmi povedeným. Nejlepší citát: "Kdysi to tu mělo úroveň, ale dneska už sem pustí každýho. Chodí sem běloši v sandálech a šortkách, chlastají pivo a šukají levný děvky na hajzlech jako zvířata..."

V mezích žánru docela dobrá záležitost. A to jsem si Parkera pustil s předpokladem, že to bude klasická stathamovská srajda, protože tenhle můj jmenovec vypadá spíš jako manekýn než jako drsňák. A hlavně mě děsila účast portorikánské divy Lopezové, která je v mém análu už nesmazatelně zapsaná jako "ta s tou pojištěnou prdelí". No ale v průběhu filmu jsem se přistihl, že mě to bez námitek docela baví a necelé dvě hoďky svižného a nápaditého děje mi utekly jako voda. Statham je samozřejmě jako obvykle gauner, samozřejmě charakterní a sympatický, samozřejmě že "těžko ho zabít" (ale není nezranitelný) a předvede několik dobrých gagů (ten nejhezčí je asi "bod zásobníkem"). Jennifer je pořád kočka, i když už jí (jejími slovy) "bude skoro čtyřicet" (ehm...) a po penězích a bohatých chlapech lačnou flundru zahrála slušně. A Nick Nolte... se ve filmu mihnul možná proto, že neměl ten den nic lepšího na práci. Jen mě trochu mrzelo, že nedostal víc prostoru můj uzenáčský oblíbenec Clifton Collins. No a taky se mi líbily floridské exteriéry, pár leteckých záběrů bylo hodně pohledných. Nenapadá mě nic víc, co bych k tomu napsal; solidní oddechovka na několik použití.

Nolanova prvotina byla posledním filmem, který jsem od něho ještě neviděl. A je jeho prvním filmem, který nehodnotím všemi pěti. Ale na celovečerní (téměř) prvotinu, která na první pohled působí jako nějaký studentský film (jedná se prý o film "bezrozpočtový"), je to skvělá práce. Rozsekání příběhu na mozaiku časově nelineárních střepů mi samozřejmě připomnělo následné Nolanovo geniální Memento a já osobně shledávám tenhle způsob vyprávění hodně zajímavým. Původně jednoduchá zápletka se díky několika nečekaným zvratům změní v zápletku překvapivou. A námět filmu mi dal živě vzpomenout na moje existenciálně silné pocity poté, co mě kdysi vykradli, byl to fakt úžasný zážitek; no a po filmu se ze zajímavostí dozvídám, že popudem k jeho napsání byl pro Nolana také zážitek s vykradením jeho bytu...

Obrovsky příjemné překvapení - komorní, minimalistický a přitom pohledný a záživný thriller s výbornými představiteli ústřední trojice. Skvěle jsem si ho užil, moc se mi líbil a bavil mě, ale stejně si neodpustím pár hnidopišských "ale": Stejně jako jsem psal už k The Grey - jak si každý zvídavý člověk může snadno ověřit, útoky vlků na lidi jsou z 99% mýtus. To bych ale scénáristovi vyčítal nejméně, vždyť přitažené vlasy k podobným filmům neodmyslitelně patří a scény s vlky jsou nejlepší z celého filmu. Víc mi však vadily jiné drobnosti - třeba když mrzne až praští a já strávím noc na sedačkové lanovce, budu mít určitě přes noc čepici i kapuci přetaženou přes xicht. A určitě se ráno neprobudím s holou rukou přimrzlou k zábradlí, protože ruce bych si i ve spánku samozřejmě instinktivně udržoval v teple, zvlášť když nemám rukavici. A i kdybych byl stydlivá dívka, nevím jestli bych se v téhle situaci radši pochcal do kalhot, než na chvíli vystrčil frndu na vzduch, obzvlášť když by můj "soused" spal... Ale jak říkám, celkově velká spokojenost, třeba ty otevřené zlomeninky byly fakt rozkošné...

Ano, je to přesně tak - pro děti to příliš není (i když je to místy dost přeslazené) a pro dospělé taky ne. Tak pro koho vlastně? Nejspíš především pro fanoušky Angeliny Jolie, která hrála fakt dobře. Jen s těmi lícními kostmi to možná kapánek přehnali, ale budiž. Za zmínku stojí ještě určitě Sam Riley jakožto muž-havran. Aurora/Růženka je ovšem tragická - její oligofrenní tvář a retardovaný úsměv mě silně odpuzovaly a vyvolávaly ve mně hodně nelibé pocity. Scénář filmu psala žena (autorka scénáře k Alice in Wonderland) a je to znát - děj je zřetelně feministický, hlavními hybatelkami příběhu jsou ženy, mužům jsou určeny role troubů (princ), submisivů (havran), hnusných hajzlů (král), nebo tupých trubců-vojáků. Takže pokud jste žena, máte ráda Angelinu a nesnášíte chlapy, mohlo by se vám to líbit. Jo, abych nezapomněl - vizuálně je film přece jenom docela pohledný.

Od Amélie z Montmartru jsem asi neviděl tak vizuálně opulentní, nápaditý film, z jeho obrazů jsem byl hodinu a půl skoro permanentně unešený. Navíc v něm ještě hraje taková spousta známých a skvělých herců, že jsem nevěděl, kterého si vychutnat dřív. No ale co je všechno tohle platné, když mě nezaujal a nebavil zmatený a nezáživný příběh... Věčná škoda mrhání tak výrazným výtvarným a režisérským talentem na tak slabý, bezpohlavní scénář...

Nezapomenutelný duchovně estetický zážitek. Viděl jsem tenhle dokument kdysi dávno na ČT2, jen jednou, ale tak silně na mě zapůsobil, že se mi myšlenky na něj čas od času stále vrací. Kdybych byl umělecky tvořivý a chtěl tvořit nějaké to "umění", chtěl bych dělat přesně takový druh umění, jako Andy Goldsworthy. Umění jakožto součást přírody, krajiny, umění úmyslně jen dočasné a pomíjivé, což mu (možná paradoxně) dodává obrovskou existenciální sílu a hloubku. Křehká stavba z ledových rampouchů, která začne zákonitě zanikat s vycházejícím Sluncem, dlouhý pás ze spojených stromových listů, který jako zelený had pomalu pluje po hladině meandrujícího potoka, dřevěný propletenec na mořském břehu při odlivu, jehož život neodvratně skončí s dalším přílivem... Vrcholná krása.

Jedna z nejlepších asijských duchařin, kterou jsem kdy viděl, není ani japonská, ani korejská, ale kupodivu thajská. To "kupodivu" proto, že všechny thajské filmy, se kterými jsem měl dosud tu čest, na mě působily tak nějak neumětelsky, rozvojově, nedomrle... Ale tohle je prosím plnotučný a plnokrevný filmařský počin s místy parádně hustou atmoškou, srovnatelný s jakoukoliv obdobnou japonskou nebo západní produkcí. Jsem za tuhle thajskou perlu moc rád, silné čtyři. Jen mě mrzí, že závěrečnou pointu jsem já blbec zahlédl ještě před sledováním filmu, když jsem na něj šteloval české titulky. Nevím tedy, jak bych na ni reagoval nepřipravený, ale určitě by pro mě byla hodně mrazivě (tedy příjemně) překvapivá. Ale i tak působivý zážitek.

Těšíte-li se na superrychlé zombie, běhající ulicemi, lezoucí po stropech a trhající a žeroucí všechno živé, co jim přijde pod zuby, budete asi zklamaní. Tenhle decentní a komorní film totiž pojímá fenomén nemrtvých z úplně jiného hlediska... Přesto je v něm několik působivých thrillerových výjevů a pomocí několika dějových zvratů je dosaženo slušné dávky napětí. Španělé opět zaváleli, na tamní současnou kinematografii bych si měl asi pořádně posvítit.

Dokumenty (zatím?) nekomentuju, protože to už by mi z toho psaní asi hráblo, ale tenhle mě natolik zaujal, že musím. Neměl jsem totiž až dodnes o umírání Detroitu ani potuchy. Takže tedy pro mě velké překvapení i velká zajímavost. O příčinách pádu města se ve filmu mluví dost, tedy jen krátce k těm následkům - po zhlédnutí filmu a po přečtení si nějakých dalších informací nechápu, že v tomhle vybydleném a "afrikanizovaném" městě ještě stále zůstává oněch deset procent bělochů, stejně jako bych nechápal třeba to, kdyby žilo deset procent bílých v Chanově. Ona možná ta realita nebude zase až tak extrémně nesnesitelná, jak nám ji tvůrci vylíčili... Vždyť tam přece musí nějací lidi chodit třeba i do práce a vydělávat love, protože koho by tam potom ti negramotní negři na ulicích přepadávali, že jo... Neradostný dokument, Mogadišo uprostřed Severní Ameriky... A za všechno může rozporuplná osoba Henry Ford, který byl na jednu stranu celoživotně postižený chorobným antisemitismem, ale natáhnout do "bílého" města desítky tisíc zaostalých zulukafrů z Jihu mu rozpaky nečinilo... Ovšem jedno pozitivum na celé situaci vidím - až budou hollywoodští zase točit nějaké epické postapo, nemusejí stavět drahé kulisy, ale můžou přijet natáčet exteriéry sem.