PetrPan

Film ve mně vyvolal především pocit, že chci (do) Emily Blunt. Po deseti minutách jsem se ho s úlevou zbavil.

Miluji Tě, je jen slovo, já dokážu Ti to činem, já miluji Tě tak mnoho, že Ti vrazím krumpáč do prdele. Krásného Valentýna, má lásko!

Film složený ze střípků dramatu a lehké poetiky vytváří zvláštní mozaiku příběhu o přátelství, svobodě a síle čelit svému osudu. Throw Down rozhodně není pro diváka hledajícího příběhy s nabroušeným ostřím, několik silnějších okamžiků se tu objeví, ale ani ty Vás neříznou nijak hluboko. Tím víc si pak užijete tu lehce ulítlou poetiku představovanou záchranou uvízlého balónku či úprkem s náručí plnou peněz. Jinými slovy, musíte být tak trochu pako, abyste tuhle hongkongskou podivnost dokázali ocenit. A jste?

Famózní prča s kanálem Syfy v Oblasti 51 a strašlivým mimozemským predátorem s působivým přízviskem Lady Smrt a fyziognomií vzrostlého důchodce s chodítkem. A pozor není sám! Potkáme tu i Pacienta Nulu, nejńebezpečnějšího extraterestriala ze všech, béře na sebe totiž podobu kohokoliv se dotkne, v reále totiž vypadá jako latexová figurína bez tělesných vývodů, není se tedy čemu divit. Pak je tu ještě Malý Čert, mládě strašlivé Lady a vzhledem k tomu, že mi nepřipadají vhodné vtípky na tělesně postižené, nebudu jej k ničemu přirovnávat. Do Oblasti 51 jsou po letech zástěrek a lží konečně pozváni novináři a nejsou jen tak ledajací, investigativní blondýna, hezký to oxymoron, že?, seladon, dementní fotograf a vcelku sympatická kameramanka, ovšem s vybavením pro natáčení homevidea. A začnou se dít podivuhodné věci, v podzemí lupne, ve vojácích hrkne a na světě je další filmový průser. Zábava však zaručena!

Vysoce virulentní a patogenní extraterestriální mikroorganismus napadne malou posádku neméně malé výzkumné stanice na Marsu. Projevem onemocnění je smrt a následně změny chování agresivního charakteru. Nemocných přibývá, teror se stupňuje a divák se nudí. Podobné sci-fi opičárny obvykle sází na akci, napětí a postupnou likvidaci bezmocných lidských tvorů, tady se dočkáme jen občasných stydlivých záběrů na čerstvé zombie, přesunů zbývajících členů posádky z bodu A do bodu B, bodu C a bodu D, tmy, monumentální digitální prachové bouře a psychicky labilního Schreibera. Přišlo mi to tak trochu málo, no.

Precizní červená knihovna, kterou bych před pár lety přirovnával k Danielle Steel či Rosamundě Pilcherové, dnes bych si rád vzpomenul na ty city. S přibývajícím věkem mi asi měkne mozek, zatím tedy jen ten, Kate Winslet jsem měl pořád chuť oslintat. Moje pragmatická polovina říká: nereálná vykalkulovaná klasická hollywoodština o dokonalosti lásky, ta druhá, jejíž jméno jsem zapomněl, neřekla nic, ale navlhčila mi oči.

První balada Kytice skončí dřív než si ji vůbec uvědomíme, druhá o Vodníkovi tento hendikep vyvažuje a pro změnu se toho konce nemůžete dočkat, a to i přes českou Sissy Lindu Spacek Rybovou, Švandová pak v roli matky exceluje, ale je z ní spíš cítit civilní závist staré pornoherečky nad neortodoxními sexuálními hrátkami s Vodníkem, které jí byly zapovězeny. Ve Svatební košili se potkáme s rozcuchaným Rodenem na laně a jeho řevem, který značí, že si roli patřičně užil. Proč byl umrlý Jiří Schmitzer přioděn jen bederní rouškou je pro mne záhadou. Morální dilema jsem si prožil u Dceřiny kletby, kde pánbíčkářská a zjevně jízlivá matka, sic prokleta svou kurvící se dcerou, odchází ze scény jako vítěz, předpokládám, že to byl ústupek Věře Galatíkové, která si nepřála žádnou katarzi ani úder bleskem. Z celé sbírky jsem se nejvíc těšil na Polednici, bohužel ta je v celém souboru absolutně nejodfláklejší, místo děsivé příšery z bájí Bolek Polívka, asi pokus o zlehčení, no haha. Zlatý Kolovrat, nahá Aňa, úžasná Nina Divíšková a pro mne nejlepší balada! Na závěr pak Štědrý den, v němž zemře nemluvná Stella Zázvorková, která se po celou dobu tváří, že něco ví. To už se ale nedozvíme, protože dohořela poslední svíce.

Wrong Turn, který je již nějakou dobu pevně usazen v konečníku filmové kvality svým šestým pokračováním dokazuje, že být v prdeli pořád nemusí znamenat totální dno. Valeri Milev dal sérii nový impuls a místo bezduché, ale svým způsobem zábavné, řezničiny, tu máme ultranudnou bezduchou píčovinu s lookem devadesátkového céčka, kde ani těch několik gore scének nedokáže diváka zbavit neodbytné myšlenky : Vypni to, vypni to. Nutkání jsem odolal, polospánku ne, odpad jak vyšitý.

Nekorektní a dokonalým způsobem přisprostlá westernová komedie, kde si Millian s grácií vychutnal další svou poměrně obvyklou roli špinavého klaďase. S jeho ženským parťákem Susan George jsem už měl trochu problém, tu naivku ji ne a ne uvěřit, všechno ale spravil, a to jen svým charismatem, Kojak, a to nebyl jeho Franciscus bůhvíjak skvěle napsaná postava. Ale když i do špatné role dáte takovýho herce, máte vystaráno. Nechyběl ani lehký sociálně kritický podtón v podobě vykořisťovaných vesničanů, nepůsobil však nijak rušivě. A nakonec kulomet! ( Djanga ale nečekejte)

Multigeneračně vlhkotvorný Drákula sice totálně kašle na nějaké vykreslování se s atmosférou své doby, a tak tu máme romantický středověk čisťounký jako povlečení v kamenické nemocnici a panovníka, který obětuje svou korunu a národ za život svého syna. Ale to byl samosebou jen povzdech, na věrnou historicitu si dosud nevyprávěný příběh Napichovačův opravdu nehraje. Máme tu jen velmi korektní fantasy poudačku o nesmrtelném monstru s nesmrtelným srdcem, ale funguje to docela slušně, akce je dostatek, triky jsou fajn a patosu je tak akorát. Navíc pokračování s výraznější účastí prvotního upíra v podání Charlese Dance slibuje zajímavou zápletku, nechám se překvapit.