Padme_Anakin

Film pro chlapy, nic pro uplakané holky. Velmi syrové, hodně otevřené a drsně upřímné, až to drtí malíčky. Beznaděj a zoufalství jsou hmatatelné natolik, že se ve mně všechno obrací a svírá. Působí to reálně a lehce zpracovatelně, tzn. uvěřitelně. Hodnotím vysoko. Kmotr Matildy Rose předvedl na svůj věk úžasný herecký výkon, klobouk dolů.

Příjemné pokračování předchozího počinu. Pěkně potrhlá párty přestárlých páprdů prodlužuje panování před potěrem. Pohodový psychotik působivě pobaví. Paralyzovaný pseudogénius plánuje patřičnou pomstu. Při partnerském parafrázování půjde pára porůznu. Padouchů přibývá. Panímáma pilně pastýřuje. Pavučinka patriotů povedeně páskuje prostor. Panovačný podlehne. Padesátníci pnou použitou pleť. Parádní pokoukání. Potěšeně plesám.

Tomuhle filmu jsem se cíleně vyhýbala a to z jednoho prostého důvodu – psychologická dramata nevyhledávám, to spíš naopak – obcházím je obloukem. Teď musím však otevřeně přiznat, že tenhle film za odkoukání rozhodně stojí. Přesto – pár negativních poznámek – od začátku jsem měla pocit, že mě něco „divně táhne“ a něco „neladí“. Bylo zřejmé a nabíledni, co se bude dít a jak se příběh bude vyvíjet. Fakt, že protiva umí být i milý, není nic překvapivého, natož ohromujícího, stejně tak stanovení diagnózy či propletenec mezilidských vztahů není žádným objevem. Vnímám to příliš strojené, připravené a našponované tak, aby divák rezonoval. V tomto ohledu tedy vážně nedokáži rezonovat tím správným způsobem, resp. jak to pravděpodobně režisér filmu zamýšlel a chtěl. À propos, je-li režisér filmu téměř v hlíně, netrápí mě to, poněvadž se na něj nemusím dívat, ovšem je-li hlavní postava téměř v hlíně, je to skličující pohled. Od jistého věku by se herci neměli obsazovat do hlavních rolí. Na druhou stranu – poselství filmu je tak silné, jasné, čisté a ryzí, že to se mnou stejně nakonec pohlo a dostalo mě to. Takže ve finále hodnotím vysoko, ne sice do plných, ale jasné čtyři dávám.

Pohorky, desítky, hnědý. Divný botky, divný. Jidášův brouk žije. A vše, co má víc než čtyři nohy, není savec. Napoleon nezemřel, pracuje v údržbě metra. Lady broučilka ze zoufalství patlá okénka. A jakmile se v metru hustě lepí bota, malér je velmi blízko. Inteligentní hmyzáci jsou rozkošní a kamarádští. Ovšem jen mezi sebou. Lidé jsou předkrm i hlavní chod. Nezbývá, než použít zapalovač.

Telefonát: „Tady je psychiatrie. Máme tu dva útěky. Teď se vracejí. Tady je ještě psychiatrie, ti dva, co utekli, už zase prchají, vrátili se a zas utíkají.“ Největší pitomec z blázince unesl nejnebezpečnějšího chlapa aneb mozkem celé operace je Kentán z Montarži. Užvatlaný prosťáček je naivní a dobrosrdečná postavička. Naproti tomu málomluvný drsňák Ruby s kamennou tváří je jeho přesným opakem. Tahle nesourodá dvojice je na útěku před policisty i mafiány a tudíž donucena spolupracovat. Znamenitá, vtipná a osvěžující komedie plná akce, ztřeštěností, růžových kostýmků, prdících polštářků a prvotřídní výměnou aut. Ruubyyy! Hoooovno!

Haló, slyší mě někdo? Tisíc deset. Tisíc jedenáct. Tisíc dvanáct. Běžte! Honem!!! Prezident je mrtvý, ve městech vládne absolutní chaos a nákaza se naprosto nekontrolovatelně šíří po celém světě. Matka příroda je masový vrah, nikdo není lepší, ani kreativnější. A jako všichni masoví vrazi, ani ona se nemůže zbavit touhy, nechat se chytit. K čemu by jí byly brilantní zločiny, když se k nim nikdo nehlásí? A tak nechává drobečky a v nich skryté nápovědy. Hrdlo se svírá, dech se úží, srdce tluče jako o závod, buch buch, buch buch. A zoubky cvakají, cvakají staccato. Rákšasy nebrat, vtlačí se do osobního prostoru bez ptaní a nedůstojně slintají. A pozor. Zvuk je přitahuje. Tak ani pípnutí.

Konec je začátek. Všichni jsou mrtví. Kde jsou všichni, Holly? Jsou mrtví, Dave. Ale kdo? Všichni, Dave. Co? I kapitán Hollister? Všichni jsou mrtví, Dave. A co Kristina Kochanská? Je mrtvá, Dave. Chen snad ne?! Je mrtvý, Dave. A co Rimmer? Je mrtvý, Dave. Všichni jsou mrtví! Úžasný dialog mezi Davidem Listerem, tj. odredovaným, věčně ušmudlaným, lenivým mladíkem a Hollym, palubním počítačem Červeného trpaslíka s IQ 6000. Pak je tu hologram Arnolda Rimmera, naprostého břídila a dokonalého neurotika, k tomu Kocour – Felis sapiens – potomek Frankensteina a hranatý android Kryton s vírou v křemíkové nebe. Koktejlová směska namíchaná tak originálně a vtipně, že mě bavila ve všech dílech, přesto pokaždé jinak – občas slaboduchým humorem a nechutnými fórky, jindy skvělými výměnami a neotřelými výrazy, mnohdy i svou jízlivostí, potměšilostí a výsměchem všemu a všem. Po sečtení a podtržení – parádní vesmírná plavba. Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!

Tak Vy a ta bloncka jste našli ten meteorit? Jo, našli. Vyhodil mi auto do vzduchu! A od tohoto okamžiku se začínají dít fantastické věci. Praskání laboratorních sklíček, genová konfigurace neznámá, sirovodíkový odér, žluté houbičky a vlnící se ploštěnci. Překotný vývoj v přímém přenosu. Na sex není čas. Nastupuje mitóza. Otázka zní, kdy se život mimozemského původu vymaní z podzemních jeskyní a lidé se dostanou na jídelní lístek. A pak teprve začne to správné koko tuky tuky - aneb - kdybych byl velký zlý mimozemšťan v nákupním středisku, kde bych byl? V prádle. Ne Ty, pták. V prádle! Nesourodá čtveřice – Ira, Harry, Allison a Wayne – se vetřelcům postaví čelem. O ne. Pardon. Rektem. Celkově shrnuto – osvěžující, vtipná a pestrá oddechovka.

Dnes budu mít svou premiéru komentáře v lehce negativním duchu a vyndám ze sebe trochu kritiky. Tohle dílo mi nesedlo. Nechala jsem to ustát a koukla na to s odstupem času znovu. A stejně mi to nesedlo. Většina postav se chovala jako naprostí analfabeti, obzvláště ve chvíli, kdy se rozplývali nad užofkou s ostrými zoubky a mluvili s ní „ťuťuňuňupuťu“. Vskutku pikantní. Pak dcera, která svého otce nenáviděla tak, že z toho mrazilo a jejich pokroucený vztah se propadal do stále hlubší nenávisti s přáním smrti pro toho druhého. Výživně osvěžující. Tak a dosti bylo ironie a hany. Blonďatý Hajnz mě parádně pobavil a cele zaujal. Fassbender byl excelentní a pro mě to byla jaksi jediná zajímavá postava. Pouze s ním jsem se na chvíli mohla emocionálně sžít, s robotem bez emocí. Tomu říkám paradox. A potom bych tedy ještě zmínila vizuál. Ano. Efekty byly dost dobré, místy úžasné a dech beroucí. Ale jinak? Kryndypyndy. O ničem. A závěrečná scéna pohlcující soulože, no, brrr. A teď ještě váhám nad hvězdami... tři… dvě... tři... dvě... budu hodná, dám tři, ale sama nevím, proč...

Poflakující se feťačka se ocitá uprostřed tajných služeb, v místě, kde volba vlastně žádnou volbou není. Pokud se nepodvolí, místo na hřbitově už má připravené. Z divoké a nedisciplinované Nikity se během několika let stává nejen půvabná mladá žena, ale především vycvičená agentka s jediným posláním a do papíru už se věru střílet nebude. Dvojí život ji však začíná dohánět a postupně i ničit. Křehká Anne Parillaud je v roli Nikity naprosto úchvatná, místy dojemná a něžná, jindy brutální a někdy upřímně zoufalá. Za zmínku jistě stojí i charismatický Tchéky Karyo, jenž pod drsným a nesmlouvavým zevnějškem pečlivě střeží své tlukoucí srdce a v neposlední řadě bezcitný a ledový Viktor Čistič, ze kterého běhá mráz po zádech a nahání opravdový strach. Pro mě je tento film bez vady. Prostě stručně „špica“.