DwayneJohnson

Komentář obsahuje možné spoilery!!!! Kdyby tenhle film vysílali někdy kolem vánoc, řekl bych si, že to snad byla lepší pohádka než Tři oříšky pro popelku a pouštěl bych si ho třeba každý rok. Jenže Zločinec žádná pohádka není, je to kriminální drama, pro mě bohužel tak věrohodné jako zpěv Ivety Bartošové. Co se mi nelíbilo? Určitě v první řadě herci, Vala jsem nikdy neměl rád a ten jeho obtloustlý obličej, ten tomu vůbec nepřidal, Stephena, toho bych ještě skousnul, ale hlavního " padoucha" Harolda, to ani náhodou. Připomíná mi spíš Chrise Rocka a obsadil bych možná do nějaké komedie, ale ne jako sadistického dozorce, který si to ještě evidentně užívá před svými spolupracovníky. Ale co mně nejvíc vadilo, to byla obrovská spousta klišé, kterou jsem už teda hodně dlouho nikde neviděl. Jen namátkou- milující manželka, odhodlaná manželka, zoufalá manželka, ale nakonec napravená a u uvědomělá, dále potom např. nováček se skamarádí s masovým vrahem, dozorce vytáhne na vězně nůž a co mně úplně zlomilo vaz, kriminálníci a vrazi, kteří se každý den málem pozabíjí, kryjí spoluvězně vlastním tělem při střelbě, tak takovouhle peachovinu, tu hned asi tak někdo nevymyslí. Sečteno, podtrženo, to si opravdu raději pustím Mrazíka, i když jsem ho viděl asi už 50 x.

Nikdy bych nevěřil, že se dá natočit o umírání tak krásný film. Až do včerejška. Andreas mě vyvedl z omylu. Naprosto dokonale. Konečná uprostřed cesty je natočena přesně tak. Přirozeně, autenticky, ke smutnému, ale přesto konci, který jednou čeká na každého z nás. To je na tomhle světě jediná jistota. Asi to tak má být.

Bůh nemá rád určitě komunisty..... Tahle věta mi asi nejvíc utkvěla v paměti. Až tragikomický dokument, který se ohlíží o skoro padesát let zpátky a mapuje násilné převzetí moci v Indonésii. Milión zvražděných, převážně komunistů, ten mluví už jenom sám za sebe. Jejich tehdejší katové po těch několika desítkách let dělají, jako by snad lovili králíky nebo přemnožené krysy a ani nehnou brvou a souhlasí s něčím, u čeho se mně můj rozum už tak dlouho nepříčil. Když to tak vezmu, jsem nakonec velmi rád, kde jsem se narodil. A to rozhodně nežiju v ideálním státě.

Trošku jiný Goya, než jsem očekával. Je to spíše taková směs vzpomínek tohoto světoznáméno malíře, na sklonku jeho života. Největším kladem je zcela jistě podmanivá hudba, výtvarná stránka a také přesvědčivý výkon Francisco Rabala.

Tenhle film by bylo možné hned zavrhnout. Teď mám na mysli hlavně první půlhodinu, která je k uzoufání nudná a těžkopádná, až z toho bolí oči. Někdo by zas mohl poukázat na práci policie, na její skoro amatérské postupy, jak při vyšetřování, či při výsleších, těm bych doporučoval podívat se např. do naší nedaleké minulosti, na manžele Stodolovi. Ono to tak vážně možná trošku vypadá, hlavně ze začátku, jako snad nějaká až skoro satira, ale to vás rychle přejde, to mi věřte. Pak tahle celá kriminálka nabere rychlé tempo a spád, k čemuž prispěje i zajímavé profilování postav a hlavně konec, který vlastně žádným koncem není a působí jako velmi vydařená tečka.

Jana, Petr a Jule. Tři mladí a tak trošku hodně neklidní lidé. Myšlením, či přesvědčením hodně doleva, brojí a každodenně bojují proti svému úhlavnímu nepříteli, prohnilému kapitalistickému systému, který přeci za všechno může. A dělají to hodně po svém, vloupávají se do prázdných domů, nic neukradnou, jen některé věci přehází nebo upraví. Jak odvážné a pošetilé zároveň! Jedna loupež se ale tak trošku nepovede a tak začíná nedobrovolná road movie s jedním pasažérem proti své vůli. A i když jsou oba dva tábory ideově úplně někde jinde, nakonec se ukáže, že zas takový, velký rozdíl mezi nimi není, možná právě naopak. A tom, tohle asi celé je, na poukázání na mnohdy odlišnou názorovou rozdílnost mladých lidí, na jejich revoltu, na to, že ONI přece všechno ví a dělají nejlíp.Časem je to určitě přejde, zase na druhou stranu nebyl(i) jsme většinou jiní, to ani náhodou.

Přiznám se, že film jsem měl k dispozici už hodně dlouho a pořád jsem se k němu nějak nemohl dostat. Pustil jsem si ho až včera a dnes ráno jsem se na něho dodíval. Nebudu se tady k tomuhle snímku nějak moc rozepisovat a zkusím to říct jen v pár větách. Za svůj život jsem viděl už hodně moc filmů, ale pokud mě paměť neklame, tak jsem naposledy brečel na základní škole, no a to už je teda doba. Žádnej film, kterej jsem kdy viděl mě tak nedostal, hlavně po emocionální stránce. ps. odpuštění je jen obětování malého kousku srdce....

Tomuhle filmu odpustím i celkem nudnější dvacetiminutovku a poté také lehce předvídatelný konec. Jinak je to opravdu fascinující pohled, do zákulisí kdysi mocné STASI v tehdejší NDR, organizace, která byla možná ještě propracovanější, než naše pověstná STB. " Životy těch druhých " , ty měla opravdu pevně v hrsti a potom už záleželo jen na ní samotné, koho klepne přes prsty a nad kým blahosklonně přimhouří jedno očko. Z hereckých výkonů je pro mě jednoznačným vítězem Ulrich Muhe, který si vnitřně rozpolceného, doposud loajálního příslušníka STASI střihl opravdu znamenitě a ukázal, že i v této na první pohled nelítostné organizaci, přece jen sloužili lidé, kteří měli aspoň malinký kousíček nějakého vnitřního svědomí. Objektivně, je to tak na čtyři a půl hvězdy, ale subjektivně napařím velmi směle plný bodový počet :)

Konej dobro a dopadneš nejhůř jak můžeš. Chovej se jak se jako největší zmrd a všechno ti projde. Tenhle film je toho jasným důkazem. Komorní drama, o třech dějstvích, které se nenápadně stupňuje až k drastickému konci. Na náladě mi zrovna nepřidalo, ale film je to vynikající. Na víc nemám slov.

Chladné, strohé na konci až šokující vyprávění. S herci, kteří nejsou vidět, ale i tak svou roli zvládají na jedničku. Zajímavá, ani ne tak sportovní exkurze do doby nedávno minulé. V bizarním spletenci tří vztahů a hlavně s nahlédnutím do příběhu, který se možná takhle opravdu stal. V případě Steva Carella hlasuji pro největší odpudivý xicht, za rok 2015. Jeho výhra je víc, než pravděpodobná.