ostravak30

Mě právě připadá, že první díl je ze všech tří nejlepší. Jednak začínáme ve středověku, kam se pak už nevrátíme, za druhé se mi líbí i ta hudba navozující tu pravou středověkou atmosféru. Jana Hlaváčová si roli evidentně užila a navíc jí sedla perfektně. Při vší úctě k Jiřině Jiráskové, to by asi nebylo sousto pro ni. Navíc v jedničce je opravdu celá řada komediálních a situačních humorů.

Už samotný fakt, že se v jednom z prvních filmů Chaplin převléká za ženu, navíc v roce čtrnáct, je pozoruhodný. A to je bohužel vše, co je pozoruhodné. Opravdu mě toho moc nezaujalo. Na druhou stranu za šest minut taky filmaři neměli moc šanci.

Já hndd v úvodu řeknu, že vše podstatné jsem napsal u pokračování Jak dostat tatínka do polepšovny. Druhý díl se mi líbí o hodně víc, neboť srší mnoha nápady a komediálními situacemi. Jestliže Marie Poledňáková chtěla z tohoto filmu udělat původně drama, je to nakonec vidět. Ač pravda, Tomáš Holý jej hodně zjemňuje. Jednička je právě víc drama než komedií. Ve dvojce je to přesně naopak.

Když chcete natočit v první řadě dobrý psychologický film, musí na pevných základech stát herecké výkony. Igor Bareš hrál ze všech nejlépe. Ostatní výkony mě až tak nezaujaly. Nicméně tenhle film je také originální právě svou podstatou. Totiž prvně máme možnost sledovat osudy jiné než oběti, vraha či rodiny oběti. Rodina vraha je vlastně také obětí a to právě můžeme vidět. I když...například po zdrcující zprávě o zabití dívky jejich synem si v klídku baští svíčkovou. Co mi přišlo zvláštní je další fakt. Puberťáci na Bareše vrhají vyčítavé pohledy. Jako by snad mladé lidi tohoto věku a nám představených zájmů četli noviny či se dívali na zprávy. I na internetu určitě hledají zajímavější věci. A aby mu čmáraly na autobus zprávu VRAH, to se mi taky nezdá. Když už tak spíše rodina oběti nebo její přátelé. Bez těch extrémních věcí, které mě osobně nedávali moc smyslu je to zajímavá psychologická sonda do duší těch, kteří jsou vlastně také obětmi i když nic neudělali.

Hned od počátku jsem si říkal, že to bude zase strašný prů..r. Nebyl. Nicméně například hned začátek mi přišel nesmyslný. Aby se partička dostala do opuštěné továrny a tam si tančili. U nás na Moravě jsou všechny hlídané, oplocené a hlavně pod kamerami. Ale třeba to v Praze mají jinak. I další část - zákulisí talentovaných soutěží. Panebože, větší klišé fakt nemohli vymyslet. Všechny ty zápletky jsou tak klasické až už jsou naprosto očekávané. Jako s tím bulvárem. Stejné klišé je pak setkání před věznicí. Matka vychází, nečeká dceru a ona zrovna přijde, k tomu hudba. Americký velkofilm hadra. Alespoň ty taneční čísla jsou vcelku oku lahodící.

Tak moje první operata je úspěšně za mnou. Sledovat operetu, ve které hrají přední čeští herci je nadmíru zajímavé. Původně jsem si myslel, že v ní hraji jen operní zpěváci. Každopádně asi jsem si na své odpanicování měl vybrat jinou. Ovšem vysílala ji ČT Art a hráli tam skvělí herci. Hned v úvodu mě ale nezaujaly ty kulisy jak z cukru. I písně byly zpěvné tak napůl. Kostýmy na mě působily jako bez nápadu. Naopak mě zaujala práce s kamerou, kdy samozřejmě nebylo přítomno publikum - jak už to tak už komunistických přenosů z divadla bývá - hrozný zvyk, a tudíž kamera nahradila publikum. Na souhlas kývá, na požádání se přibližuje. I tak ale beru v potaz, že většina zpívala sama za sebe a tím půádem si zaslouží obdiv více než hodinu a půl skákat po pódiu a halasit.

Kromě dobré hudby - to Komenium bych si rád poslechl, jsou ještě zajímavé prostřihy na lidové tradice a juchání. Ovšem to je tak vše. Otázkou je, zda na počátku osmdesátých let chtěli filmaři ukázat, jak zastaralé názory leckde panují anebo zda naopak měli zájem zobrazit, že někteří mladí lidé to přehánějí se svou iniciativou. A může to platit jak na Petru tak na Jakuba. Velmi průměrný film, který prostě proběhne před očima jako pendolino a já jen vím, že právě projelo. Brzy ale zapomenu, jaký design vlastně mělo a kdy jsem jej viděl projet.

Brněnská televize ty pohádky moc neumí. Pohádka je spíše nudnější, nezáživnější, s tuctovými kulisami a hlavně kostýmy.

Pohádka opravdu nasadila hvězdné obsazení. Zajímavé je, že tato pohádka v česlých luzích a hájích je velmi oblíbená. Byla ztvárněná hned v celé řadě verzí - loutková, animovaná, hraná... Další zajímavostí je fakt, že Čestmír Řanda st. opět hrál hospodského stejně jako v pohádce Honza málem králem. Začátek je velmi humorný, postupem času je pohádka slabší. Hlavně dialogy jsou velmi vtipné. Ovšem druhá půlka je lehce nezáživná. I tak je to ale na černobílou pohádku nesmírně zajímavá podívaná.

Zajímavý příběh už jen z toho důvodu, že dnes víme, že se v socialistickém Československu dopovalo o sto šest. Asi ve všech sovětských republikách. Možná právě proto tento film komanči pustili, aby ukázali, že doping jinak vlastně netolerují. Kromě samotného auta v jezeře se ale ve filmu zrovna nic převratně zajímavého neděje. Snad jen diváky detektivek potěší luštění této zapeklité vraždy. Kdo je vrah? Protože mezi sportem se v tehdejších filmech moc nevraždilo. Ani těch filmů či seriálů z fotbalového prostředí mnoho není. Josef Langmiler byl ale výborný. Nic úžasného ovšem nečekejte. Studiové kulisy a lehce průměrný scénář.