ostravak30

Zpočátku mi to všechno přišlo jako natočené ve Skotsku. Hrad prince, hrobka jeho rodičů, mlha. Vranimůra oblékala povedený kostým, ale to se dá říct i o ostatních kostýmech. Nebyla to vyloženě špatná pohádka, hlavně se tvůrci neomezovali jen na studio, což je dobře, ale v paměti mi asi na dlouho nezůstane.

Jenže...se to nepovedlo. Například Cesta do Rokycan je vynikající televizní komedie, která samozřejmě stojí a padá na Ivě Janžurové a Vladimíru Menšíkovi. Ale tohle dílko se ani panu Plzákovi úplně nepovedlo. Ani ty výkony nebyly extra skvělé, ale určitě to bylo dáno faktem, že nebylo pořádně co hrát. Neustálé špičkování přestalo být po chvíli zábavné a jedinou zábavnou věcí, kterou jsem shledal byl závěrečný přítel Martiny Hudečkové. Zajímavých pár věcí ale na této inscenaci najdeme. Například déšť v hotelu je zvláštní. Vypadá to spíše, jako by sněžilo nebo spíš tvůrci házeli z okna perly. Ovšem když Kodet chodil po pokoji, tak déšť ustal a když zase všichni stáli, tak najednou lilo jako z konve. A zábradlí v paneláku se třáslo jako sulc, což také nesvědčilo o dobré práci kulisáků. Dialogy, navíc ve strašně stereotypním studiovém hotelu a bytě, byly strašné.

Kouzelný dům by se mi líbil mnohem víc, kdyby to skutečně byl dramatický film. Ovšem není. I vykreslení postav je poněkud nedokonalé. Ovšem z mého pohledu. Předně, hlavní hrdinka si nejprve navymýšlí několik historek, které jsou docela jasně odhaleny. Nadále však zůstává záhadou, proč se nechce pídit minimálně po rodině, která jí ani nechybí. Vůbec jí nezajímá, jak žila a jak jí správně připomíná Martin, někde se může někdo trápit pro její zmizení. Že se pak změní po kouzelníkově terapii by se chápat dalo. Co je však zvláštní? Že se pak velmi rychle opět obrací do púůvodního stavu, kdy Martina milovala a to velmi rychle. Adina Mandlová byla kouzelná, ovšem Zdeněk Štěpánek mi ani náhodou neseděl. Nejspíš trochu přehrával, ale možná se také do té role prostě nehodil. Závěrem musím přiznat, že z dob první republiky se dosud sledoval jen komedie, takže toto je můj první dramatický film.

Další z legendárních komedií, která je zároveň asi jediným filmem, jež se mi od paní Chytilové líbí. Samozřejmě legendární herci a legendární hlášky, které zlidověly. K tomu netřeba mnoho dodávat. Bolek Polívka nejspíš ve své životní filmové roli a Miroslav Donutil definitivně odstartoval svou nezměrnou popularitu.

Tak toto je zatím nejlepší Chaplinův film, který jsem viděl. Tady se slavný herec vyřádil na maximum. Začíná to v domě, kde malý chlapík předvádí doslova kaskadérské kousky. Ať už padá ze schodů, točí se na kulatém stolu nebo leze po zábradlí. Mimochodem, scéna v kulatým stolem na kterém se hlavní hrdina snaží zachytit pití byla zvěčněna i v Československém Švejkovi. A také je možné si všimnout jak se schody prohýbají, když po nich Chaplin už poněkolikáté leze nahoru. Což znamená, že byly něčím podložené, proto mohl neustále padat. A pak scény s otáčející se stěnou a padající postelí. Film je nejen vtipný a klobouk dolů, když to Chaplin táhne sám, ale hlavně v něm vidíme plno moderních věcí, o kterých si plno amerických rodin mohlo nechat jen zdát. A málem bych zapomněl. Ještě něčím je film unikátní. Kromě hudby totiž slyšíme zvuky. Zvuky ran, když něco hrdinu zasáhne nebo zvuk pádu apod.

Hned jak jsem uviděl jméno scénaristy tak mi došlo, o jaký typ pohádky půjde. Humorná pohádková taškařice. Svědčí o tom hned v počátku kulisový zajíc a kulisy jako takové. Vlastně i kostýmy a většinou povedené songy. Jenže je tu velké ALE. Máme zde celou řadu vtipných momentů. Bohužel zápletka je jen jedna a docela jednoduchá, takže sama o sobě nevystačí na téměř sto minutový film. Ta stopáž je fakt náročná. U televizního filmu tím tuplem.Pohádka má totiž celou řadu hluchých momentů. Takže ve výsledku to taškařice je, ale jen z poloviny.

A tak jen lituji, že z toho seriál nevznikl. I přes neskonalé bohatství našich dějin se v naší kotlině točí výhradně o čtyřiceti let totality a z druhé světové války. Tento film mi tak přišel - přes nesporné chybičky, jako velké osvěžení. A po druhé lituji, že se nejednalo o seriál. Dokonce mám pocit, že jsem na tom byl s našima v kině. Kvalitní herecké obsazení ve spojitosti s dobovou hudbou a napínavým příběhem - žel bohu bez špetky většího dramatu, je vlastně takovou Kriminálkou Las Vegas v historickém podání. A přitom historické filmy se tu točí permanentně. Protože každá pohádka je tak trochu z historie. Tudíž je s podivem, že nemáme více filmů pojednávajících o našich dějinách. A že máme spisovatele, kteří to uměli napsat. Například Jirásek. Mezi chybičky pak řadím například některé nepovedené dialogy. Jinak se mi ale film líbil a moc se těším na Jáklova Jana Žižku, který snad probudí české tvůrce.

Zápletka je vcelku jednoduchá a pohádka se snaží o humor například tím, že král jezdí na motorce a Pepík má odznak Realu Madrid, ale jinak je to spíše nuda. To hledání zlaté hvězdy. Pár humorných nápadů tam je, ty ale zase nejsou dovedeny do konce. A tak si princezna bere Papíka protože musí a vlastně i chce, ale žádná velká láska to není. Při třiceti osmi minutách zkousnete i to příšerné studio.

Původně jsem smýšlel o dvou hvězdách, ale zdejší komentující mě přesvědčili. Přeci jen se dokument natáčel za hluboké normalizace. Upřímně jsem se divil, že měli tvůrci možnost vyjet ven a natáčet ve Skotsku. Na to, že takovou možnost dostali toho ale moc nenatočili. Způsob, jakým "vyšetřovali" zda Loch Ness existuje ani jiný výsledek nenabízel. Na druhé straně mnoho dalších Čechů, které by zajímaly záhady a zprostředkovávali je našemu národu už není.

Devadesátá léta si zkrátka žádaly svoje. To co bylo dříve zakázáno, bylo nyní povoleno. Trochu mě překvapil, ale i potěšil fakt, že existují herci, kteří nechtěli brát v podstatě cokoli, jak jsem se dozvěděl v zajímavostech. Že v podobném snímku hraje Kateřina Kornová nebo Jiří Pomeje mě ani tak nepřekvapuje. Na druhé straně, kromě prsou a chlap s ženskou poskakujících na sobě vlastně nic není vidět. Film tak připomíná devadesátkové erotické filmy vysílané v noci na Nově. Ani mě nepřekvapuje, že se režie ujal zrovna Olmer. Ten se vyřádil už v Bony a klid a před tímto filmem netočil také zrovna slušné a kvalitní snímky. I Vladimír Páral je eroticky naladěný umělec. Viz - Muka obraznosti, Milenci a vrazi. Perverzní a otevřená erotika mu není cizí. A tak vznikl Playgirls. Myslím, že po pádu komunismu byla jen otázka času, než se budou natáčet podobné filmy i u nás a protože neuspěly, tak se v tom ani moc nepokračovalo. Samotná zápletka je vcelku jednoduchá, ale má co dělat, aby utáhla víc než hodinový film. Až na těch pár, dnes už úsměvných erotických scén a odhalených prsou a ženských hekajících jako před infarktem, docela nůďo.