Vesecký

Zajímavé vidětg hrát Bibi Anderssonovou v mladých letech. Film to byl opravdu zvláštní, rozhodně jsem se nenudil, i když mi chvilku trvalo, než jsem ho začal zažívat a pochopil, jaká myšlenka je tu nosná. Prostě - nikde není psáno, že je člověk (tady měl Bergman na mysli zcela jasně ženu) chráněn před pokušením. Farář ostatně nakonec taky podlehl, třebaže démonovi chtěl vzdorovat - stačí jen nasadit brouka do hlavy a žárlivost je tu. Ještěže se dívka může odhodlat ke lži. Ano, tu noc dospěla - a současně se skryla do roušky pokrytectví.

Lehce úsměvné, ano, možná i laskavé, ale přesto pro diváka, který nezná komiksovou přílohu, to asi není pravý šálek kávy, začalo to docela vtipně, ale rozvíjelo se to spíše na sentimentální notu. Bécasinne nějak rychle zestárla, očekával bych trošku mladší tvář. Ne, slzičky do očí mi to nevehnalo.

Tak to je film pro opravdové fanatiky do psů, v podstatě žádný děj, jen samé rádoby filozofické úvahy - a je jich příliš moc, abych se dokázal na film dívat déle než do půlky. Navíc ještě ty povídačky o psím nebo, modrém mostu, filozofické úvahy pana faráře - pro vědeckého ateistu trapárna.

Děj filmu jsem sledoval dost těžko, leccos je v něm naznačeno jen v náznacích, neuměl jsem se orientovat ani v tom, kdo je kdo. Macháček byl jistě dobrý herec, ale mně až na výjimky nikdy moc neseděl.

Hezky se na to dívalo, děj byl poměrně svižný, velice pěkně hrála obě děvčata,  která svou povahou jako by svým skutečným matkam z oka vypadla.

Předřečníci tu napsali všechno. Prostě skvělý film, který nepostrádal vůbec nic, krimidrama s troškou humoru. Tři policejní hlídky si přehazují mrtvolu na trati, aby nemuseli "s případem" strávit zbytek služby, a ráno mrtvola vstane a přijde na hřbitov, kde už mají analfabetičtí cigáni nalepené nápisy, které v noci strhávali z pomníků pro sběrné suroviny. A pak ten malý šachista, k smrti ubitý bandou chuligánů, případ s profesorem, co utekl z Domova Alzheimrů... A ještě hosté z Předního východu, uplácející další policisty... Zdánlivý pel-mel není spojen pouze tím, že se odehrává o jedné noci, ale především tím, že ukazuje atmosféru, která je občas stříknuta z rozhlasu a televize, ktrerý oslavuje 30. výročí pádu socialismu...

Film vpravdě nudný, nezáživný a hlavně veliced nepřehledný. V záběrech nebylo leckdy hrdiny ani rozpoznat. Ve filmu bylo obsazeno vícec kaskadérů než herců, snad i proto se tam ti hrdinové pletli. Jedinou zajímavostí je obsazení Wilhelma Kocha-Hoogeho, který hrál v řadě českých filmů.

Když hovoříme o Janu Pivcovi, tak se mi zdá Láska jako trám krapánek lepší. Není ovšem divu, že ho televize nabídla Československému státnímu filmu do projekce v kinech, třebaže právě tam by asi byl poněkud cítit nádech televizní inscenace. Postava pněkud ušlápnutého Vavřince Konopky je tu postavena proti rozšafnému revidentu Koláčovi. Vavřrincovi uprchla jeho Petronila a začala mu sloužit hospodyně Trpalová, s níž se nakonec tak sbléížil, že spolu čekali děcko. Narodilo se ovšem v den, kdy se domů vrací Petronila... Čas dušičkový, čas nostalgický, ten má s příběhem mnoho společného...

Typický film 60. let - bez konce... Aneb - je na divákovi, aby si ten konec domyslel. Saša nebyl podrazák, O.K., ale co je moc, to je moc, že prý nikdy nelže - ale budeš lhát, jako všichni - a už to bylo tady. Přece kamaráda z několikadenního dobrodružství neprozradí. Drama o dvou hercích, kteří se toulají krajinou bez lidí a pobývají v cizí chatě u rybníka... Nuda.

Tyhlety snímky z pošmourných prostředí průmyslových podniků neurčitého určení s mnoha kovpvými konstrukcemi, které jsou ve filmu zcela nefunkční, navíc řada záběrů noirových, ty mě prostě tolik nesedí, i když je nutné vyzdvihnout herectví Rudolfa Hrušínského proti velice nudnému zosobnění prostitutky v provedení Hany Hegerové. Napoprvé to byla dost nuda.