-bad-mad-wolf-

Vláčilova syrově špinavá středověká lyrika je především obrazově dechberoucí, nicméně Údolí včel, jež vzniklo de facto jako "vejškrabek" Markéty Lazarové, mě zasáhlo o něco více.

Mass killer fantasmagorie aneb bezúčelná přehlídka vražd a destrukce těl, která dohromady nedává pražádný smysl - ale je docela sexy a absurdně brutální. Vlastně si dosud nejsem úplně jist, co jsem to viděl...

"Jednou stát před nezvratitelným... kde vás matka nehlídá... žádná žena nekříží vaši cestu... Kde vládne jen skutečnost, krutá a velká."

Slyšel jsem, že Arnold neumí moc hrát a že je jeho nasazení v době, kdy už nemůže oslňovat muskulaturou, poněkud kostrbatým tahem. Není. Arnold sice skutečně nikdy nebyl Daniel Day-Lewis, to od něj nicméně nikdo nečekal. A neměl by ani teď. Last Stand využívá veteránův ošlehaný ksicht efektněji, než okatě prohláškovaný domov důchodců v podobě Expendables 2 a zároveň ho galantně netlačí do polohy, v níž by musel předvést více, než na kolik má. Samotný film pak není ničím jiným, než trochu nákladnějším akčním béčkem s příkladně připitomělou zápletkou. Tvůrci ho naštěstí sem tam zpestřili (úmyslně i nechtěně), ať už komickým digitálním gore, kulometem ve školním autobusu či autohoničkou v kukuřici, navíc disponuje celkem fajn vidláckou atmosférou. Závěrečný old school duel na mostě příjemně drbe divákovu nostalgii a zároveň si zachovává půvabný nadhled. Je to debilní, ale dobrý, Arnolde. Zase jednou trčím v osmdesátkách a dobrovolně se stydím. (:

Oh, God... why?

Deset tisíc let císařem, deset tisíc tváří Číny. Sladký život nás všech, kteří si na tu strašnou "nesvobodu" a "těžký a nespravedlivý" osud můžeme alespoň stěžovat. Zase jednou film, jehož pozdější dopad válcuje dobrý, ale na první pohled ne tolik výrazný zážitek ze samotného sledování...

Tenká červená linie je nejsilnější v momentech, kdy nechává vyděšený tváře vojáků čelit absurdně nádherným výjevům přírody, skrývajícím nevyzpytatelnou bolest a smrt. Malick už pozvolna opouštěl lhostejně baladickou notu vyprávění svých starých kousků (Nebeské dny, Zapadákov) a blížil se ke spirituální filozofii těch novějších (Strom života), nicméně stejných kvalit se mu dosáhnout nepovedlo. Z jeho díla jsem vždy s chutí fetoval pocity - proč mám teď dojem, že mi některý byly banální formou nuceny? Náznaky klišé, nastrojenost a zbytečná konkrétnost zamrzí. I tak je to víceméně s přehledem za čtyři hvězdy, jelikož zase jednou někdo vypráví o válce a jejím pekle trochu jinak. To čekání, kdy panensky nádherný travnatý lány prořízne smrt... kdy válka arogantně pohřbí jedinečnost života kdesi v Pacifiku... to bylo prostě boží.

Vcelku neškodný průměrný horůrek, v němž ráda schůzují klišé a jehož scénář přinese zhruba stejně překvapení, jako trdelník na Vánočních trzích. Plusové body za příkladně krátkou stopáž, divák se nestíhá (příliš) rozčilovat a může si vychutnávat krásně zlou atmosféru domácnosti, jejíž nejmladší obyvatelku posedl démonek z charismatické židovské truhly. Očekávání víceméně naplněna.

Chceš-li si zpestřit život, udělej něco, co jsi dosud neudělal. Jednoduchá premisa, avšak dokonale funkční a oblečená do stylového retro kabátku. V Pleasantville je večer fajn.

Poutavý průřez člověkografií, který dokáže být zajímavý v detailu a šikovně využívá kontrastů i souvislostí.