Jeoffrey

Člověku, který k tomuhle seriálu dělal 3DCG modely monster, by měla být doživotně zakázána jakákoli práce na počítači, protože reálně něco tak mizerného (třeba drak, kostlivci…) by se do anime radši vůbec dostat nemělo. Tak tím jsem si ulevil a vyjádřil svojí největší výtku, můžeme dál. Příběh mě docela bavil, i když není kdo ví jak originální (kromě úplně první epizody, ta měla docela zajímavý twist), v některých částech je strašně uspěchaný (třeba rozřešení romance hlavní hrdinky tu proběhne tak nějak divně a nepřirozeně z minuty na minutu) a z konce jsem také necítil nějak extra velké uspokojení. Hlavní hrdinku jsem si oblíbil, i když na mě působila jako trochu chytřejší Mashle (zkrátka ne tak úplně braindead) v sukních, hodně tomu pomáhal styl vyprávění z jejího úhlu pohledu s vnitřními dialogy, které jí pro mě dělali mnohem zajímavější a sympatičtější. Z ostatních postav jsem si dokázal oblíbit asi jen Patricka, což bylo ale z velké části způsobené tím, jak moc hloupí mi přišli všichni tři muži (princ, kouzelník, voják) kolem Alicie. Ty postavy byly až tak špatné, že jsem si vzpomněl na Hrdinu se štítem, kde ústředním tahounem charismatu hlavního hrdiny je fakt, že všichni další hrdinové jsou nesnesitelní, stupidní... Zkrátka s tímhle "materiálem", co tu byl, Patrick zářil. Co se humoru týká, občas jsem se zasmál, jindy to bylo úplně mimo, ale aspoň tu nebyly žádné okamžiky, kdy by mi nějaký vtip přišel třeba hloupý nebo trapný. Ve výsledku tu mám docela fajn seriál, který má ale pár opravdu zásadních chyb v rámci tempa, animace, postav (viz. výše) a proto, i když mě rozhodně víc bavil než nudil a štval, mu víc jak 5,5/10 nedám.

Tahle variace na téma „Robot jako kamarád“ se mi nehodnotí zrovna lehce. Příběh není nijak extra originální, v první polovině mě i místy trochu nudil, v druhé se to však docela hezky rozjelo a autorům se podařilo z toho všeho (moc toho ale nebylo) asi vyždímat maximum. Animačně i hudebně se mi seriál líbil, dokonce mi ani moc nevadilo použití 3DCG na ty zdejší velké roboty a monstrózní Endery, sice to nebylo tak hezké jako klasická animace, ale nijak extra mi to nekazilo dojem. Co se postav týká, tak je to přesně jak to říká Mystere – Kanata je prostě kopyto a já sledoval, jak se z něj postupně stává o něco menší kopyto, Noir je takové roztomilé budižkničemu, sympatické robotické štěně, které ale postupně začíná získávat nějakou vlastní osobnost. Pak je třeba Ellie, Kanatova skalní fanynka, která naštěstí postupně zjišťuje, že tohle je jako charakter tak nějak málo. Zpívající panenka Ciel s tajným poslání, která zjišťuje, že vlastně nechce být jen panenkou a splnit své tajné poslání. Dál pár tajemných postav (muž s černou maskou, muž s bílou maskou), které vlastně až tak tajemné nejsou a hodně klišé záporák, který mě ničím příliš nepřekvapil. Co se celkového hodnocení týká, tak první půlka za mě je lepších 6/10, druhá horších 7/10, tedy celkově tu máme zhruba 6,5/10 seriál, což jsou na mé stupnici ty nejslabší 4*.

Nebudu lhát, čekal jsem, že to bude lepší. Po tom, jak byly karty rozdány v první sérii, jsem si dokázal představit mnohem zajímavější příběh a mnohem akčnější podívanou než co jsem nakonec dostal. Sice mě některé zvraty mile překvapily, ale celé to propojení s minulostí, černý rytíř a joker na mě ve výsledku příliš nezapůsobili. Zkrátka i tahle sezóna, která právě skončila (i když je ještě oznámený jeden speciální díl) je zase jenom šestka. 6/10

Holky z Hokkaida jsou super roztomilé a já možná i chápu, proč se někomu budou tak moc líbit, ale i tak pro mě nezachraňují celý tenhle seriál, který mi připadá maximálně jako naprosto průměrný. Zkrátka hrdinky jsou docela fajn, ale hlavní hrdina na mě většinu času působil naprosto tragicky, někdy až otravně. Je to taková ta nudná verze Mirka Dušína a jeho největší rizz je nakonec tak akorát to, že je z Tokia! Za sebe reálně nechápu, co na něm může někdo vidět. Nebyl to ale jenom Cubasa, kdo mi tu tak nějak lezl krkem, ale třeba jeho babička, která vyléčí jakékoli nemravné myšlenky tradičním čajovým obřadem a je klasickým odrazem konzervativního (až zkostnatělého) myšlení, taky stála za to. S tou bych reálně bydlet nedokázal, ale to bude asi tím, že mám osobnost, narozdíl od Cubasy. K tomu je v příběhu hromada klišé, červenání a panických výkřiků hlavního hrdiny, zkrátka opět nic nového pod sluncem. Takže jak jsem psal, chápu, že seriál asi bude mít dobrá hodnocení, protože holky z Hokkaida jsou i pro mě docela roztomilé, ale když k tomu přidám ten zbytek tak mi za víc jak za 5/10 nestojí.

I když pro mě tenhle Anděl tančící s Ďáblem vlastně i fungoval, romantika a vzájemná chemie mezi postavami byla dobrá, vtípky mě někdy dokázali rozesmát, stejně ten celkový dojem není dostatečně silný na to, abych mohl prohlásit, že jsem si seriál vysloveně užil. Ono to asi je i tím, že ten humor někdy balancoval na hraně pitomosti. Stejně tak hlavní hrdinka dokázala být sice někdy roztomilá, ale moje srdce si stejně nezískala. No a náš ďábel byl sice docela fajn, ale nebyl natolik výrazný, abych o něm chtěl víc přemýšlet. Stejně tak některé myšlenky a zápletky mi tu sice dokázali tvůrci prodat, ale poměrně velká část pro mě jen vyšuměla do prázdna (třeba ti boxeři). Tohle je prostě ten seriál, který byl sice docela fajn, měl své chvilky, ale zároveň mě nedokázal přesvědčit třeba jen o tom, že potřebuju vidět víc. 5,7/10

„Jsem ostřílený anime fanoušek – někdo kdo viděl v anime už všechno, mě nezlomíte takhle jednoduchým a repetitivním seriálem! Nepovede se vám mě rozesmát takhle prostými vtipy. Nerozněžníte mě všemi těmi milými a sympatickými postavami a zvířátky a vůbec tou vaší snahou o vysloveně hřejivý zážitek. Viděl jsem anime o ospalé princezně v hradě démonů, mě nemůžete překvapit tím, že budete obracet moje očekávání o 180 stupňů a že tak uděláte z mučení něco, co bych sám chtěl zažít. Ne, určitě mě nezlomíte, nestane se, že budu mít celý díl na tváři úsměv, budu se smát všem těm jednoduchým vtipům, popkulturním odkazům a parodii. Určitě si tu neoblíbím každou jednu postavu, včetně toho „strašlivého“ pána démonů a nebudu přát princezně spoustu „mučení“ se svými novými kamarády…“ A na závěr mé malé tajemství: „Nemám srdce tomuhle seriálu dát méně jak 7,5/10 a musím přiznat, že se těším na další řadu.“

Rád bych napsal, že jsem si Mr. Villain’s Day Off užíval, přeci jen má to takovou klidnou a milou atmosféru, hlavní hrdina je sympaťák, ale bohužel zábavnost jednotlivých částí každé epizody pro mě dost kolísala. Možná je to tím, že nejsem příliš posedlý pandami, a tak jich tu na můj vkus bylo prostě moc… Co se humoru týká, tak pro mě fungoval jen asi v polovině případů, zkrátka zasmál jsem se mnohem méně, než bych si přál. Líbily se mi pasáže s robotickou kočkou, dětská romantika duchů stromů a rodinné vztahy zdejších Rangerů. Na druhou stranu některé části z ústředí zdejších padouchů, nebo návštěvy místní zoo či lokálního supermarketu mě nechávaly úplně chladným. Ovšem jako takový nenáročný nedělní seriál, u kterého můžete vypnout a stejně jako hlavní hrdina jen v pohodě relaxovat to docela fungovalo. 6,4/10

Mám z druhé řady hodně rozporuplné pocity. Co mě tu nejvíc štvalo? Asi to, jak moc se tahle řada zaměřila na Ruti, vždyť i celý opening je z velké části jen Ruti fanservis. Chtěl jsem se dívat na další příhody Rit a Reda, jak se bude jejich vztah dál prohlubovat a jak spolu budou žít na venkově s přáteli, ale místo toho jsem dostal z velké části jen příběh o tom, jak se Ruti integruje do společnosti a další Ruti fanservis, což mě po pravdě moc nezajímalo a na hlavní dvojici opravdu došlo až v posledním díle. Co mě tu bavilo? Celá linka kolem hrdiny Vana, zkrátka ukázka toho, jaký taky může být hrdina ve zdejším světě a vlastně jsem byl i poměrně spokojený s tím, jak se ta linka nakonec uzavřela. Vůbec celý poslední díl se dle mého povedl, byl konečně tím, co jsem od seriálu chtěl a zároveň i příjemným zakončením téhle řady a možná i celého seriálu. Tím, jak rozporuplný dojem jsem během sledování měl, jak se u mě střídal zájem a nezájem, se s celkovým hodnocením dostávám na čistý průměr, díky poslednímu dílu, který jsem si poměrně užil, však půl bodíku přidám. 5,5/10

Musím říct, že jsem si seriál docela užil. Zaujal mě už první díl, především díky velmi dobré animaci, ale také tím, jak zde autoři umně pracovali se světlem a stínem, zkrátka jak mi poměrně elegantně a efektivně představili prince Arnolda, aby z něj šel respekt a zároveň i strach. Stejně tak jsem si strašně rychle oblíbil hlavní hrdinku, dokázal bez problému přistoupit na celkovou premisu o časové smyčce a šesti předchozích životech, které Riše zažila. Přišlo mi to celé jako povedený nápad a byl jsem zvědavý, jak moc bude se svými předchozími zkušenostmi a setkáními v rámci současné linky pracovat. A můžu potvrdit, že v tomhle ohledu jsem byl docela spokojený, seriál nezapomněl na to, že Riše tyto zkušenosti a znalosti má, a tak jich hojně využívala. Chápal jsem, proč je pro Arnolda hlavní hrdinka tak zajímavá, bylo mi jasné, že tohle je žena, s kterou se nenudíte, která vás dokáže neustále překvapovat, což mnohým imponuje. Bylo pro mě příjemné sledovat vzájemnou interakci hlavního páru, jejich občasné lehké škádlení a pozorovat, jak se chladný a pragmatický princ nenápadně mění, ačkoli se stále snaží zachovat si tvář, stejně tak jako se postupně měnil vztah Riše k samotnému princi a i to, co chce ve svém novém životě dokázat. Za mě jde zkrátka o velmi dobrý, poměrně zajímavý seriál, který mě bavil a to i přesto, že absolutně nechápu, proč má v názvu slovo „záporačka“, protože hlavní hrdinka antagonistkou nikdy nebyla, alespoň z toho co jsem zatím viděl… 7,5/10

Sasaki and Peeps je příběhem přepracovaného čtyřicátníka, který si jednoho dne v obchodě koupí magického ptáka a najednou může cestovat mezi dvěma různými světy a z nějakého důvodu se na něj neustále lepí hromada nezletilých dívčin. To poslední bude asi nějaká divná preference pana autora, ale vzhledem k faktu, že Sasaki má oči jen pro svého Píčana, tak je všechno v naprostém pořádku a FBI volat netřeba. Samotná premisa o cestování mezi dvěma různými světy nezněla zrovna zajímavě, navíc se mi hned v hlavě vybaví minimálně dvě anime (Iseaki de Cheat Skill… a Rógo ni Sonaete…), která podobný koncept dokázala podle mě totálně zabít, takže jsem příliš velkou důvěru v seriál neměl. Na druhou stranu jsem mu chtěl dát šanci už jen proto, že hlavní role jsou namluvené mými nejoblíbenějšími hlasovými herci (Tomokazu Sugita a Aoi Júki) a nakonec jsem rád, že jsem tak učinil. Hodně pomohla už prodloužená první epizoda, kde na mě seriál dokázal rychle vybalit o čem všem vlastně chce být a byla to opravdu originální a zajímavá směska témat. Máme tu lidi s nadpřirozenými schopnostmi v našem světě, máme tu kouzelníky ze světa fantasy a máme tu i magické holčiny z tajemné dimenze. Protnuli se nám tu tři naprosto odlišné koncepty, jak pracovat s nadpřirozenými silami a já byl opravdu zvědavý, jak se tu s tím bude pracovat. A zklamaný asi ani nejsem, je zde hezky zachyceno, že i když jde kolikrát o odlišné techniky, výsledek je většinou stejný, a tak se kouzelník Sasaki může tvářit jako nadaný esper, ale i jako „magický muž“ a všichni, včetně mě, mu to pořád věří. Dokonce pro mě funguje i to samotné cestování mezi světy, obchodování a budování nových kontaktů, vše působí pořád plus mínus logicky a přirozeně a já si to užíval – minimálně tedy v úvodu. Ze začátku mi tu vše přišlo tak nějak svěží, nápadité a zajímavé, bohužel jsem ale postupně začal mít dojem, že seriálu dochází dech, že v některých částech začíná být najednou zkratkovitý – především linky ve fantasy světě působili tak nějak nedopečeně, nebo se možná stříhalo z původní předlohy víc, než by bylo třeba. V druhé půlce jsem měl také občas dojem, že mi tu chybí nějaké pevnější směřování celého příběhu. Výsledný dojem pro mě nakonec zachraňuje poslední díl, včetně potitulkové scény. Konfrontace, kterou jsem zde viděl mi přišla nápaditá a finální cliffhanger velmi zajímavý – vzpomněl jsem si na to, proč se mi seriál ze začátku tak moc líbil a jak mě dokázal překvapovat. Takže přivřu oči nad tím tápáním a pro mě ne moc povedenou linkou o záchraně obchodníka Marca a dám slabší 4*, takže nějakých 6,7/10.