poz3n

Ke klasickým mafiánským filmům jsem už nějaký ten pátek opatrný a nic převratného už od nich neočekávám. Americký gangster mě ale v různých čsfd žebříčcích strašil už dost dlouho, takže jsem sebral odvahu a věnoval Ridleymu svých 2 a půl hodiny času. A v rámci mého přístupu jsem nakonec skončil mile překvapen. Ridley Scott vtiskl gangsterskému pojetí dynamičtější ráz, než bývá zvykem a alespoň trochu šetřil s množstvím postav, čímž mi umožnil se v nich orientovat (také nic zrovna dvakrát běžného v oblasti mafiánských filmů). Takže jako jo, no. 7/10

Na poměry hollywoodské popcornové produkce je Kontakt opravdu poněkud více "přemýšlivým filmem" než je obvyklé. Zemeckis je ale už dlouho zárukou toho, že co vám předloží, rozhodně nebude nějaké tupé nebo pitomé. A stejně jako Let, který jsem nedávno viděl, i Kontakt je vlastně dramatem, které se odehrává ponejvíce v hlavě hlavní postavy. Ačkoli by mi kombinace herců Foster - McConaughey přišla v každém jiném filmu skoro až odpuzující, tady jsem s postavami neměl sebemenší problém. Zajímavý a překvapivě myšlenky vzbuzující film. 7/10

Překvapivě výborné. Takový mix Vicky Cristiny a Před úsvitem, s kterými má Erasmus společný především ten vnitřní "feeling" svobodomyslnosti a hledání sebe sama. Jsem zvědavý na další díly, jestli je Klapisch schopný, stejně jako Linklater, udržet atmosféru a kvalitně rozvíjet charaktery postav. S přihlédnutím k většině filmů, které se tváří jako pokračování svých předchůdců a zároveň jsou jen parazitem předešlého úspěšného originálu, se to zdá být jako dosti náročný úkol. O to víc je třeba cenit si Linklatera, Ethana Hawka a Julie Delpy. 8/10

Pokud jsem si říkal, že v Moonrise Kingdom dovedl Wes Anderson středovou kompozici k dokonalosti, pak jistě platí, že v Grandhotelu se tahle jeho, mnou tolik vítaná, úchylka již vychýlila mimo jakoukoli měřitelnou normu. Především právě díky dokonalým záběrům (opravdu nic tak dokonale bezchybného asi jinde neuvidíte) a díky bohu i příběhu (ten jsem právě v Moonrise Kingdom tolik postrádal) se Andersonovi podařilo vytvořit dílo, které má podle mého dobře našlápnuto k tomu, aby se za pár let stalo kultovním. Wes Anderson, tak jako svého času třeba Tim Burton, má obrovský talent k vytvoření vlastních světů, do kterých se divák s velkou chutí noří. Doufám tedy jenom, že Anderson nedopadne jako Burton a ukočíruje všechny svoje touhy a představy, které v Grandhotelu dovedl možná již na samotnu hranu. Skvěle vtipný a chytře zábavný Desplat. Krásné 9/10

Ach. To je tak krásné, když jednou za čas zase narazíte na film, který kašle na klasické filmové cíle a postaví svůj příběh na obyčejnosti člověka, pocitovosti diváka a poetičnosti samotného ztvárnění. Zdravím Jesseho Jamese. 9/10

Zemeckis natočil v zásadě obyčejné drama, které nepotřebuje (a také nevyužívá) žádné umělecké jízdy kamerou a ani jiné umělecky ambiciózní (nejen technické) filmové postupy. Z toho samozřejmě čouhá scéna v letadle, která bere dech a působí velice realisticky. Ale je vidět, že většina rozpočtu byla vložena právě do této scény a zbytek filmu je již jen a pouze hracím polem pro Denzela Washingtona. A ten je opravdu výborný. Zemeckis ukázal, že pokud umíte, dokážete v divákovi vzbudit větší emoce jednou flaškou alkoholu, než třeba obrovskou bitvou, kde budou umírat stovky lidí. 7/10

Hlavní chyba Diktátora tkví podle mého v jeho filmovosti. Cohenovy dva předchozí filmy byly tak jakoby upatlané na koleni a díky tomu se divák mohl v klidu pobavit jednou scénou a tu druhou zahodit. Jenže jakmile má Diktátor formát klasického filmu, lépe řečeno filmové komedie, je tvůrce i divák nucen bavit se po celou dobu, nebo alespoň cítit nějakou kontinuitu příběhu, dialogů atd. A v tom Diktátor jasně pokulhává. Chvílemi je opravdu vtipný, nebo přesně úderný, ale hned v další scéně přichází několik wtf momentů, které předchozí vtipy zatlučou do země a ničí tak film ve svém celku. 6/10

Non-Stop dává vzpomenout na 90kové letadlové thrillery, na kterých jistě řada z nás vyrostla. Minimálně já ano. Tím si mě Non-Stop získal a připoutal určitým druhem nostalgie. Zároveň tu máme taťku Neesona po xté ve stejné klišoidní roli, která občas budí úsměv na rtech. Současně musí divák taky trochu vypnout mozek a nepatlat se v některých momentech, které působí občas lehce nedůvěryhodně. Ovšem jako celek má Non-Stop velice slušné tempo a pokud neočekáváte něco, co nemůžete v žádném případě dostat, budete se slušně bavit. 7/10

Jak jednoduché. Stačí se kouknout na 25 minutové video na youtube, které vám vysvětlí celý film a vy pochopíte, že to žádná Lynchárna není, a že ono to všechno vážně do sebe zapadá. Ale zabrat to dá. Každopádně: Parádní hutná atmosféra, božsky natočeno a ve svém minimalizmu maximálně působivý soundtrack. V podstatě takový Stud Tylera Durdena. 8/10

Já už tohle nedokážu od Triera vnímat jinak, než jako výsměch divákovi přímo do očí. Dříve jsem ho vnímal jako zajímavého a nekonvenčního režiséra, který se pouští do filmů způsobem vlastním jen a jen jemu, jenže každým rokem a každým dalším filmem jsem si začal uvědomovat, že mi z Trierovo filmů začíná být nedobře, a že s tím pánem bude něco v nepořádku. Pochopím, že si takové filmy někdo užívá, já už v kontextu s Trierovo filmografií jen kroutím hlavou a s mírným podivem čekám na to, co předvede příště. 4/10