PavelU

Hněv bojovníka - (2013) Asi hodinu jsem to vydržel sledovat. Děj jsem moc nepochopil. A bojová choreografie mi též přišla za vlasy přitažená. Proto vypnuto, a sledovat již nehodlám. A to jsem si v poslední době celkem pošmáknul, pokud jde o ta asijská bojová umění. V neděli opět sjeto Duch boje - (2008). I Kung Fu zabiják - (2014) byl moc fajn, ano, jsou to asijské Tygří spáry, a finální souboj na silnici s kamióny, to se jen tak nevidí.

Film je naprosto skvělý. Celé mi to sedlo hned od začátku. Parádní souboje, a ty roznožky. Ten blonďák byl ďábelskej, dobře tomu přidával. I hudba se mi líbila. Jet Li v Americe, v první polovině devadesátek, to je prostě něco.  Mistr - (1992).

Red Force 2 - (1985) je poměrně slabé. Cynthia Rothrock tam má pár skvělých záběrů, ale to je vše. A to ji i v některých scénách zastupovala kaskadérka. Její kopy jsou super. Zbytek je nuda.

Velmistr - (2013) byl poměrně skvělou podívanou. Doporučuji mít nakoukáno i další osudy Ip Mana, které byly zfilmovány. Je to o cti, o starých mistrech a odkazu, co tento bojový styl světu dal. Nejvíce ze snímku čpí ta žena, co ovládala bojovou techniku 64 rukou. Úchvatné. 

Ip Man: Kung Fu Master - (2019) - a Ip Man: Poslední boj - (2013) - Toto jsem neviděl. Fíha, kolik toho o něm vzniklo.

Je zajímavé, jakou paralelu do určité míry poskytují filmy Bullittův případ a Hard Boiled. V obou se ocitnou policisté v nemocnici a potřebují mít ochranu zraněných pacientů, prostě být v pozoru před protivníky. Ale oba ve výsledku vyznívají dost odlišně. No, Hard Boiled je vážně něco! Jsem rád, že jsem to konečně viděl. Něco málo nyní zase nakoukávám, i texty mám. Uvidím.

Publikována trojice nových komentářů k asijským filmům. Japonsko, Jižní Korea, Hongkong.

Abych řekl pravdu, asijské seriály jsou pro mě stále španělská vesnice. Mohlo by se to ale změnit poté, co se začíná hezky plnit streamingová služba Disney+. Potíž je pouze v tom, že ne vše mě v klidu a přesvědčivě zaujme, abych danou řadu dojel celou. A samozřejmě, srovnání s Netflixem asi neobstojí, na něm je toho zřejmě mnohem víc. U každého linkovaného seriálu by měly být přítomny české titulky. Ty na Disney+ nepatří k těm kvalitnějším, může u nich zlobit časování. Trpí tím americký The Killing - Season 3.

Ženy v Tchaj-Peji – Velká huba – Specialisté prvního zásahu – Vše pro rodinu – Právník za dolar – Pandora: Temná minulost – Velká sázka – Call it Love – Napojení – Doktor právníkem – Gannibal – Případy mladého Kinaičiho – Láska a badminton – Pro dobro soudu – Lakování na růžovo – Pomsta druhých – Rookie Cops – Stínový detektiv – Snow Drop – Soundtrack #1 – Zmizelá láska – Poslední šance pro Atom – Malý a mocný  – Můj šestý smysl – Tchaj-Wanské krimi příběhy – Závod – Pouto – Šílená romance – Zlatá lžíce – Na útěku – Adamas –

Další projekty záměrně ignorovány, protože se dle mého nejedná o nic světoborného. Animovaným zážitkům neholduji. Vmísila se mi tam i jedna reality show (Lakování na růžovo), ale nepovažuji to za komplikaci, neboť mě to zaujalo. A aby bylo tomu přehledu učiněno za dost, umožňuje Disney+ i zobrazení sekce Asijské filmy a seriály. A některé z linkovaných děl by mělo mít minimálně druhou řadu. Týká se Specialistů prvního zásahu, Velké sázky a Stínového detektiva.

Kolo štěstěny a fantazie - (2021) - Film je k vidění na HBO Max. Trojice zajímavých příběhů. Strhlo mě to od začátku. První částečně čerpá z Drive My Car, ale ani zdaleka nedosahuje takové komplexnosti. Druhý je o profesorovi a studentce, kteří si libují v nemravnostech. Poslední historka mi připomenula nedávno viděný Girl Play - (2004), dvě postavy v ní totiž předstíraly, že jsou někým jiným a podobným způsobem spolu konverzovaly. Ale nebyla tam žádná lesbická scéna. Na HBO Max je dostupná 116 min. verze filmu.

Určitě to není film pro každého. Ona k tomu jeho délka přímo svádí, ale zase umožňuje rozehrát opravdu poctivou filmařinu. A tu divák získá primárně tím, co je zde k vidění. Herecky slušné. Pointy vkusné, atmosféra značná. Komentář byl pro mě opravdu solidní výzvou. A když už jsem u toho, stačí si pustit třeba Gyeongju - (2014) - Rip Van Winkle no hanajome - (2016) - Ija monogatari: Okuno hito (2013). A budete mít rázem základní představu, jaká díla se v Asii točí. Takže v tomto kontextu mě rozhodně potěšil i film Drive My Car - (2021).

Film běžel v roce 2021 v Karlových Varech. Obecně mě ale vytáčí, jak se z Asie dělá taková vedlejší záležitost. Ty filmy jsou normálně ok, naštěstí jde i do kin, ale jen v minoritní míře. Jestli bude promítáno i v mém bydlišti, návštěvu rozhodně zvážím.

Je to k mání na HBO Max, ani to v mém kině nehráli. 

Little DJ: Čiisa na koi no monogatari - (2007) - Pěkný snímek, na jehož úplném konci je opět potitulková scéna. Takže se mi vyplatilo počkat, zda tam něco ještě nebude. Jak se přehrají celé titulky, následuje jedno připomenutí styčného rysu, tohoto moc krásného a smutného příběhu. Je to vyprávěné s citem, pamatuje to na klasickou mnohavrstevnatost, čímž je závěr dostatečně vypointován. 

Hana Sugisaki - to je další má stoprocentně oblíbená herečka z Japonska. Nejnověji viděna ve snímku The Promised Land - (2019), který ve vážném tónu ukazuje odvrácenou tvář života. V horské vísce, s převážně starými lidmi, kde si sluneční paprsky pohrávají se stínem člověka, lačnícím po nějakém rozlousknutí toho, co momentálně prožívá. Ale bohužel, po ruce není nikdo, kdo by mu v tom jakkoli pomohl. Značně poeticky a flashbacky vyprávěné dílo, primárně si ukrajující velké sousto. Mně to ale sedlo náramně. A cover je opět originalita přede vším. Doporučuji.

Jedem dál, vskutku stylově :) Some - (2004) Tento film mi byl známý poměrně dlouho, pocházející ještě ze starých časů poctivých podívaných z Jižní Koreje. Že bylo jeho sledování jedna radost. Řekl bych, že si to prostě bere inspiraci v hollwoodských dílech, kde se děj nezastaví do samého konce. Okořeněné zde navíc i o minimálně trojici aspektů, co z toho činí nezapomenutelnou záležitost. A o den později sepsán a publikován komentář. A samozřejmě, můj další oblíbený kousek z Koreje. Hlavní hrdinka skvostná!

Září 2021 až Leden 2022 - Viděno 63 filmů z Asie. Ze součtu vynechány asijské seriály, které jsem viděl v roce 2021 dva.

Zatímco od května do července jsem loni publikoval pouze šest komentářů, od prosince jsem se utrhl ze řetězu a napsal jich rovnou dvacet jedna. Je ale fakt, že už mi též došel dech v tom, jak je dále variovat. Nebránil jsem se ani těm hůře hodnoceným věcem, kde hned třikrát uvedeno, proč byly slabší. 

A oblíbených kousků mi za uplynulý rok přibylo hodně. Některé si pamatuji dodnes, např. Dlouhá noc v Šanghaji či Přiveď mě domů. Tím je můj absolutní žebříček už na více než sedmdesáti kouscích z Asie. To je rozhodně super. 

Joru no Shanghai - (2007), Deo paibeu - (2013), Gonggongui jeok - (2002), Sunjeong - (2016), Přiveď mě domů - (2019), Haneulgwa bada - (2009), Kijoku jawaku - (2013)

Dosud viděných počinů z Asie, v nichž excelovali herci s šikmýma očima, mám asi už 397. Řekl bych. Ze statistik se vymyká snímek Vzplanutí - (2018), již mnou ale kdysi viděn. 

Snímek s herečkou Masami Nagasawa - kdo by čekal, že se mi naskytne příležitost k dalšímu filmu s ní. To je vskutku nevídané, má-li navíc na CFSD málo hodnocení. A znamená to, že stále pokukuji i po tom Japonsku. Ono se toho fakt nejde vzdát, když se tu v Česku stále udržuje o tom nějaké povědomí. 

Děj je zaměřen na prolínání vzpomínek obou protagonistů, kdy je upozaděna současnost zmíněného páru. A stopáž je značná.

Film je opravdu perfektní. Výtečně jsem se při jeho sledování bavil. 25. 1. 2022 se mi podařilo sepsat k filmu komentář. Má celkem hlavu a patu, reflektuje podstatu děje, nástin a atmosféru. I to, proč se mi to fakt moc líbilo. A shodou okolností je to můj jubilejní stý komentář, dvacátý první v nynější vlně. 

Jižní Korea ve formě. Ve filmu, který má fakt málo hodnocení. Je založen primárně na vizuálním pojetí a sluchovém vjemu. Obojí zvládá na jedničku. Krom toho samozřejmě zajímavý a jednoduchý příběh o trojici lidí, která živoří, protlouká se životem a neví, co dál. Jakmile se ale všichni navzájem potkají, začnou se dít věci. Nesmírně pozitivní nálada a esenciální vyznění na hranici neuchopitelna. No, a potitulková scéna zcela jednoznačně nasazuje korunu asi všemu z Japonska. Což je těžká podpásovka, ale nedá se nic dělat. A do mých oblíbených určitě právem náleží, nebo je to alespoň kandidát na vybrání. Takže asi tak.

Na tomto snímku jsem si málem vylámal zuby. Komentář k němu publikován. Je to prazvláštní směsice emocí a žalu. Taková netypická romance, spíše Stůj při mně po jihokorejsku. I s ohledem na dobu natočení a děj příběhu, který je o několik desítek let nazpět. A to platilo i u toho amerického filmu s plejádou dětských herců. No, každopádně, všechny aniglické názvy Pure Love jeho podstatu sdělují více než trefně. Počin se stoprocentně stává mým oblíbeným, přičemž další zhlédnutí je samozřejmě potřeba.

Je to jednoduché, musím mít nakoukáno. Pak pochopím celý kontext, stejně jako scénu na začátku, než padne první výstřel. A to jen seděl v autě, ale měl dost ustaraný pohled, značící, že byli totálně v loji. Vlastně pocta jihokorejské policii. Nijak zdlouhavé a složité to není. Dostal se jen do nezáviděných potíží, z kterých bylo obtížné nějak vybruslit. A tak se z něj stal čestnej polda. A ono to má rovnou tři díly. A hlavně, před 20 lety se v Jižní Koreji točila fakt kolosální díla, mající subjektivní hloubku. 

Dokonalost ze starých časů. Netflix to bohužel nenapraví nijak. První díl tak právem řadím do absolutní Topky. K Public Enemy publikován komentář. Psalo se mi to opravdu s lehkostí.

Dalo mi to sice práci, plus půjde o náročnější záležitosti, ale jako inspirace určitě solidní. Několik vytipovaných počinů z Jižní Koreje. Zase se mi to kupí, ale hodně dlouho jsem spektákly z Jižní Koreje opomíjel :)

Tazza: The High Rollers - (2006) - Villain and Widow - (2010) - Like for Likes - (2016)

The Fives - (2011) - Film byl nejspíše uveden až o dva roky později, ale natočený je v roce 2011. Nebo jsou údaje na Internetu chybné. A je tam potitulková scéna. Slušný napětí a estetika. Komentář po několika úpravách konečně publikován. Již jsem s jeho finální podobou plně spokojený. 

Matka - (2009) - Korejský remake, první byla verze Japonská.

Timorský sen (2010) - A Company Man - (2012) - Podezřelý X - (2012) - Happy ero Christmas (2003)

Secret Love - (2009) - Už kdysi zkoušeno, ale děj je příliš komplikovaný na pozornost. Jistá úroveň poetiky a vzpomínek. A vícero tváří různých postav. Snad už ale mám dostatečného pamatováka.

Public Enemy - (2002) - Na toto jsem zvědav. Už dvě dekády staré, tenkrát přeci jen byly jejich filmy více dravější a tak nějak lepší. 

Dvanáct nově vytipovaných snímků, které považuji za dostatečně důležité a kvalitní na to, že mají tu čest být v mém Top 65 výběru na profilu. Od 16. 1. 2022 přítomna ta nová 12. Vznikla tím sice menší nekonzistence vizuálního stylu, ale budiž. K většině z nich publikovány komentáře. Dodatečně přidány i Love of May a MW, ty vybrány již v létě 2021. 

Until the Lights Come Back (2005) - Christmas on July 24th Avenue (2006) - Pieta in the Toilet (2015) - Flowering Dogwood (2010) -

Your Eyes Tell (2020) - Neko Atsume House (2017) - One Litre of Tears (2005) - My Blood & Bones in a Flowing Galaxy (2020) -

Last Life in the Universe (2003) - Love of May (2004) - MW - (2009) - One Million Yen Girl - (2008)

Snažím se i o sledování něčeho z Jižní Koreje, ale to je už poměrně oříšek. Natož pak najít i opravdu nezapomenutelný a oblíbený film ze zmíněné destinace, co by mi trošku zkorigoval nadvládu jiných zemí. 38 filmů z Asie viděno od září 2021 do ledna 2022. A i nějaké ty seriály, vlastně jen dva z Jižní Koreje.

Nacu e no tobira: Kimi no miru mirai e - (2021) - Japonský film s delším názvem, který zní anglicky následovně, The Door into Summer, je poměrně zajímavou a neotřelou podívanou. Ačkoli mě v ní pár věcí zklamalo. Nemění to nic na tom, že by jej mělo vidět více lidí. Ať už Asií políbených či nikoliv. A komentář publikován. Tentokráte bez přílišného prozrazení děje. Je to další přírůstek do rodiny japonských, kolosálních sci-fi kousků o nesnadných časech bezútěšnosti lidstva.

Asi tak pět až šest hodin jsem měl v komentáři dobrý překlep. Způsobený pozicí písmenka na klávesnici. Opraveno. Několikero snímků z Japonska, v nichž se vyskytuje sníh.

Dakišimetai - (2014), Koikjokusei - (2009), Ija monogatari: Okuno hito - (2013), Juki no hana - (2019) a Hanajome no čiči (- 2011)

Slušný doják, i když ne pro každého. Pomoci může den sněžení. Ale oceňuji, že to bylo na vážno. A opět jedna z již viděných hereček. Zde má jinou barvu vlasů, takže jsem si ji nevybavil. A opět tam byla potitulková scéna :) V čase 2:00:55 hod. Trvala zhruba 70 vteřin.

Korejský film Allways - (2011) se dočkal svého japonského remaku. Mně se líbily obě verze zpracování. Z úcty k tomu staršímu asi neuděleno maximální hodnocení, ale velmi se mi ty scény a záběry líbily. Představitelka nevidomé je opět známá herečka, jíž jsem už několikrát viděl. Ale na rovinu, aniž bych o tom měl předem tušení. I když We Were Here: Part 1 a Bokura ga ita: Part 2 (2012) byly též poměrně zajímavými. Byť první díl mě tehdy moc neoslovil. Ale kvůli identické herečce v hlavní roli bych jej musel opět vidět :) Dal jsem si tu práci a publikoval k Your Eyes Tell komentář. 

Měl bych se vrátit k Jižní Koreji, třeba skrze její díla, mnou nedávno viděná přes japonské verze zpracování. Ale fakt, ty japonské filmy mají neskutečné kouzlo. A ještě vlastně i Hadi a náušnice, já si už můžu fakt klepat na čelo :)